Malíř a grafik Michel Fingesten (původním jménem Michl Fingesten) byl Rakušan či spíše Středoevropan (otec, povoláním tkadlec, byl národností Rakušan z Vídně, maminka pocházela z Terstu). Narodil se 18. 4. 1884 v Bučkovicích, které jsou dnes součástí Frýdku-Místku. Ve svých 16 letech odešel do Vídně, kde dva roky studoval s Oskarem Kokoschkou na Akademii. Akademický formalismus, představovaný především silně konzervativním prof. Griepenkerlem, mu nevyhovoval, a proto školu po dvou letech opustil. Potuloval se po Evropě, až nakonec dorazil do Hamburku, nasedl na loď a odplul do Ameriky, kde téměř čtyři roky strávil na cestách a příležitostně kreslil pro časopisy v New Yorku a Filadelfii.
Michel Fingesten: Stará žena
V den svých 22. narozenin přijíždí do San Franciska, které ten samý den postihne silné zemětřesení s následným požárem, při němž je město téměř zničeno. Fingesten zcela bez prostředků živoří v troskách města, narazí na partu námořníků, která ho opije a zavleče na loď, kde musí tvrdě pracovat. Po 110 dnech plavby dorazí do Melbourne. Z prožitých tělesných útrap onemocní nemocí beri-beri a jen o vlásek uniká smrti. Roku 1907 se vrací do Evropy, přistává v Palermu, pěšky se přes Itálii vydává do Mnichova, kam po dvou měsících dorazí, zde se stává žákem Franze von Stucka na Akademii. Po roce studia zanechává a puzen svým neklidem hodným Ahasvera se vydává na cestu z Brém do Hongkongu. Následující čtyři léta se plaví po východních mořích a poznává tolik zemí a lidí, že si troufá tvrdit, že ovládá 15 jazyků.
Pro nacisty byl zvrhlým umělcem
Zážitky z cest se staly pro Fingestenovy práce výraznou inspirací. Hlad, smrt a láska patří k jeho vizionářským tématům, ve svém díle se vzpouzí násilí, bídě a útlaku. Svoboda je pro něj nejvyšší dobro, nikdy se nenechá spoutat žádnou konvencí, bouří se proti měšťáckému studu a pokrytectví, sexuální lásku považuje za nejsilnější moc, jedinou, která se může vysmívat smrti a zvítězit nad ní. Ona jediná zaručuje nesmrtelnost lidského pokolení. Přirozeně a bez příkras, s vtipem a nápaditostí zobrazuje ve svých grafikách erotické scény a nahá těla. V jeho rané tvorbě je zřetelná secesní ornamentika, brzy se však obrací k expresionismu poučenému kubismem, v poslední etapě tvorby se přes neoklasicismus dostává k surrealismu. Proslul též jako autor ohromného množství ex libris, kde vytvořil nový styl a nové techniky a významně tak rozšířil možnosti do té doby tradičního umění. Jeho knižní značky mnohdy nevznikaly na objednávku konkrétních lidí, ale pro jeho vlastní potěšení jako reflexe hudebních zážitků (Igor Stravinskij, Richard Strauss) či čtenářských prožitků (Rainer Maria Rilke, Arno Holz), drobných glos vlastního života (celá řada vlastních ex libris) a v neposlední řadě jako kritické komentáře politické situace (Benito Mussolini, Franklin D. Roosevelt, Chamberlain). Byl také spolupracovníkem časopisu Marsyas, několik alb s jeho grafickou tvorbou vydal Fritz Gurlitt. Náležel k nejtalentovanějším umělcům své generace, bohužel jeho volné dílo upadlo téměř v zapomenutí, po roce 1933 bylo označeno za zvrhlé a všechny práce byly odstraněny z veřejných sbírek, zabaveny a zničeny. Emigroval do Itálie, v roce 1942 byl jako Žid odvezen do internačního tábora. 8. října 1943 zemřel v nemocnici v městečku Consensa, kde se po banální operaci nakazil infekcí.
Repro: galerie Ztichlá klika
Literatura: Norbert Nechwatal: Michel Fingesten.