Třetí květnovou neděli roku 1945 se v Buchenwaldu, jednom z nejhorších koncentračních táborů nacistické Třetí říše, jen před nedávnem osvobozeném, sešli ti, kteří hrůzy tohoto místa přežili. Přísahali, že udělají vše pro to, aby varovali lidstvo před šílenstvím nacismu a fašismu a aby nedovolili zaniknout památce jeho obětí. Dohodli se také, že se zde takto budou scházet každý rok, vždy ve stejnou dobu, třetí neděli v květnu, a budou tak připomínat sobě i celému světu, co se v těchto místech událo. Tato tradice se později přenesla na všechna významná pietní místa bývalých koncentračních táborů, včetně Terezína. A tak datum letošní terezínské tryzny připadlo na 19. květen.
Je zvykem, že se na terezínském národním hřbitově sejde každoročně několik významných politiků, kteří přednesou více či méně významné projevy. Loni zde například zazněla z úst představitelů židovské komunity, Svazu bojovníků za svobodu a dalších politiků kritika tolerance české společnosti vůči projevům neonacismu a extremismu. Letošní tryzna však byla v mnoha směrech zcela výjimečná. A nejen tím, že ji navštívila první dáma USA Laura Bushová.
Její návštěva nebyla vůbec náhodná, představitelé Federace židovských obcí a Židovské obce v Praze ji několikrát doporučovali, naposledy při své cestě do Washingtonu počátkem května. O mnoha symbolických významech toho, že manželka amerického prezidenta přijela během svého soukromého programu právě do Terezína, spekulovala česká i zahraniční média. Unikl jim ale osobní vztah paní Bushové k těmto památným místům. Její otec totiž patřil mezi ty americké vojáky, kteří koncentrační tábory na jaře 1945 osvobozovali (konkrétně se jednalo o koncentrační tábor v německém Nordhausenu). Proto položení květin na terezínském národním hřbitově nebylo pouhým okázalým gestem, ale zcela upřímným projevem osobního vztahu k tragédii holocaustu a obětí 2. světové války.
Bez ohledu na návštěvu Laury Bushové - do poslední chvíle utajované - se v Terezíně sešlo nebývalé množství českých politiků a zahraničních delegací. Věnců bylo na osmdesát, a tak trvalo trochu déle, než mohl ředitel Památníku Terezín Jan Munk přivítat všechny hosty. Tryznu zahájila paní Anděla Dvořáková, předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu. V projevu připomněla historii Malé pevnosti, věznice pražského Gestapa a místo perzekuce obětí nacismu nejen z Protektorátu, ale z celé obsazené Evropy, a také historii Velké pevnosti, města Terezína, které nacisté přeměnili v židovské ghetto. Národní hřbitov je tedy jakýmsi průsečíkem obou, protože jsou zde pohřbeny oběti obou míst utrpení.
Hlavní projev předsedy vlády Miloše Zemana, přednesený již tradičně spatra, se zaměřil především na ostrou kritiku snah o revizi Benešových dekretů
ze strany sudetoněmeckých spolků. O jeho polemických výrocích, týkajících se odsunu (chtěli domů do Říše, tak tam šli
) referovala většina médií, která se však v jeho projevu stala rovněž předmětem kritiky pro údajnou neobjektivnost. Premiér kritizoval i olomouckého arcibiskupa Graubnera, který v den konání tryzny vedl bohoslužbu na sudetoněmeckém sněmu v Norimberku (přitakání restitučním požadavkům
). Ani projev předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause se neobešel bez kritiky snah o revizi poválečného uspořádání
, nebyl však tolik impulzivní (snad díky předem připravené písemné podobě) a kontroverzní. Oba projevy však byly svým obsahem vnímány spíše jako součást předvolební rétoriky než jako snaha o memento při příležitosti pietního aktu.
To se spíše podařilo předsedovi vlády Slovenské republikyMikuláši Dzurindovi. Jeho pozdravný projev tak citovala většina zahraničních - a zejména amerických - médií, a to hlavně pasáž, ve které zmínil boj proti terorismu: Tyto síly musí být potlačeny v zárodku. Musíme si totiž vždy připomínat, co se stalo v koncentračních táborech.
Účast M. Dzurindy byla mnohými ceněna i z jiných důvodů - v úvodu ceremoniálu totiž zazněla za českou hymnou hymna slovenská, což evokovalo vzpomínku na hymnu československou.
Projev proděkana Právnické fakulty UK Václava Pavlíčka se zaměřil zejména na faktografická data z období nacistické perzekuce. Profesor Pavlíček je jedním z nejpovolanějších: problematikou holocaustu a obdobím Protektorátu se zabývá dlouhodobě, svého času byl jednou z hlavních osobností Institutu Terezínské iniciativy a svými příspěvky obohatil jeho ediční činnost.
Terezínská tryzna, které se letos účastnili i mnozí členové vlády, včetně jejího místopředsedy Pavla Rychetského, poslanců a senátorů Parlamentu ČR a mnoha zástupců diplomatického sboru, pak byla ukončena křesťanskou modlitbou generálního vikáře litoměřického biskupství Mons. Karla Havelky, modlitbami rabína Karola Sidona El mole rachamim a Kadiš a přednesem úryvku z třetího dějství Verdiho opery Nabucco v podání Děčínského pěveckého sboru. Jedna z jeho členek pak věnovala Lauře Bushové svou modrou šálu, což se pro mnohá média stalo zprávou dne.