Česká republika nevyřešila všechny majetkové křivdy způsobené obětem holocaustu v letech 1938-1945, ve srovnání s celosvětovou praxí však patří k zemím, které se snažily a stále ještě snaží tyto křivdy skutečně zmírnit a řešit. Poměrně přesvědčivě to dokumentovala konference, kterou pod názvem Budoucnost ztraceného kulturního dědictví
uspořádalo v listopadu 2005 v Českém Krumlově Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí 2. světové války
při AV ČR. V každém případě dokázala naše republika vytvořit právní i organizační předpoklady, které umožňují bezúplatný převod majetku původním vlastníkům. Toho řada zemí, z nichž mnohé ani neprošly půlstoletím komunistické totality, nedosáhla.
Problémy s vracením
Krumlovská konference (v ČR na toto téma v pořadí druhá, první se konala v Brně r. 2003) si připomněla úspěchy, které snaha o vracení majetku přinesla, i těžkosti, které vyvolává potřeba vypracovat co nejširší evidenci konfiskovaných uměleckých děl a vytvořit předpoklady a formulovat podmínky pro jejich vrácení. Během dvou dní v šesti tematických panelech vystoupilo s příspěvky 40 účastníků ze 16 zemí. V naprosté většině šlo o špičkové odborníky, kteří se - ať už jako zaměstnanci vládních i nevládních organizací či jako nezávislí vědci -, dlouhodobě snaží řešit problémy spjaté s navracením uloupených uměleckých předmětů původním vlastníkům.
A není těch problémů málo. První a zásadní představuje dostupnost aktuálních databází institucí, které vlastní a spravují umělecké sbírky. U soukromých nebo nestátních sbírek je výzkum ve velké míře odkázán na dobrou vůli vlastníků. Státním institucím je možné legislativní cestou uložit povinnost prověřit, jak se sbírkové předměty do jejich majetku dostaly, vypracovat seznam položek, které jsou podezřelého původu nebo pocházejí přímo z konfiskací v letech 1938-1945. Tak je tomu např. v České republice, kde byl v roce 2000 přijat zákon 212 Sb., který umožňuje převod konfiskovaných uměleckých děl původním vlastníkům. Současně bylo při AV ČR (v rámci Ústavu pro soudobé dějiny) vytvořeno Centrum pro dokumentaci, které má pověření systematicky na evidenci konfiskovaných uměleckých děl pracovat.
Velký problém představuje obrovský rozsah sbírkových předmětů, které je nutno zkontrolovat, a finanční náročnost této činnosti. I kdyby však bylo k dispozici neomezené množství prostředků, právě krumlovská konference ukázala, jak složitá a někdy i téměř nemožná je identifikace obrazů a soch, které byly během války často několikrát zabaveny jako válečná kořist a převáženy po Evropě z místa na místo. A to už vůbec nemluvíme o poválečných dnech, kdy vítězní Rusové odváželi celé vlaky jako legální
válečnou kořist. To je téma, které se pochopitelně obětí holocaustu netýká, ale často se týká umění, které jim bylo ukradeno jako prvním. Zajímavé je, jak se přístup k tzv. válečné kořisti pomalu měnil. Zdá se, že 2. světová válka je současně prvním válečným konfliktem, který je předmětem zevrubné revize co do majetkových pohybů, jež vyvolala - bankovními účty a pojistkami počínaje a uměleckými předměty konče. Jistě je to do značné míry tím, že holocaust byl rozpoznán a popsán rovněž jako gigantická a systematická loupež.
Prodloužit účinnost zákona
K nejzajímavějším momentům konference patřily referáty popisující téměř detektivní metody, které občas musí historikové umění užít při identifikaci původních majimajitelů odcizených předmětů. Tak například Mark Henderson z USA informoval o losangeleském Gettyho institutu, který se dlouhodobě zaměřil na získávání tzv. sekundární dokumentace, související s obchodem s uměním. Ve svém archivu institut soustředil velké množství účtů, aukčních katalogů a nejrůznějších dokladů, které s tímto obchodem i jen okrajově souvisejí. Podařilo se mu shromáždit mnoho deníků a korespondence významných amerických i evropských obchodníků s uměním, zpracovat je a propojit vzájemnými odkazy. Díky této dokumentaci se podařilo identifikovat řadu předmětů i v případech považovaných za beznadějné.
Detektivní metody přicházejí ke slovu i při identifikaci původního vlastníka nebo jeho dědiců - vzhledem k dramatickým situacím, za nichž ke konfiskacím docházelo, tu ovšem na historiky čeká mnoho neznámého. Občas se objeví neoprávněné nároky, dokládané spornými důkazy a svědectvími.
Skutečně zásadní problém představuje postoj vlastníků sbírek a uměleckých předmětů, jejichž původ je sporný. Ti někdy nemají dost ochoty vracení uloupených uměleckých děl prosazovat a uskutečňovat. Krumlovská konference přesvědčivě dokázala, že odborníci, kteří se problémem zabývají, jsou schopni a připraveni navrhnout řešení všude tam, kde se celý proces zastavuje z technických důvodů.
Pokud jde o Českou republiku, je v současné době důležité, aby byla minimálně o pět let prodloužena účinnost zákona 212/2000 Sb. která končí v tomto roce. Navracení uměleckých předmětů původním vlastníkům je proces dlouhodobý a komplikovaný - dosavadní zkušenosti však ukazují, že je možný. Proto Federace ŽO v ČR vyzvala účastníky konference, aby její snahu o prodloužení účinnosti zákona 212 na všech úrovních podpořili.