Když vedení Cincinnati Music Festival v roce 1964 pověřilo Franze Waxmana vytvořením hudební kompozice, která měla obsahovat báseň o dětech, narazil skladatel při svém pátrání na sbírku obrázků a básní českých židovských dětí, které byly vězněny v Terezíně s názvem I Never Saw Another Butterfly
. Ze sbírky, která na něj silně zapůsobila, vybral Waxman osm básní, jež v období od listopadu roku 1964 do února roku 1965 zhudebnil. Navzdory postupujícícmu onemocnění rakovinou navštívil Waxman během své práce také Terezín. Sám svoji skladbu poprvé dirigoval v rámci Los Angeles Music Festival. Byl to jeho poslední koncert.
Franz Waxman před nacistickým terorem odjel z Německa do Spojených států již v roce 1934 a v Americe si vybudoval úspěšnou kariéru jako skladatel filmové hudby (m. j. získal dvakrát Oscara), holocaust však vždy považoval i za osobní tragédii. Toto dílo věnuji památce tisíců dětí, které prošly koncentračním táborem Terezín, ale především těm, jejichž básně jsem zhudebnil. Jejich výmluvnost a představivost byly důležitým zdrojem inspirace a jejich statečnost bude věčným vzorem pro lidstvo,
napsal autor o své skladbě The Song of Terezín
pro velký smíšený sbor, dětský sbor, sólový hlas a orchestr, která je vedle oratoria Joshua
jeho nejosobnějším dílem.
A právě toto dílo se stalo ústřední akcí letošního Dne obětí holocaustu v Praze. Na organizaci koncertu, který se konal 27. ledna v pražské Státní opeře, se podílely Mauthausen Komittee Österreich, Židovská obec v Praze a Federace židovských obcí, Rakouské kulturní fórum v Praze, Terezínská iniciativa, také Hidden Child Praha a Organizace Čechů a Slováků ve Vídni. Záštitu nad koncertem převzali prezident Václav Klaus a rakouský prezident Thomas Klestil. Slavnostní projev pronesli předseda Senátu České republiky Petr Pithart a místopředseda rakouského parlamentu Heinz Fischer, který v současné době kandiduje na funkci rakouského prezidenta. Waxmanovo oratorium provedl rakouský orchestr Ensemble Sonare pod taktovkou Thomase Kerbla. Zpěv Sboru Univerzity Antona Brucknera v Linci, vokálního souboru Juvenis, Sboru Hudebního gymnázia v Salcburku a sólistky Yuko Yamady se střídal s působivou recitací Magdaleny Borové. Představení doprovázely také videoklipy ze střižen Univerzity uměleckého a průmyslového designu v Linci. Po představení k divákům promluvila Alena Munková-Synková a pozdravila je jménem přeživších terezínských dětí.