Žatec byl 9. října 1938, po Mnichovské dohodě
, jako jedno z posledních sudetoněmeckých měst obsazen 1. tankovou divizí Wehrmachtu
. Velitelem této jednotky byl pozdější generálplukovník Rudolf Schmidt, bratranec 20. července 1944 popraveného polního maršálova von Witzleben, s nímž již byl zapojen do vojenského spiknutí proti Hitlerovi. Schmidt se se svým štábem usídlil v domě mých rodičů a při této příležitosti vysvětloval mé již ovdovělé matce Irene Klepsch a mému o třináct let staršímu bratrovi Willymu politické nešvary hitlerovského režimu. Nechuť generála vůči nacionálnímu socialismu byla již tenkrát tak silná, že během svého pobytu zakázal všem příslušníkům SS vstup do domu. Tento vzmáhající se antagonismus formoval klima našeho domova, když ráno 9. listopadu domovník a šofér žádal mou matku o dovolenou, a to s dodatkem, že jej zneklidňuje eventuální požár v bezprostřední blízkosti domu. Matka, která již tyto zvěsti slyšela a také informovala generála, odpověděla, že pro žhářství
v sousedství nemá žádné porozumění a dovolenou odmítla. (...)
V interiéru synagogy byl přesto ještě během dopoledne založen požár. Matka se, s podporou generála, obrátila na radnici a jako sousedka požářiště požadovala nasazení hasičů. V Logenbruder mého otce, tiskaři Borstendörferovi, našla cennou podporu, neboť blízký sklad papíru jeho novin byl též silným argumentem pro naléhavé zahájení hašení, a když jsem kolem jedné hodiny šel ze školy, zakopával jsem o hadice a procházel kolem kouřící synagogy skrze louže. Kromě části vnitřního zařízen tak byl templ
díky dvěma energickým žateckým občanům zachráněn, v následujících desetiletích byl bohužel zanedbáván.
Bylo mi tenkrát deset let, ale matka a má sestra, která zemřela v roce 1992, mi o průběhu opakovaně vyprávěly. Pro mě byla tato událost, stejně jako přepadení českého osekaného státu [Rumpfstaat] následujícího března, obratem v mém životě, který nakonec vedl k mému zatčení a věznění gestapem v Mostu. (...) Od té doby se pro mě stal zdravý spánek cizím slovem.
Dopis Petera Klepsche, Heimatkreis Saaz a. d. Eger.