Vězněm v Mauthausenu - tanečník Saša Leontjev

Saša Leontjev se narodil 12. června 1897 v Rize, vystudoval baletní školu v Moskvě. V roce 1919 uprchl ze Sovětského svazu, nejprve do Německa a od roku 1924 žil ve Vídni. Ačkoliv pocházel z židovské rodiny, hlásil se ke katolickému vyznání. Ve spisech Policejního ředitelství v Praze se zachoval jeho krátký profesní životopis: V Německu, v Berlíně as 1 měsíc, v Hamburku as 1 rok zaměstnán jako tanečník v komorním divadle. Pak cestoval s baletním souborem jako sólový tanečník po evropských státech. Vystupoval též pohostinsky v Národním divadle v Praze v Legendě o sv. Josefu. V roce 1924 usadil se ve Vídni, působil jako baletní mistr ve Vídeňské opeře. Odtud jezdil na umělecké turné do Varšavy, Berlína, Prahy, Paříže, Švýcar, Švédska i do Jižní Ameriky, Buenos Aires. Do Československé republiky posledně přijel 25. 4. 1938 z Berlína a usídlil se v Praze. Ježto má možnost získání pohostinských vystoupení v Americe a Holandsku, žádá o vydání československého průkazu totožnosti, na který by snáze obdržel potřebná visa. Hodlá trvale se usaditi v Praze a z této podnikati umělecké zájezdy. Finančně jest zajištěn, proto není obavy, že by připadl na obtíž veřejné dobročinnosti.¹

Saša Leontjev (Foto: Národní archiv)

Taneční kariéra

Ve dvacátých letech cestoval po svět spolu s operním režisérem a choreografem Maxem Semmlerem. Spolu se švýcarskou tanečnicí Ami Schwaninger tančil hlavní role v tehdy populárních baletech, které měl Semmler v repertoáru. Od sezóny 1926/1927 působil Semmler v pražském Německém divadle a Leontjev se Schwaninger zde na začátku roku 1927 pohostinsky vystupovali.²

Ještě předtím, než se koncem třicátých let rozhodl zůstat v Československu, sem několikrát zavítal na různá vystoupení. Tančil v Národním divadle v Praze, a to v roce 1922, kdy se ztvárnil roli Josefa v inscenaci Legendy o Josefu  Heinricha Kröllera, dále vystupoval například v Olomouci, Žilině či Košicích. Byl baletním mistrem ve Vídni, v letech 1936-1937 pak baletním mistrem varšavské opery (Grand Opera), vystupoval v Buenos Aires v Teatro Colón. Jeho taneční partnerkou byla Zdenka Podhajská, se kterou pravidelně vystupoval od roku 1925. V Praze byl také v kontaktu s Bohumilou Rosenkranzovou (26. 6. 1872-13. 9. 1949), majitelkou operní školy. O jeho tanečním umění a stylu více píše Dorota Gremlicová na stránkách Tanečních aktualit. Můžeme se o něm také dočíst v dobové literatuře - Emanuel Siblík, estetik, teoretik a taneční pedagog, ve své knize Tanec mimo nás i v nás: historické poznatky a estetické soudy z roku 1937 popisuje Leontjevův taneční výraz takto: Scénické projevy Sáši Leontjeva, někdejšího baletního mistra státní opery vídeňské, jsou mnohem spíše pantomimy než tance v estetickém slova smyslu a Leontjev uplatňuje v nich nadměrně mimiku obličeje, jehož maska svým výrazem namnoze překřikuje výrazovost těla. Všem těmto pantomimám je však podložen ostrý smysl charakterizační, ironicky zabarvený, který vytvořil Zdravého nemocného, Nesmělého milence a Boxera milence, karikatury neodolatelně komické. Místo tohoto tanečníka bylo by snad mnohem spíše na nějakém avantgardním divadle, kde by mohl každou úlohu skutečně vytančiti, jak jsem toho někdy svědkem na scéně D37.³

Leontjevovo taneční umění během pohostinských vystoupeních ve 20. letech neuniklo ani Maxi Brodovi, který o jeho vystoupení psal ve své kritice z 22. 2. 1927 na stránkách Prager Tagblatt: Pražské publikum opět jednou prokázalo málo uměleckého instinktu. Za tančící dámou, na které je kromě jejího velkého jména a minulosti málo skvělého, se běží tak, že sál Lucerny je plný k prasknutí. Naproti tomu pohostinské vystoupení nápaditého tanečníka Leontjeva a A. Schwaningera, prodchnuté mladistvým kouzlem a půvabem, se koná před poloprázdným divadlem.(...) Ironie a vášeň se současně s hudbou mísí i v Leontjevově tanci, který ať už v masce mandarína, či v čistém stereotypním úšklebku, čistých, trhaných pohybech, ze sebe vydal všechno, co žádá tato těžká role, už proto, že nepočítá s přímými sympatiemi. Leontjev netančí jen půvab a melancholii (že to umí, ukazuje jako Pierot), tančí vedle toho vznešeného i takřka nepostižitelné problémy duše, tančí úplnou přednášku profesora Freuda.⁴

Udání, vězení a smrt

V roce 1938 se usadil v Praze, pro svůj židovský původ již nesměl vystupovat v Německu a Rakousku. Z Prahy hodlal vyjíždět na umělecké zájezdy - měl pozvání do Holandska i do Ameriky. Potřebné dokumenty pro pobyt v Praze a další cesty se mu získat podařilo. Osudnou se mu stala baletní mistryně baletu Národního divadla v Praze Jelizaveta Nikolská, která jej udala Gestapu. Saša Leontjev byl zavražděn v koncentračním táboře Mauthausen 24. srpna 1942.