Komunita volyňských Čechů (většinou vystěhovalců z Čech), kteří žili od minulého století na Ukrajině (dříve v Polsku) mezi městy Luck, Rovno a Dubno, nebyla veliká - před válkou čítala asi 40 000 osob. Přesto tu však za nacistické okupace zachránili 151 Židů z 58 rodin, pěti zachráncům byla udělena medaile Spravedlivý mezi národy, jedné rodině medaileHidden Child. O těchto a dalších málo známých skutečnostech vyprávějíJ. Hoffman, V. Širec a Jaroslav Vaculík v pozoruhodné publikaci Volyňští Češi v prvním a druhém odboji, která vyšla nedávno za přispění Českého svazu bojovníků za svobodu. K těm, které volyňští Češi zachránili, patří i deset členů rodiny manželů Goldenbergových, kteří tuto událost popisují v knize Whispers in the Darkness, New York 1988. Zmiňují se ještě o dalších sedmnácti zachráněných. Organizátorkou této záchranné akce byla matka čtrnácti dětí, paní Anna Kučerová, a její dcera Antonie Šindelářová z obce Kurdybáň Varkovský. S dalšími členy rozvětvené rodiny opatřovali pro celou sedmnáctičlennou skupinu potraviny. Po 15 měsíců ukrývali pronásledované Židy ve třech velkých úkrytech - podzemních bunkrech. Deset Židů zachránila rodina Františka Kozáka, pět osob manželé Holátkovi z obce Frankov, židovské manželské dvojice zachránili Kašparovi z Moldavy, Hrekovi z Lucku, Žihadlovi z Ostrohu, Zývalovi z Volkova aj.
Každý případ byl neobyčejně dramatický a zasluhoval by podrobnější rozbor: vždyť se jednalo o záchranu lidí při likvidaci ghett. Mezi osobami, které Volyňští zachránili, byla například žena, která se vyhrabala z jámy pod mrtvolami zastřelených a obnažená, bez oděvu, zaklepala po dlouhé cestě lesem v domě, kde pak na celý rok našla útočiště. V jiných případech se Volyňští ujali opuštěných nemluvňat, zaměstnávali jako služebné židovská děvčata, opatřovali pronásledovaným falešné doklady apod. Někdy za tyto činy zaplatili životem: za pomoc Židům zlikvidovali nacisté dvě volyňské rodiny.
Mnozí zachránci i zachránění z Volyně bojovali jako dobrovolníci ve Svobodově armádě. Někteří z nich se zúčastnili největší operace čs. vojska v novodobých dějinách, bitvy na Dukle, která proběhla právě před 55 lety. Volyňští Češi v té době představovali největší část z více než 16 000 příslušníků Svobodova armádního sboru, který na Dukle bojoval.
Mnozí z vojákůbyli Židé. Začínali povětšinou jako prostí vojíni v březnu 1943 u Sokolova na Ukrajině. Osvědčili se a absolvovali různé velitelské školy, za dva roky bojů se někteří stali důstojníky, veliteli rot a baterií. Legendárním se stal velitel roty Arnošt Steiner, který mnohokrát vedl své vojáky do útoků na karpatské kopce a dobýval v boji muže proti muži dukelské výšiny. Velikou odvahu prokázali mladí velitelé, jako podporučíci Alter, Borský, Falter, Fišman, Kahan, Lánský, Menachovský, Presser, Seliger, Shlesinger, Schöngut a další. Mladí podporučíci Buchwalder, Jindra, Gross a Stepper obětovali na Dukle své nadějné životy. Vedle této mládeže vykonávali obětavě své bojové úkoly záložní důstojníci z prvé republiky kapitán Erich Scharf, poručík Tibo Biheller, poručík Hein aj. Zvláštní zmínku si zaslouží lidé, kteří utekli nebo byli osvobozeni z maďarských a jiných lágrů a kteří se ihned přihlašovali do čs. vojenské jednotky, jako Jiří Kemenyj, náčelník štábu dělostřeleckého pluku, I. Rival aj. Židé byli také mezi 260 důstojníky, kteří přišli k východnímu sboru ze západních jednotek a z nichž někteří na Dukle padli, např. poručík Geisler.
Mnoho životů zachránili lékaři: přímo na praporních obvazištích (doktoři Neuer, Rodovský, Singer, Büchler, medik Sonek, sám těžce raněný nedaleko čs. hranic) nebo jako lékaři zdravotního praporu (všemi ctěný MUDr. Engel, jeho žena Truda, MUDr. Hönig-Pešek aj.). K nim patřila i lékárniceHelena Petránková, která se s fašisty střetla již ve španělské občanské válce. Připomenout je třeba i židovská děvčata, která poskytovala první pomoc přímo na bojišti (Zoška Scheimanová, Fela Tobiášová aj.) nebo v polních lazaretech (Lilka Rosenzweigová, Anička Ackermanová a další). Přímo z dukelského bojiště byli jako parašutisté posláni na obsazené území Čech poručík Jiří Nezval, podporučíciOskar Beneš a Robert Reich, poslední dva při nebezpečné misi zahynuli. Někteří Židé vyhnaní z domova v akci Nisko se přes Duklu vraceli jako tankisté, aby pak v čele svých tankových útvarů osvobozovali Ostravsko (poručíci Richard Fischl, Karel Hahn aj.).
Není možné vyjmenovat všechny statečné židovské vojáky bojující v karpatsko-dukelské operaci. Ale je nutné vzpomenout na ty, kteří tak statečně bojovali vedle svých českých, slovenských i podkarpatských kamarádů. Česká židovská komunita může být hrdá na desítky a stovky bojovníků, kteří, často za cenu vlastních životů, přispěli k osvobození Československa a pomstili tak své blízké, již se stali obětmi zločinného a nesmyslného vyvražďování nacisty.