Pevnost
V Evropě nenajdete srovnatelnou pevnost v tak dobrém stavu,
říká profesorka Kritterová. Terezín je nesmírně zajímavý jak z hlediska pevnostní vojenské a architektury, tak z hlediska civilní architektury, pevnost je vrcholem stavebního umění před průmyslovou revolucí. V Terezíně se uchovala i vojenská struktura města, a dokonce vnitřní uspořádání budov, komplex poskytuje konkrétní příklad dobové funkční architektury a jejích prvků včetně stavebních metod a používaných materiálů.
Evropští architekti objevili Terezín teprve nedávno: odborné studie byly psány česky, výzkum vojenských budov mohl začít roku 1996, kdy z města odešli poslední vojáci. Systematicky jsme se historickými dokumenty, které se týkají plánování a stavby pevnosti a města zabývali až uplynulých osm měsíců,
říká profesorka Kritterová. Dokumenty jsou poutavé nejen kvůli architektuře a urbanistice, ale vypovídají i o sociální historii plánovaného kasárenského města, jež bylo navrženo a postaveno za pouhých deset let. Pevnost, která byla postavena na sklonku 18. století podle návrhu generála Pellegriniho, měla na dobu osvícenství obrovské rozměry. Stavební práce provádělo na 14 000 lidí, kteří přijeli ze všech částí Rakouska. A byli tam i řemeslníci z jiných míst, například 1600 cihlářů z Chorvatska. Na stavbu Terezína bylo zapotřebí tolik cihel, že jich pět továren vyrábělo každý rok dvacet milionů. Z archivních materiálů plyne, že se plánovaly i domy pro civilisty: v původním Terezíně bylo 300 civilních domů, které patřily řemeslníkům a dalším pracovníkům, ve městě byla spousta hostinců, veřejných domů a palíren kořalky.
Stopy ghetta
Při našem výzkumu v kasárnách a domech jsme našli hodně památek na strašlivé podmínky, v nichž žili obyvatelé ghetta. Narazili jsme i na nástěnné kresby a kresby na půdách civilních domů. S pomocí studentů jsme některé z těchto stop pečlivě zdokumentovali. Dosud o nich věděli jen lidé, kteří v těchto domech žijí a ohleduplně je zachovali. Myslím, že to je důležité, protože v samotném městečku, na jeho ulicích nevidíte nic, co by upomínalo na holocaust.
Na otázku, jak by si představovala budoucí podobu Terezína, profesorka Kritterová odpovídá: Je samozřejmé, že lidé, kteří tu žijí dnes, nemají s historií ghetta nic společného. Ale myslím, si, že je nutné uchovat původní podobu města jako kulturní a vojenský monument a uchovat genia loci bývalého ghetta. Tak například terezínské domy by se rozhodně neměly upravovat tak, jak to často vidíme: zachová se fasáda a vnitřek se úplně změní. Takové úpravy by zničily stopy holocaustu. Nové budovy by se neměly stavět vůbec, nebo jen ve výjimečných případech, a neměly by výškou ani rozměry přesahovat stojící domy. A vylučuji stavbu jakékoli osamoceně stojící budovy, která by porušila zachovalý obrys města. V Terezíně je důležitý prvek volný prostor - nemělo by se tedy nic přidávat na kasárenské dvory. Je tu spousta prázdných vojenských budov, jejichž využití se musí pečlivě zvážit; rozhodnutí by měla předcházet důkladná historická analýza. Na druhou stranu si myslím, že i v Terezíně by lidé měli mít šanci vést normální, radostný život, pracovat, vydělávat peníze. Někteří pamětníci ve svých vzpomínkách na ghetto píší, že by si přáli, aby Terezín byl normálním, živým místem. Rozvoj města by měl být podporován nejen na české, ale i na mezinárodní úrovni. Chtěla bych zdůraznit, že jakékoli informace, konzultace o stavební ochraně a modernizace tohoto typ budov lze získat od odborníků z UNESCO - ptát se může kdokoli: obyvatelé města, ti, kdo tam pracují či potencionální investoři.
Studentské práce
Výstava v Terezíně má dvě části. První část tvoří plány, které studijní skupina nalezla ve Vojenském historickém ústavu v Praze a v lovosickém archivu, pocházejí ze sklonku 18. století a z 19. století a zachycují půdorysy a rysy pevnosti i města. Staré plány využili studenti i ve druhé části výstavy - na nástěnných panelech, kde jako dokumentace slouží také dobové fotografie a fotografie současného stavu; místa spjatá s ghettem jsou ilustrovány kresbami terezínských malířů.
Na dvou tabulích Historická prohlídková trasa (návrh skládacího plánu) nalezneme plán Terezína, na němž jsou čísly vyznačeny zajímavosti. Ke každému číslu je pak na okraji plánu přiřazena obrazová dokumentace s popiskou. Výsledkem je velmi zdařilý plán, přehledný a bohatý na informace a současně pozoruhodný dokument historie města.
Studenti dále zdokumentovali některé budovy ve městě (jejich historii, architekturu a současné využití), zajímavý je i koncept zpřístupnění pevnostního systému: na plánu vidíme zakresleny prohlídkové trasy vnějším i vnitřním obranným systémem pevnosti. A jak si studenti představují budoucí podobu města? Jejich projekty nepočítají s novými stavbami, všímají si spíše citlivého skloubení architektury pevnostního města s prvky, které jeho strohost odlehčují: uspořádání parku, zachování a prodloužení stromořadí, pouličního osvětlení, využití prázdných budov, navrhují ale také např. divadlo pod širým nebem.
Profesorka Kritterová mluvila o Terezínu jako o místě, kde by se za určitých okolností dalo normálně bydlet a pracovat, a zmíněné studentské práce jsou určitě zajímavým zdrojem inspirace pro to, jak tohoto cíle dosáhnout. Otázkou však zůstává, zda je opravdu možné zachovat všechny stopy minulosti a současně vést v těchto ideálních kasárnách Evropy
s tragickou minulostí ghetta opravdu spokojený život.