Úštěk - rekonstrukce rabínského domu.
Podíváme-li se s odstupem času na to, jak se po roce 1989 Federace ŽO i jednotlivé židovské obce staraly o záchranu židovských památek v České republice, můžeme hovořit o několika etapách.
Pro první etapu, trvající zhruba pět let, bylo charakteristické především úsilí zmapovat právní a faktický stav dochovaných synagog a hřbitovů, zamezit jejich dalšímu ničení a bourání snahou o restituci a v některých případech dohodou o vydání či koupi. Bylo zcela jasné, že pokud židovské obce nebo Federace ŽO památky nevlastní, nemají v ruce účinný nástroj na jejich ochranu. Většina hřbitovů zůstala i za totality v majetku židovských obcí. Ty, které byly převedeny nebo prodány, se právě v tomto období většinou podařilo získat zpět. Také řada synagog byla v rámci restitucí nebo dohodou židovským obcím navrácena. Celková bilance však byla alarmující: zjistilo se, že židovské památky jako celek utrpěly v letech 1948-1989 ještě větší škody než v době nacistické okupace! Mnoho hřbitovů bylo zcela zničeno, celá řada synagog zbořena, jiné byly k nepoznání přestavěny nebo se nacházely v havarijním stavu.
Obnovení obřadní síň v Radouni u Štětí.
Tehdy bylo také s politováním konstatováno, že devastací se aktivně účastnili i někteří tehdejší představitelé židovských obcí, kteří umožnili např. prodej náhrobních kamenů ze židovských hřbitovů kamenickým firmám a legalizovali jejich odvozy (viz Rch 6/1998, str. 6-9 a 8/1998, str. 15 a 19). Existovalo však také nemálo zaměstnanců a členů obcí, kteří se za záchranu a údržbu židovských památek i přes nepříznivé podmínky účinně zasazovali.
Hřbitov v Čížkovicích u Litoměřic, povyčištění zarostlý travou.
Obrovský úkol
Další etapu můžeme vymezit léty 1996-2002. V tomto období dochází díky restitucím ke stabilizaci finanční situace alespoň některých židovských obcí. Pražská obec vytvořila nadaci, jejíž výnos z převážné většiny plynul - a dodnes plyne - na záchranu památek. Tak už po řadu let může Praha investovat částku okolo osmi milionů korun ročně do 180 hřbitovů a více než dvou desítek synagog, které se nacházejí v oblasti jejího územního působení. Postupně byla zahájena celková stavební a restaurátorská obnova synagog v Březnici (1995), Písku (1995), Čáslavi (1996), Nové Cerekvi (1998) a Jičíně (2002) a hřbitovů (Brandýs nad Labem, Černovice, Humpolec, Kolín, Mladá Boleslav a mnoha dalších). Podobně se v rámci možností věnovaly svým památkám i obce v Brně, Plzni, Teplicích, Děčíně, Ostravě, Liberci, Ústí nad Labem, Olomouci a v Karlových Varech.
Čížkovice: Co k čemu a kam patří?
Práce, kterou jednotlivé ŽO během několika let odvedly, je úctyhodná. Přesto však začalo být brzy zřejmé, že na obrovský úkol, jakým je záchrana památek, zejména mimopražské obce nemohou stačit. Současně bylo zřejmé, že tento úkol nelze přenést na někoho jiného. Subvence ze strany státu na památkově chráněné objekty, porozumění a vstřícnost místních samospráv i iniciativa občanských sdružení či jednotlivců jsou významnou a důležitou pomocí. Zásadní část zodpovědnosti a závazku však leží na židovské straně.
Synagoga v Nové Cerekvi z pol. 19. stol.
Dlouhodobý projekt
Federace židovských obcí přišla v roce 2001 s návrhem řešení. Na její půdě byl vypracován návrh dlouhodobého projektu, který umožnil, aby na ni mohly mimopražské ŽO převést památky, o které se nemohou postarat. FŽO současně dohodla průběžné financování projektu s Nadačním fondem obětem holocaustu, který založila a do kterého stát vložil finanční prostředky představující částečnou kompenzaci za nevydaný soukromý i komunální židovský majetek.
V poslední době byl opraven zcela zdevastovaný hřbitov v Úštěku.
Od roku 2002, kdy byl záměr radou FŽO schválen, bylo na federaci převedeno téměř 100 hřbitovů, 10 synagog a 3 obecní domy. Při FŽO vznikla expertní komise, která projekt sleduje z odborně památkářského hlediska. Organizací vlastních prací a jejich zajišťováním byla na základě komisionářských smluv pověřena a. s. Matana, jejíž Správa budov a hřbitovů stejnou činnost vykonává pro ŽO Praha a má se záchranou židovských památek dlouhodobé zkušenosti a vykazuje dobré výsledky. Práce na projektu jsou řízeny ze dvou center: z Brna (ing. J. Klenovský) a z Prahy (ing. M. Malý).
Také synagogu v Telči čeká kompletní obnova.
Během pěti let, kdy projekt běží, se významnější práce uskutečnily už na 73 hřbitovech, 5 synagogách a 2 obecních domech. Zvlášť potěšující je, že se v některých místech daří zachránit a restaurovat celý památkový fond v jeho rozmanitosti. Jako příklad může sloužit Úštěk, kde byla v letech 1993-2003 nákladem 5 milionů korun kompletně obnovena a do původního stavu navrácena synagoga, která již byla určena k demolici. (FŽO tu spolupracovala s nadačním fondem Zecher, který založila pro řešení nestandardních akcí na záchranu památek.) Současně je od roku 1996 opravován naprosto zdevastovaný hřbitov (zatím proinvestováno 1,3 milionu) a konečně roku 2002 byla zahájena celková rekonstrukce úštěckého rabínského domu (investice zatím 1,3 mil.). Podobně komplexně se daří postupovat v Krnově, Úsově, Strážnici a v Polné. Svým způsobem výjimečná je i záchrana židovského hřbitova a obřadní síně v Radouni na Litoměřicku. Pokud by se podařilo získat grant třeba ze strany Evropské unie, mohl by k celému pojetí přistoupit i čtvrtý segment, kterým jsou celky zachovaných židovských ulic nebo ghett. Pro ghetto v Polné již má Zecher základní záměr s dokumentací připravený.
Restaurovaný strop strážnické synagogy.
Každý ví, že mnoho hřbitovů a památek v ČR je stále v nedůstojném a někdy i alarmujícím stavu. Ale existuje reálná naděje, že postupně budou zachráněny, opraveny a rozumným způsobem využity a zpřístupněny. Přítomnost, jak bylo řečeno, se skládá stejnou měrou z minulosti a z budoucnosti. To je třeba mít na paměti.
Synagoga v Úštěku je opět ozdobou města.