Akiva Nir se narodil 1922 v Polhore a vyrůstal v Žilině. Když mu bylo dvacet, přišel o rodinu: rodiče a sestru odvezly první transporty ze Slovenska v roce 1942 a všichni zahynuli. Akiva byl internován v pracovním táboře v Seredi, a když vypuklo povstání, připojil se k partyzánům. V lednu 1945 ho chytilo bratislavské gestapo, ale podařilo se mu utéct. Rozhodl se hledat úkryt ve vesnici Nolčovo. Nevolil náhodně: v Nolčovu se narodil jeho otec, on sám tu trávil každé prázdniny u strýce a všichni ho znali odmalička. Starosta Nolčova Pavol Dubovec věděl, jakému nebezpečí vystavuje všechny občany obce, ale neváhal ani okamžik. Ubytoval ho u své dcery Míly Hajasové, jejíž syn Jan Hajas se v mládí s Akivou kamarádil. Akiva pak přesvědčil několik mládenců, aby zbudovali bunkr nad vesnicí v horách. Někdo ho prozradil a vesnici obklíčili vojáci a SS, Akiva se pokusil utéct oknem, ale padl do rukou hlinkovcům. Ve vsi tehdy žilo asi 460 osob a SS se ptali každého z nich, jestli má pravdu Akiva, když tvrdí, že je vesničan a dělá na matčině statku. Hlinkovci tvrdili, že je Žid, vesničané, že je místní občan. Ale esesmani jim uvěřili, až když se objevil starosta Pavol Dubovec. Šel pomalu, opíral se o hůl a na dotaz, kdo je ten mladík, bez váhání odpověděl: Co od něho chcete, vždyť je to můj vnuk.
Tato slova a mlčení sousedů zachránily Akivovi život.
Po válce Nir požádal Jad vašem, aby byli Pavol Dubovec a celá vesnice zařazeni do seznamu Spravedlivých mezi národy. Byl odmítnut s tím, že titul je možno udělit jen jednotlivcům. Po nedávné Akivově smrti se na Jad vašem obrátila jeho žena Cipora a žádala o uznání alespoň pro starostu Pavla Dubovce. Dostala pozitivní odpověď a 28. června 2007 byla pozvána do Bratislavy, kde se ona a dcera Talila setkaly mj. s vnukem Pavla Dubovce, jeho manželkou a švagrovou. Bylo to vzrušující setkání, na němž Dubovcovi potomci slyšeli poprvé o statečném činu svého předka. Ani oni, ani občané Nolčova do té doby nevěděli, že zachránili Akivovi život, a co se tehdy dělo. (Akivův kamarád Jan Hajas bohužel zemřel a v den, kdy dostal oznámení z Jad vašem, měl shodou okolností pohřeb. Věci trvají příliš dlouho, než je osudy doběhnou.)
Ceremonii natáčela Slovenská televize, které Cipora Nirová řekla vše o statečném činu starosty a lidí z Nolčova. Na to téma pak vyšel rovněž článek s fotografiemi v deníku SME.
(redakčně upraveno)