Dobře známá organizace Člověk v tísni věnovala jako součást svého víceletého projektu Příběhy bezpráví měsíc listopad 2009 fenoménu holokaustu (my používáme spíše označení šoa). Tento chvályhodný a bohulibý počin se v některých situacích ne vždy vydařil tak, jak si zajisté tato organizace představovala. Šoa především nelze vtěsnat do měsíční akce, tak jak bylo naplánováno. Výbor a předsednictvo - a především výchovná komise Terezínské iniciativy - se dostaly do skutečné tísně. Neustále jsme byli žádáni, abychom pro tu či onu školu a v různých místech republiky poskytli osoby, které přežily šoa. Organizátoři si patrně neuvědomili, že nás je již jen málo a ještě omezenější je počet těch, kteří jsou ochotni a schopni o svých zážitcích hovořit. Nehledě na obtíže spojené s cestováním do škol, jež nejsou v Praze či jejím okolí.
TI si již při založení uložila úkol seznamovat naši mladou generaci s tím, co to bylo šoa. Koncem roku 1998 byl předsednictvu TI předložen projekt, který měl zvýšit návštěvnost české mládeže v Památníku Terezín. Zjistili jsme totiž, že počet našich škol přijíždějících do Terezína je nižší než těch, které přijíždějí z ciziny. Tento počet nepřesáhl za rok číslo 10 a i ty navštívily obvykle jenom Malou pevnost. Abychom tento stav zvrátili, rozhodli jsme se hradit školám dopravné do Terezína a zpět, a na začátku dokonce i vstupné do muzea ghetta za předpokladu, že absolvují připravený program. A ono to zabralo! Počet škol, navštěvujících Terezín, se začal zvyšovat do té míry, že po několika letech jsme zjistili, že již nejsme schopni takový počet zájezdů financovat. Marně jsme žádali ministerstvo školství o pomoc. Ta přišla až poté, co na situaci důrazně upozornil v MF Dnes ředitel ŽM dr. Pavlát.
Hledáme aktivisty
Na Terezínskou iniciativu se začaly obracet školy i Památník Terezín se žádostmi o vyslání přeživších pamětníků, kteří by školáky mohli seznámit s tím, co prožili. Požadavky se stupňovaly a členové předsednictva TI již nestačili všechny zájemce uspokojit. Proto jsme vyhlásili výzvu všem členům TI, kteří by mohli pomoci. Výchovná komise TI utvořila aktiv asi třiceti členů, bohužel převážně z Prahy, i když se přihlásilo i několik z Brna a Ostravy. Mimo tuto skupinu zajisté pracují i někteří, o nichž nevíme. Na zmíněnou akci organizace Člověk v tísni však naše síly nestačily.
A co z toho plyne? Potřebovali bychom další aktivisty
. Je nás málo a někteří odcházejí. Nedávno nám odešel jeden z nejaktivnějších - Artur Radvanský. Přihlaste se, hlavně vy z regionů mimo velká centra. Tam je nás hodně potřeba a nelehko se tam dostáváme.