Tobiáš Jakobovitz - fotografie z roku 1939 (Foto: Národní archiv, Policejní ředitelství)
Rabín a učitel náboženství Tobiáš Jakobovitz se narodil 23. listopadu 1887 v tehdejším maďarském Lakompaku (dnešní rakouské město
Lackenbach ležící při rakousko-maďarských hranicích zhruba 90 km jižně od Vídně). Narodil se do tradiční rabínské
rodiny. Své rabínské vzdělání zahájil na ješivách v Maďarsku, Bratislavě a Berlíně. Do Prahy přišel nejprve na studia:
navštěvoval pražské gymnázium ve Štěpánské ulici a po té nastoupil na pražskou německou univerzitu, na které
v roce 1920 absolvoval disertací z oboru semitské filologie.
Již od roku 1912 působil v Praze u Židovské obce: začínal jako asistent knihovníka a od roku 1922 působil již jako
její vedoucí. Na tomto místě setrval až do jejího uzavření v roce 1939. V roce 1922 také získal československé
státní občanství a natrvalo se v Praze usadil. Ve stejném roce se také oženil s Bertou, rozenou Petuchowski. V roce 1924 se jim narodil první
syn Josef a o dva roky později druhý syn Manfred. Paralelně s prací knihovníka vykonával i povolání rabína (do roku
1928 v Michli a od roku 1930 v Uhlířských Janovicích) a zároveň také působí jako učitel náboženství na německých
židovských školách. Po nacistické okupaci v roce 1939 byla knihovna zrušena, nicméně Jakobovitz zůstal zaměstnancem
židovské obce, věnoval se své badatelské práci a pracoval jako archivář. Zanechal po sobě rozsáhlé historické
dílo, v němž se věnoval historii českého židovského osídlení, dějinám knihovny židovské obce. Ve 30. letech
také hojně publikoval ve Věstníku židovské obce náboženské v Praze. Zabýval se studiem významných osobností židovských
dějin, rodinných historií i historií židovských památek.
Ačkoliv měl možnost opustit republiku, zůstal. Do Palestiny vypravil pouze své dva syny. V Praze nejspíš zůstal proto,
aby se mohl podílet na záchraně židovského kulturního dědictví, které se v muzeu začalo shromažďovat, jak řekl
Leo Pavlát: Podobně jako zakladatel židovského muzea. Salomon Hugo Lieben, i Tobiáš Jakobovits považoval záchranu
židovského kulturního dědictví za své poslání, jemuž přikládal větší význam než záchraně vlastního života.
1 V
roce 1942 byl přizván na jednání o založení Ústředního židovského muzea v Praze, ve kterém se podílel na katalogizaci
konfiskovaných a svezených knih a zároveň zastával funkci vědeckého vedoucího muzea. V roce 1942 zorganizoval první
výstavu tohoto muzea, která se věnovala hebrejským rukopisům a tiskům. V muzeu neúnavně pracoval až do konce října
1944, kdy byl zařazen spolu se svou manželkou do transportu Eu.
Ten byl vypraven z Prahy přímo do Osvětimi, kde byli oba manželé zavražděni.
Do roku 1938 Tobiáš Jakobovitz bydlel ve třetím patře budovy židovské školy v Jáchymově ulici , od roku 1939 zde pracoval. Pamětní deska v budově
v Jáchymově ulici byla odhalena 17. června 1997 u příležitosti 110. narozenin této významné osobnosti.