Ze soboty na neděli

Koncem srpna oznámila u pražského magistrátu organizace Mladí národní demokraté, že hodlá 10. listopadu uspořádat veřejné shromáždění a průvod ulicemi pražského Židovského Města údajně na protest proti válce v Iráku a účasti českých jednotek v ní. Na podnět organizace Tolerance a občanská společnost poslaly Federace ŽO, pražská ŽO a Židovské muzeum v Praze 24. září pražskému primátorovi dopis, v němž ho informovaly o důvodném podezření, že ve skutečnosti chtějí čeští neonacisté veřejně demonstrovat své antisemitské a protidemokratické postoje a že hlavním cílem shromáždění je urážka obětí nacistického antisemitismu a veřejná demonstrace neonacismu. Svědčilo pro to jednak personální spojení Mladých národních demokratů s tzv. Národním odporem, který dnes patří k nejaktivnějším militantním neonacistickým organizacím na území republiky, a jednak místo pochodu (okolí Staronové synagogy a Židovské radnice) a také jeho termín, který připadal na výročí velkého nacistického pogromu v roce 1938, kterému se říká křišťálová noc.

Maiselova ulice, 10. listopadu 2007

Magistrát vzal informaci vážně, případem se začal intenzivně zabývat a rozhodl se průvod nepovolit. Tím, respektive odvoláním Mladých demokratů proti rozhodnutí magistrátu, se odstartoval déle než měsíc trvající proces na téma: zda a za jakých okolností lze využít - nebo zneužít - ústavou zaručeného práva na svobodu shromažďování.

Hádání o pochod

27. 8. - Erik Sedláček (pod hlavičkou Mladí národní demokraté) vyrozuměl Magistrát hl. m. Prahy, že 10. 11. 2007 v době od 14 do 22 hodin uspořádá shromáždění.

4. 10. - Magistrát po posouzení věci oznámené shromáždění zakázal. Důvodem byla skutečnost, že svolavatel hodlal shromáždění uskutečnit dne 10. 11. 2007, tedy v den 69. výročí tzv. křišťálové noci. Rozhodnutí o zákazu shromáždění napadl svolavatel žalobou u Městského soudu v Praze.

19. 10. - Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí o zákazu shromáždění ohlášeného na 10. 11. 2007. Magistrát předmětné podání opakovaně přezkoumal a dospěl k závěru, že se jedná o nicotný právní úkon, neboť podání bylo učiněno v té době neexistujícím právním subjektem (ministerstvo vnitra sdělilo, že Občanské sdružení Mladí národní demokraté bylo registrováno dne 13. 9. 2007, tedy až po datu oznámení shromáždění).

26. 10. - Magistrát podal proti rozsudku Městského soudu v Praze z 19. 10. 2007 kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

29. 10. - Občanské sdružení Mladí národní demokraté podalo magistrátu osm nových oznámení o konání shromáždění a pouličních průvodů v Praze v různých částech Prahy s účelem protestu proti účasti ČR na okupaci Iráku.

1. 11. - Občanské sdružení Mladí národní demokraté podalo další žalobu k Městskému soudu v Praze proti jednomu rozhodnutí magistrátu ze 30. 10. 2007.

2. 11. - Městský soud v Praze žalobu odmítl, neboť trpěla formálními nedostatky, které svolavatel přes výzvu soudu neodstranil.

5. 11. - Nejvyšší správní soud stížnost zamítl a konstatoval, že podání ze dne 27. 8. 2007 bylo neplatné, čímž potvrdil správnost dalšího postupu pražského magistrátu v tomto smyslu.

5. 11. - Magistrát byl informován Městským soudem v Praze, že byly toho dne podány další 2 žaloby proti rozhodnutím magistrátu o zákazu shromáždění. (Lhůta k podání žaloby u osmi výše uvedených rozhodnutí skončila dne 14. 11. 2007.)

8. 11. - Městský soud v Praze rozhodl o zamítnutí 2 žalob proti rozhodnutím magistrátu o zákazu shromáždění.

Žádné shromáždění pravicových extremistů se tedy nesmí konat.

Protože tohle nejde

Do poslední chvíle nebylo jasné, zda se průvod neonacistů uskuteční, nebo ne. Proto pražská židovská obec a Federace ŽO svolaly k Židovské radnici na sobotu 10. listopadu (14 hodin) náboženské shromáždění, od 15 hodin se konal mítink na Staroměstském náměstí (pořádaly ho Židovská liberální unie a další židovské organizace a spolky) a po 17. hodině uspořádalo setkání v okolí Židovské radnice (a později v jejích prostorách) občanské sdružení Tolerace a občanská společnost.

Je třeba uvést, že česká média většinou nezaznamenala jeden významný fakt: českou židovskou pospolitost podpořila a solidarizovala se s ní celá řada institucí, vládou, prezidentem a parlamentem počínaje a množstvím občanských i náboženských uskupení konče. Tak například na náboženském shromáždění v Maiselově ulici vystoupili kromě rabína Karola E. Sidona, paní Anny Hyndrákové (za vězně koncentračních táborů), Jiřího Daníčka za FŽO a Františka Bányaie (ŽOP) také kardinál Miloslav Vlk a za vládu ČR ministrCyril Svoboda. (Příspěvek pana kardinála a část úvodního projevu předsedy FŽO otiskujeme dále.) Přítomen byl i izraelský velvyslanec Arie Arazi. Médiím unikla i významná návštěva na Židovské radnici v Maiselově ulici. Svou solidaritu s židovskou komunitou sem přijel vyjádřit německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, který byl shodou okolností v Praze, společně s českým ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Oba pánové a jejich diplomatický doprovod nejdříve krátce navštívili sobotní ranní bohoslužbu ve Vysoké synagoze a pak se sešli k velmi srdečnému a přátelskému rozhovoru s představiteli FŽO a ŽOP. Mezi osobnostmi, které přijely ze zahraničí jen proto, aby podpořily židovskou komunitu, byl i profesor Gert Weisskirchen, významný poslanec německého Spolkového sněmu, který je zároveň zvláštním pověřencem OBSE pro otázky antisemitismu a také současným německým spolupředsedou Diskusního fóra Česko-německého fondu budoucnosti.

Co však bylo nejvíce potěšující, to byla přítomnost občanů (účast se odhaduje na několik tisíc osob), kteří přijeli z celé republiky i ze Slovenska a dodali shromáždění charakter a atmosféru, kterou jsme od manifestací na sklonku roku 1989 zažili už jen zřídka.

Neonacisté se přes několik pokusů do centra Prahy nedostali. Policie (v počtu téměř dvou tisíc) svůj nesnadný úkol splnila profesionálně, s přehledem a lze říci, že i s nadhledem. Je škoda, že lokální konflikty a rvačky mezi neonacisty a anarchisty, které se pak odehrály mimo prostor, ovládly takřka bezezbytku zpravodajství v novinách i v televizi. To nejdůležitější - jak to už bývá, zůstalo stranou zájmu médií. Ale kdo se některého shromáždění účastnil, potvrdí, že slušní lidé stále existují, nejsou pasivní a nedají si všechno líbit. Jak to shrnul výstižně jeden ze starších účastníků na adresu neonacistů: Jsem tady, protože tohle nejde.

Šálóm lechá

Vážení přátelé, pozdravuji vás biblickým pozdravem šálóm lechá. Přišel jsem dnes, kdy si celá Evropa a velká část ostatního světa připomíná křišťálovou noc, začátek největšího protižidovského pogromu v historii, začátek holocaustu, abych vás pozdravil a jako katolický biskup vyjádřil účast při pietní vzpomínce na miliony vašich bratří a sester, kteří zahynuli nejhrůznějším způsobem v nacistických koncentrácích, v holocaustu, na kterém bohužel spolupracovaly i některé křesťanské národy. Vyjadřuji nad tím své hluboké politování. Svou účastí na vašem dnešním shromáždění vyjadřuji solidaritu ve vážném nebezpečí, kdy někteří lidé chtějí popírat nebo bagatelizovat hrůznost holocaustu, nebo se dokonce bezostyšně hlásí k myšlenkám, které ho způsobily. Ujišťuji vás, že tyto rasistické, neonacistické a antisemitské postoje jsou vzdáleny myšlenkám katolické církve, která je zásadně odsuzuje. Bylo by mi líto, kdyby se ukázalo, že někteří křesťanští extremisté se přidávají k těmto zrůdným a scestným myšlenkám, které jsou proti našemu společnému Bohu, Hospodinu, Pánu a tvůrci člověka, který dal všem lidem stejnou důstojnost, z níž vyplývá jejich rovnost...

Přijměte toto mé ujištění a projev solidarity. Hospodin ať vám žehná a ať je vaší stráží. Ať nad vámi rozjasní svou tvář a smiluje se nad vámi. Ať k vám svou tvář obrátí a naplní vás pokojem. Amen. Šálóm.

Proto jsme se sešli

Židovská obec v Praze a Federace židovských obcí v České republice svolala toto pietní náboženské shromáždění ze dvou důvodů. Prvním z nich je důstojné připomenutí událostí tzv. křišťálové noci a památky jejich obětí. Tato událost, které se také říká říšský pogrom, může být považována za mezník v nacistické protižidovské politice: znamenala přechod k úplnému vyloučení Židů ze společnosti a k jejich fyzické likvidaci v Německu i ve všech oblastech, které nacisté postupně ovládli. Tedy i zde, v Praze a v Čechách. Současně a zadruhé chceme vyjádřit protest proti snahám neonacistických skupin veřejně manifestovat antisemitské, rasistické a xenofobní postoje.

Dnes se konkrétně jedná o úmysl sdružení, které si říká Mladí národní demokraté a pod záminkou protestu proti přítomnosti českých vojáků v Iráku má v úmyslu uspořádat svoje shromáždění a pochod Židovským Městem právě zde. Sdružuje a organizuje lidi, kteří napadají a nenávidí Židy a s oblibou špiní památku obětí holocaustu. Stačí uvést jen jeden příklad za všechny: Holocaust nebyl, ale bude! Autorem tohoto aforismu je Erik Sedláček, který pochod nahlásil.

Datum a místo konání bylo vybráno pečlivě. Jak by to bylo neonacistům příjemné, pochodovat v sevřeném šiku o šabatu kolem pražských synagog a připomenout Židům ve výročí dne, kdy se před 69 lety započala jejich likvidace a zkáza, že nic neskončilo a nekončí, zejména pak ne jejich pronásledování, hanobení a pokud možno - i zabíjení. Protože to je, vedle dalších hrozných věcí, notorická součást všech ideologií, které na nacismus navazují a snaží se ho znovu oživit a etablovat ve veřejném a politickém prostoru. Nacismus, a tedy i neonacismus je ideologie, která je postavena na násilí, krutosti, nenávisti a netoleranci. O tom není sporu a ani jeho vyznavači se to moc nesnaží skrývat.

Zkusme však vyjít ze staré teze, že všechno zlé je k něčemu dobré, a položme si otázku, k čemu je tedy to zlé, s nímž jsme právě konfrontováni, dobré.

Myslím, že v první řadě je to skutečnost, že se tady setkáváme, a způsob, jakým se tady setkáváme. Toto shromáždění nepředstavuje nějakou jednotu ve smyslu náboženském, politickém ani sociálním. Je, jak jsem o tom přesvědčen, shromážděním lidí, které spojuje respekt a tolerance k jinému názoru, vyznání, přesvědčení či původu. A současně také schopnost aktivně reagovat proti násilí a totalitarismu všeho druhu. Možná že zdaleka ne všichni zde přítomní se považují za věřící, jsou v nějaké církvi či náboženské společnosti. Ale dovolte mi vyslovit přesvědčení, že v podstatě všichni, jak tu jsme, jsme tady také proto, že jsme dobrovolně a vědomě nerezignovali na principy, které kdysi zazněly na hoře Sinaj a které známe pod pojmem Desatero. A jsou to, alespoň z mého pohledu, také základní předpoklady pro to, co nazýváme občanskou společností.

Druhou skutečností, která si zaslouží připomenout, je fakt, že pochod neonacistů nebyl nakonec povolen, a pokud dojde k pokusu ho přesto uskutečnit, bude nelegální. Je nejen možností, ale i povinností policie mu zamezit. Mnoho institucí, pražským magistrátem počínaje a vládou ČR konče, se vyjádřilo k aktivitám neonacistů jednoznačně a lze i věřit, že se v budoucnosti budou tomuto tématu zodpovědně věnovat. To by možná mohlo poněkud vylepšit i někdy problematické vztahy mezi volenými a voliči. Skutečnost, že se úředníci a politici mohou spontánně sejít na jednom shromáždění s občany, je povzbuzující.

Třetím zajímavým momentem je zjištění, že neonacistů, těch domácích, aktivních a neotřesitelných, zase není tak moc. Dá se mluvit o čtyřech, možná pěti tisícovkách osob, tvrdé jádro se odhaduje tak na tisíc osob. V optice dnešního dne možná vypadají výrazněji a početněji. Aby zůstali tím, čím zatím jsou, marginální skupinou, jež se snaží zneužít demokracie, kterou pohrdají a chtějí zničit, je ale zapotřebí, abychom společně věnovali pozornost i možná méně veřejností registrovaným, ale stejně zákeřným a pro nás všechny nebezpečným činnostem neonacistů. Jsou to útoky, provokace a násilí zejména vůči Romům, ale vůbec vůči každému, koho je možné pro jeho odlišnost označit, obvinit a pronásledovat.