Výstava Vražda v Polné, otevřená 17. června v modlitebně Španělské synagogy v Praze, má za cíl představit známé události, které se odehrály před sto lety, z nového pohledu, v kontextu tehdejší české politické scény, antisemitské publicistiky a dobové atmosféry.
Největší část výstavy je věnována příběhu Anežky Hrůzové a Leopolda Hilsnera, od středy 29. 3. 1899, kdy byla Anežka v Březině zavražděna, přes obvinění a vyšetřování Leopolda Hilsnera a jeho první kutnohorský proces vzáří 1899, následné snahy TGM o revizi procesu, národnostní demonstrace v říjnu 1899 až ke zrušení starého rozsudku a k novému procesu v Písku v říjnu a listopadu 1900, který ovšem skončil pro Hilsnera rozsudkem smrti ne za jednu, ale dvě vraždy. Všechny tyto události jsou na výstavě dokumentovány ukázkami z českého dobového tisku, především nacionálně či antisemitsky zaměřeného.
Proces
Z publikovaných stenografických záznamů výslechů a z průběhu obou procesů lze, myslím, velmi dobře pochopit celý systém dokazování Hilsnerovy viny i míru zaujatosti, respektive nepravdivosti jednotlivých svědectví. Hilsner byl v obou případech odsouzen na základě vykonstruovaného obvinění, pouze podle nepřímých svědectví, která navíc trpěla četnými rozpory.
Proces proti Leopoldu Hilsnerovi byl věcně zmatečný a zcela neprůkazný. Mnoha současníkům bylo stejně jako dnes zřejmé, že se jednalo především o proces politický, dalekosáhle ovlivňovaný antisemitským, křes?anskosociálním a nacionálním tiskem a tehdejší vyhrocenou politickou situací v česko-německých vztazích. Z významnějších osobností se proti procesu postavil na české politické scéně jedině T. G. Masaryk. Ve svém protestu nebránil jen Hilsnera, ale především rozum, věcnost a kulturu českéhopolitického života. Proces s Leopoldem Hilsnerem byl také první aférou v českém prostředí, která dosáhla tak široké publicity v tehdejších sdělovacích prostředcích.
Příprava výstavy
Přípravě expozice velmi napomohla vynikající monografie Jiřího Kovtuna Tajuplná vražda . Případ Leopolda Hilsnera(Sefer1994), v níž jsou pečlivě uvedeny všechny prameny a archivní materiály.
Ačkoli jsou zachována všechna soudní akta a protokoly, nakonec jsme je na výstavě vůbec nevyužili. Zajímavější se totiž zdají jiné materiály, které souvisely s veřejnou povahou kampaně a které lépe přibližují atmosféru tehdejší doby. Několik let byly např. vydávány četné pohlednice s podobiznami všech osob zúčastněných v procesu a zobrazeními míst, jež měla s vraždou spojitost. Lidé se neváhali fotografovat na místě činu, v žurnálech vycházely karikatury a kreslená zpravodajství z procesu atd. Nejzajímavější a nejosobnější jsou anonymní dopisy a antisemitské letáky z té doby. Největší soubor anonymních antisemitských dopisů se zachoval v archivu TGM a na výstavě je z této podivné domácí tvořivosti několik ukázek. Po celou dobu procesu ale přicházely anonymní dopisy také k soudu a jsou zachovány v soudních spisech. (Asi nejotřesnější byl soubor anonymů, které dostával Hilsnerův obhájce Zdeno Auředníček - tyto anonymy paní Auředníčková před deportací do Terezína odevzdala do úkrytu, pak byly za Heydrichiády z obavy před represáliemi zničeny.)
Na výstavě se podílí zápůjčkami nebo spoluprací řada muzeí, knihoven, archivů a jednotlivců (jmenujme alespoň Muzeum Vysočiny - pobočku Polná; Knihovnu Národního muzea - oddělení časopisů; Státní ústřední archiv v Praze; Státní archiv v Třeboni; Archiv Ústavu T. G. Masaryka v Praze; pana Jana Prchala z Polné a pana Petra Vašíčka z Vídně).
Po skončení výstavy ve Španělské synagoze bude expozice trvale umístěna v nově rekonstruované synagoze v Polné, která by měla být otevřena v listopadu 1999. Kulturní a vzdělávací centrum Židovského muzea připravuje na dny 24.-26. listopaduodbornou konferenci ke 100. výročí polenského procesu, věnovanou historii a významu hilsneriády v kontextu české politiky a antisemitismu. Další akce ke 100. výročí polenského procesu lze očekávat v roce 2000.
Výstava Vražda v Polné potrvá ve Španělské synagoze (Vězeňská 1, Praha 1) do 3. října 1999. Je otevřena denně kromě soboty a židovských svátků.