Pokládáme za svou povinnost vyjádřit veřejně své pohoršení nad tím, že v zemi, v níž bylo nacistickým režimem vyvražděno na 80 000 našich nejbližších příbuzných, je trpěna činnost neonacistů. Po více než deseti letech, v jejichž průběhu jsme opakovaně upozorňovali na nebezpečí tolerance neonacistických skupin a předpokládali, žeParlament ČR, její vláda a justiční orgány samy dojdou k poznání, že tolerování veřejných projevů neonacismu je nepřípustné, jsme bohužel svědky pravého opaku.
I když samotná skutečnost, že občany České republiky jsou lidé, kteří na vlastní kůži zažili hrůzy nacistického panství, by měla vést k tomu, aby snahy o jeho znovuzrození byly radikálně vymýceny při prvních pokusech o recidivu, stačí se podívat na dosavadní žeň. Ze samotného Německa se už ozvaly znepokojené hlasy o propojení místních neonacistů s českými a o volném prostoru, který je v České republice tomuto hnutí pro jeho činnost a především pro jeho srazy uvolněn či dokonce vědomě poskytován. A to přesto, že čeští neonacisté mají na svém kontě, ať již byli nebo nebyli českými soudy po právu odsouzeni, řadu barbarských násilných činů a vražd, která vysoce převyšuje, co si na své konto ve svých počátcích mohli připsat zakladatelé SA.
Vyzýváme každého, komu není lhostejný osud tolikrát zkoušené evropské civilizace, aby připojil svůj hlas k hlasu malé židovské komunity a důrazně žádal od svých politiků: Doba hájení nacismu v České republice musí skončit! Jestliže jsme tím my, jako představitelé českých Židů, povinni památce svých prarodičů, rodičů, bratrů a sester a mnohdy vlastních dětí, jsme tím společně se všemi ostatními jako občané českého státu povinni budoucnosti naší země, nám samým a našim dětem!
Židovská obec v Praze a Federace židovských obcí v České republice si to vytyčily za prioritu pro nastávající období a jsou připraveny k tomuto cíli koncentrovat všechny síly.
Vlk už počítá
V Talmudu je možno najít příběh o vlkovi, který zardousil každého živého tvora. Koho potkal, toho rozsápal. Zvěst o zabijákovi se donesla až ke králi zvířat, lvovi. Předvolal si vlka a pravil mu: Protože jsi zabíjel pro radost, nesmíš teď dva roky prolít žádnou krev. Takový je tvůj trest.
Neuplynula ani hodina a vlk zahlédl ovci. Co je to rok?
řekl si. 365 dní a nocí. Den je, když vidím. Noc, když je tma.
Vlk začal otvírat a zavírat oči a přitom počítal: Jeden den, dva dny, tři dny.
Tak zakrátko napočítal dva roky, vrhl se na ovci a prokousl jí hrdlo. Poučení? Talmud praví: Ničemovi není co věřit. Vždy si najde způsob, jak obejít zákon.
Na tuto bajku musím myslit, když vidím, jak se u nás vede vlkovi našeho společenského a stále více i politického života - hnutískinheads, pravicovým extremistům. Že rádi prolévají krev, již prokázali. Hnutí občanských práv registrují několik desítek mrtvých Romů, kteří se stali obětí českých rasistů. Případy fyzického napadení či jiných výtržností spáchaných skinheady jdou do stovek. Přesto tresty, kterých se jim dostalo, jsou symbolické. Podmínečná odsouzení, horlení politiků, po nichž nenásleduje čin. Policie působí při srazech skinheadů spíše jako jejich ochranka než nástroj státní moci, která může a má zakročit, když je porušen zákon.
Porušují však skinheads a čeští neonacisté zákon? Jejich útoky, hesla, symbolika, společné akce se zahraničními extremisty či k nenávisti a násilí vybízející texty kultových kapel prý jako důkaz nezákonnosti většinou nestačí. A protože úcta k zákonu je v demokracii posvátná, zvlčilým českým rasistům se pod ochranou demokratických svobod, které se nebrání svému zneužívání, žije dobře. Neonacisté mohou číst zbrusu nové české vydání Protokolů sionských mudrců i Mein Kampfu. Jsou zváni na vysoké školy, aby diskutovali se studenty. Mají své tiskoviny, povolená shromáždění, koncerty. Mohou se sdružovat v politická hnutí a těšit se, jak budou s myšlenkou na likvidaci demokracie demokraticky usilovat o hlasy voličů. Nebudou řvát Cikáni do plynu
ani že je třeba zbavit se židovské nadvlády
. Budou hovořit o pořádku a českých zájmech. Obraně zákona a štědré sociální politice. Čistotě a spravedlnosti. Jednou větou - Arbeit Macht Frei
.
Česká republika se nevyrovnala se svou komunistickou minulostí, a proto je polistopadová demokracie zákonitě nerozhodná i vůči exponentům ideologie nacistické. Komunisté o své legální místo po roce 1989 nepřišli, nacisté si ho budují. Ti, kteří to s demokracií v této zemi myslí nezáludně, volají, ale zdá se, že marně. Chtělo by se říci: jako ti tvorové v talmudské bajce, kteří vědí, že kolem nich krouží vlk. Má chuť na krev - je to jeho přirozenost. Český lev však znepokojen není. O vlkovi ví, odsoudil ho na pár let k vegetariánství a šel spát. A vlk-neonacista počítá: Otevřít oči, zavřít oči - jeden den. Otevřít, zavřít - dva dny.
Kolik času bude ještě vlk potřebovat, než se - lev nelev - rozhodne pro lov ve velkém?
Svědci už nepřijdou
Český překlad Hitlerova Mein Kampfu vyšel loni v březnu. Přes okamžité protesty jednotlivců i institucí, poukazujících na porušení několika ustanovení trestního zákona, se s dotisky prodalo na 100 000 exemplářů tohoto programového díla nacismu. Teprve poté zasáhla ruka zákona. Co zbylo, bylo zabaveno, a v prosinci si vydavatel Zítko odnesl od Obvodního soudu pro Prahu 7 tříletý trest vězení s podmíněným odkladem na pět let. Letos v únoru městský soud rozsudek zrušil a vrátil případ k novému projednání. K tomu došlo v polovině května. Řada svědků se nedostavila, a tak bude přelíčení pokračovat v září.
Je to smutný příběh. Proti zjevnému hanobení rasy, národa a přesvědčení, proti masové propagaci rasové nenávisti, antisemitismu, hanobení památky obětí nacismu se argumentuje právem na svobodu projevu. Slovo samo, jakkoliv obludné... nemá žádnou moc,
psalo se v textech obhajujících právo vydat i taková díla, jako je Mein Kampf. Nejméně násilí vzešlo ze zemí, kde je svoboda projevu úplná... Kde i zlé knihy vycházejí bez cenzury a komentářů.
Kéž by tomu tak bylo. Historik Simon Dubnow napsal, že potoky inkoustu předcházely potokům krve
. Slovo dává život ideologii a ta v případě nacismu vedla k činům, které způsobily smrt desítek milionů lidí. Hitlerovo slovo vložené do Mein Kampfu přitom vrahy inspirovalo i předem omlouvalo jejich zločiny. Mein Kampf vycházel v Německu v letech 1925-1927. Ve svobodné zemi, která sice nestrávila ponížení z porážky v 1. světové válce a těžce nesla následné ekonomické obtíže, ale zůstávala parlamentní demokracií. Osm let po publikaci 1. dílu se na základě tezí, hlásaných v Mein Kampfu, proměnila svobodná země pyšnící se Goethem a Heinem v Hitlerovu diktaturu a deset let po vydání Mein Kampfu byly přijaty rasové norimberské zákony - předehra k průmyslovému vyhlazování lidí.
Přitažlivost zášti a demagogie není radno podceňovat ani dnes. I v této zemi je mnoho těch, kteří se zlou myšlenkou přemítají, jak se zbavit svého ponížení, ukřivděnosti a nespokojenosti, a také nemálo těch, kteří jsou ochotni nabídnout jim rázná řešení na úkor údajných škůdců a parazitů. Když zákon nepůsobí rychle, zdá se, že je vše dovoleno. Pro každého násilníka slova i činu ideální stav. Justice již v případě Mein Kampfu neomluvitelně selhala, když nezabránila jeho šíření, dokud nebudou vyjasněny právní okolnosti distribuce tohoto veledíla nenávisti. Soudní přelíčení tak přišlo v každém případě pozdě a nyní se nedůstojně vleče. Odůvodnění: nedostavili se svědci. Chce se to říct trochu jinak: ti, kteří by mohli o Mein Kampfu svědčit nejvýmluvněji, už nikdy nepřijdou. Byli jeho jménem zavražděni.
Leo Pavlát Oba texty byly napsány pro rozhlasové vysílání stanice BBC a Roš chodeš.