Při příležitosti stého výročí Hilsnerovy aféry vyšly v průběhu minulého roku čtyři zajímavé publikace: sborník studií Hilsnerova aféra a česká společnost 1899-1999, který vydalo Židovské muzeum v Praze, a tři knihy z nakladatelství Linda v Polné - sborník studií Hilsneriáda, první české vydání kratší studie historika moderních dějin Františka Červenky (1923-1981) Hilsnerova aféra a její literární dozvuk a próza Bruno Adlera Boj o Polnou. Vydání Adlerova díla je bezesporu edičním počinem: próza vychází česky teprve podruhé (poprvé v Praze 1936, dva roky po německém pražském vydání) a je skutečně nejzpůsobilejší k tomu, aby dnešnímu čtenáři umožnila vžít se do hysterické kampaně rozdmýchávané značnou částí domácího českého i německého tisku, jakož i zahraniční, vídeňskou ba i říšskoněmeckou agitací
(E. Goldstücker). Díky polenskému nakladateli je tu navíc připomenut další z mnoha českých spisovatelů německého jazyka
, které rasová a třídní nenávist v průběhu let 1938-89 zahnala do exilu. Bruno Adler (1889 Karlovy Vary-1968 Londýn) byl především literární a kulturní historik (své studie psal pod jménem Urban Roedl), jeho celoživotním zájmem byla osobnost německého spisovatele, šumavského rodáka Adalberta Stiftera. V Boji o Polnou, své jediné próze, naplnil ambice, které naznačuje podtitulem román faktu
: historicky přesné vylíčení průběhu polenského procesu a jeho konsekvencí je podáno tvárným, reportážně živým jazykem, a může tak přitáhnout k tématu i čtenáře, který nemá chuť pracovat s literaturou odbornou
Jádrem polenského sborníku je obsáhlá studie B. Černého Vražda v Polné (zabírá dvě třetiny knihy). Dílo není žánrově zcela vyhraněné: v podstatě historická studie je místy beletrizována, objevuje se i osobní tón. První vydání Vraždy v Polné mohlo vyjít v r. 1968 v populární edici dobrodružné četby Magnet a určitá nevyrovnanost je jistě daň požadavkům redakce. Autorovi však všechna čest. Díky němu si český čtenář mohl po mnoha desetiletích přečíst o hilsneriádě kvalitní a nepředsudečný text, navíc levné vydání dostalo jeho dílo k širšímu publiku. I dnes, aktualizována, zůstává jeho Vražda cenným příspěvkem k problematice. Ve sborníku je rámována historickým úvodem M. Šupa Polná v roce 1899 a objevnou studií J. Prchala Pohlednice z času hilsneriády, která upozorňuje na roli, již sehrály v tehdejší protižidovské kampani pohlednice jako svého druhu mediální žánr. O postojích a chování klasických médií té doby, novin, referuje J. Hozák v přehledné studii Hilsneridáda v českém tisku. Pozoruhodné úloze médií při protižidovských vystoupeních a obrazu hilsneriády v tisku se věnuje také několik autorů sborníku Hilsnerova aféra a česká společnost 1899-1999: P. Měšťan, T. Brod, V. Štěpán, K. Kranda (Medializace estetiky rituální vraždy), M. Frankl (Obvinění z rituální vraždy v českém antisemitismu na konci 19. století) aj.; D. Herman se zabývá ohlasem Dreyfusovy aféry v českém tisku. Podíl médií na masové hysterii za hilsneriády lze těžko pominout a musí se ho dotknout každý, kdo píše o té události i v obecnější rovině: zde např. J. Havránek (Politická atmosféra devadesátých let 19. století v Čechách), M. Kučera (Reakce na hilsneriádu v táboře českých radikálů) aj. Druhým tématem, jemuž se nelze vyhnout, je vystoupení TGM v aféře - různé aspekty a okolnosti tohoto angažmá si vzali za témaJ. Opat (Masaryk - kritik rasismu), S. Polák, Z. Šolle ( Masarykovo vystoupení v hilsneriádě a jeho vztah k Masarykovu řešení české otázky), J. Szántó (Ivan Hálek a jeho obrana T. G. Masaryka), autor zatím nejdůležitější historické práce o hilsneriádě J. Kovtun v úvaze Historická dimenze Hilsnerova případu aj.; k TGM se váže i referát M. Pojara (Masarykova návštěva Palestiny v r. 1927), za zvláštní připomenutí stojí studie K. Gajana Postoj T. G. Masaryka k židovství a sionismu za první republiky a hutný referát J. Peška a B. Zilynské Židovští studenti pražské české a německé univerzity kolem roku 1900.
Odborná úroveň příspěvků ve sborníku Židovského muzea je kolísavá. Není to však vinou editora (M. Pojar), sborník je úhrnem přednášek z konference o hilsneriádě, která proběhla na Karlově univerzitě v Praze v listopadu 1999. O konferenci, její úrovni a výsledcích jsme už referovali (viz Rch 1/2000). Sborník dokládá, že se tehdy v Praze sešla řada zajímavých, několik nadprůměrných prací, zároveň však i texty, které vzbuzují rozpaky: jde spíše o glosy, nebo jakési koncepty - a to dokonce z pera renomovaných akademických osobností, od nichž máme právo čekat mnohem víc. To ale jen na okraj.
Sborník Hilsnerova aféra a česká společnost 1899-1999, ale i polenská Hilsneriáda avizují podstatnější a radostnější skutečnosti. Jedna z nich se týká člověka Hilsnera: i po sto letech není zcela zapomenut jeho krutý osud (ozývají se např. znovu hlasy po revizi procesu) a jsou reflektovány dobové morální postoje: pozoruhodné je v této souvislosti prohlášení Městské rady v Polné z listopadu 1999, v němž se mj. vyjadřuje politování nad jednáním tehdejších autorit a představitelů města Polná v Hilsnerově aféře
(text přetiskuje sborník Židovského muzea). Z hlediska odborného je zvláště cenný jeden dojem: vypadá to, jako by si čím dál víc českých historiků začalo uvědomovat pro mnohé z nich dosud ne tak samozřejmý fakt - totiž že dějiny Židů v českých zemích jsou součástí obecných českých dějin.