Historie židovské i romské komunity na našem území nezačíná a nemůže být spojována pouze s holocaustem-šoa a hrůznými důsledky nacistické rasové politiky ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Přesto, že většina z nich byla během holocaustu zavražděna, zústávají součástí naší společnosti. Židé na naše území přišli už v 9. století, tedy více než před tisíci lety, první zmínky o Romech u nás pochází z 13. století.

Po většinu této doby podléhali zejména Židé (podobně jako v okolní křešťanské Evropě) přísnějším a omezujícím zákonům a pravidlům než ostatní obyvatelé. V různých dobách a s různými přístupy panovníků i lokálních pánů bylo dodržování těchto opatření vyžadováno někdy přísněji a někdy méně přísně, každopádně k plnému zrovnoprávnění židovských obyvatel českých zemí dochází až od druhé poloviny 19. století. Jak se často říká po otevření ghett, ve kterých museli Židé do té doby žít, mohli studovat, pracovat i žít v podstatě stejně svobodně jako ostatní lidé v rakousko-uherské monarchii, do které patřilo tehdy i Česko a Morava.

Když se po první světové válce měnila mapa Evropy a vznikly nové národní státy, museli nejen Češi a Slováci, ale i příslušníci ostatních národností, kteří na našem území žili, hledat nové odpovědi na otázky vlastní a nově také národní identity. Pro židovské obyvatele však byla situace o to složitější, že svou identitu chápali složitěji - nejen národnostně, ale také nábožensky.

V romské komunitě byla situace trochu jiná. Nebyli sice svázáni s vlastním náboženstvím, ale na druhou stranu jim okolní společnost vytýkala odlišný způsob života - volnost a často kočování.