Synagoga v Polici - současný stav.
Když zástupci České obce sokolské darovali v roce 2004 Federaci židovských obcí budovu bývalé synagogy v Polici u Jemnice, nevzbudilo to z počátku žádné velké nadšení. Stavba přestala sloužit kultu na počátku minulého století a byla skoro sto let využívána jako tělocvična. Když jsme ji poprvé uviděli na vlastní oči - ve štítu znak Sokola, parketová podlaha, dřevěné obložení stěn, trámy, kruhy a lana na zpuchřelých závěsech -, nevypadalo to, že by zde bylo možno objevit nějaké stopy minulosti a svědectví o životě zdejší židovské komunity.
Neobvyklá historie
Pohled do interiéru po odstranění zásypů.
Police je malá obec s velkým barokním zámkem přibližně na půl cesty mezi Jemnicí a Bítovem. Nejbližší židovské obce bývaly v Písečném a Šafově a ležely dlouho v hraničním pásmu. Podle ústní tradice se v Polici usazovaly již v 15. století některé židovské rodiny, vypovězené ze Znojma (1454), židovská obec údajně existovala již v roce 1523. Nejstarší písemný doklad o židovském osídlení však pochází až z roku 1671, kdy sem dorazili exulanti z Vídně. V následujícím století dosáhla židovská obec v Polici nebývalého rozkvětu: na počátku 18. století zde žilo 40-50 rodin ve 22 domech. Po vydání translokačního reskriptu Karla VI. (1726) prověřovala konzistorní komise separaci židovských domů a synagog od křesťanských čtvrtí a jejich vzdálenost od kostelů a náměstí, kde se odehrávaly katolické bohoslužby. V Polici se Židé roku 1728 museli stěhovat z domů na návsi do nově založené Židovské ulice jižně pod zámkem, kde hrabě Adam Berchtold nechal vystavět asi 25 domů po obou stranách polního úvozu.
Židovská ulice
Většina domů v Židovské ulici a také synagoga jsou dodnes dochovány v původních dispozicích a celá ulice je cenným dokladem barokního urbanismu a příkladem nově založeného barokního ghetta na periferii staré obce. Pod Židovskou ulicí v údolí navíc existovala ještě menší židovská kolonie Housenec. Na kraji sídliště leží židovský hřbitov, kde je na ploše 2145 m2 dochováno na 300 náhrobků.
Při požáru Police 25. 6. 1758 nové ghetto vyhořelo, díky rychtáři židovské obce Izáku Landesmannovi bylo ale brzy obnoveno. Část obyvatel se po požáru z Police odstěhovala: roku 1769 zde žilo 17 židovských rodin, v letech 1787 až 1848 pak 22 rodin (až 160 osob). Po roce 1848 židovských obyvatel v odlehlé venkovské obci rychle ubývalo, roku 1869 zde žilo již jen 43 Židů (5 % obyvatel). Roku 1891 byla židovská obec připojena k obci v Jemnici, kolem r. 1900 v Polici žilo 12 osob židovského vyznání, o třináct let později se z Police odstěhoval poslední Žid.
Synagoga
První známá synagoga stávala na východní straně návsi, po roce 1728 však přešla do křesťanských rukou a byla přestavěna na obytný dům. Pozemek pro svoji druhou synagogu získala židovská obec v roce 1730 v dolní části Židovské ulice. Tato nejspíše dřevěná stavba lehla popelem při zmíněném požáru r. 1758. Na jejím základě byla v následujícím roce postavena zděná synagoga nákladem rychtáře Izáka Landesmanna, který ji také vybavil vnitřním zařízením. Stavbu provedl zednický mistr Matyáš Kirchmayer ze sousední vsi Kdousova v jednoduchém stylu venkovského baroka jako téměř centrální stavbu (850 x 830 cm), sklenutou převýšenou valenou klenbou o výšce 660 cm.
Nová synagoga je přízemní obdélná budova téměř čtvercového půdorysu se sedlovou střechou, nápadná barokním srdcovým štítem v průčelí, který ji dodnes odlišuje od ostatních domků Židovské ulice. Stavba je orientována k východu, i když kvůli tomu musela být poněkud odkloněna z uliční čáry. Z boku při severní straně byla původně přistavěna předsíň s mužským vstupem do hlavního sálu a ženským schodištěm na galerii. V mužské části předsíně je zčásti dochován ve stěně vezděný kamenný mušlový kior (umyvadlo), v ženské části byl zjištěn hebrejský text s ornamenty, pocházející nejspíše ještě z 18. století. Po odkrytí 110 cm vysokých navážek a zásypů v hlavním sále synagogy byly objeveny četné stavební fragmenty, s jejichž pomocí můžeme stanovit nejméně tři fáze stavebního vývoje synagogy. Nejlépe se pod pozdějšími navážkami zachoval nejstarší (a nejzajímavější) stav z roku 1759 - tvoří jej především kompletně dochovaná cihlová podlaha ústředního sálu, nejstarší část obvodových zdí bimy v jeho středu a fragmenty schodiště ke svatostánku s postranními parapety. V západní části synagogy dokládají původní řešení galerie sokly kamenných sloupů a postranních pilířků a otisky jejích kleneb v obvodových zdech. Do ústředního prostoru se tak čelo galerie otvíralo třemi širokými arkádami, v horní části byla uzavřena nejspíše dřevěnou předprsní. Také v západním průčelí bývala původně nejspíše dvě segmentová okna pod galerií a jedno uprostřed v západním štítu budovy, která jsou dnes zazděna.
Klenba synagogy je zdobena oválnými štukovými medailony, po třech při východním a západním okraji klenby a s jedním velkým uprostřed ve vrcholu klenby (zde se nabízí symbolika 6 všedních dnů a šabatu, resp. Slunce a planet). Ze tří medailonů ve vrcholu klenby byla spuštěna tři světla - největší lustr byl patrně zavěšen uprostřed nad východní částí bimy a vytvářel optický střed celého prostoru, z východního medailonu bylo spuštěno nad svatostánek věčné světlo a ze západního menší lustr nad galerií.
Hlavním a dobře rozlišitelným fázím úpravy interiéru synagogy odpovídají nalezené stopy výmalby a hebrejských nápisů, další nálezy je možno očekávat při podrobnějším restaurátorském průzkumu během obnovy.
Tělocvična
Bohoslužby se v polické synagoze konaly do počátku 20. století, v roce 1917 prodala obec budovu majiteli panství Alfredu Vraždovi hraběti z Kunevaldu a ten ji roku 1919 daroval místní Jednotě sokolské, která ji adaptovala na tělocvičnu. Tehdy také došlo k prvním destrukčním zásahům: nejprve byla asi zbořena pozoruhodná klenutá galerie pro ženy, dále došlo k odstranění větší části obvodového zdiva bimy a zvýšené platformy před svatostánkem. Současně bylo odstraněno kamenné schodiště mužského vstupu a ženské schodiště na galerii. Sportovnímu nadšení padly patrně za oběť i zbývající pozůstatky původního zařízení synagogy - vyřezávané lavice a zejména zděná výzdoba svatostánku, na jehož místě byl do sálu synagogy proražen široký vstup pro dvoukřídlé dveře. Na místě středového okénka nad svatostánkem byl do fasády osazen reliéfní emblém Sokola.
Hlavním cílem úpravy bylo sjednocení celého vnitřního prostoru a konstrukce parketové podlahy v úrovni okolního terénu. Celý prostor hlavního sálu synagogy se zbytky zdí bimy a pódia před svatostánkem byl zasypán nejprve silnou vrstvou zeminy a strusky z místní palírny, pak další vrstvou zásypu, do něhož byly umístěny trámky a latě, na které byly položeny moderní dubové parkety. Pod vrcholem klenby byl instalován trám na zavěšení kruhů a lan a stěny opatřeny dřevěným obkladem do výšky 140 cm. Na místě galerie byla vestavěna zvýšená dřevěná plošina, která sloužila pro gymnastická cvičení a snad jako šatna pro cvičence. Tímto způsobem byl sál synagogy vyrovnán a sjednocen do jediného prostoru, který umožňoval jeho maximální využití k cvičení a hrám. Další modernizace po roce 1950 osadila ve východní štítové stěně velká třídílná okna a před synagogou zřídila zahrádku s kovovým plotem a s přístupovou cestou z betonových desek. K západnímu průčelí byl přistavěn podélný přístavek s toaletou, kamny, šatnou a skladištěm náčiní, spojený s hlavním sálem nově proraženými dvoukřídlými dveřmi. Tehdy byly asi také instalovány elektrické rozvody po klenbě synagogy.
K poslednímu zásahu došlo v roce 2000, kdy byla kvůli rozšíření komunikace při severní zdi zbořena původní předsíň synagogy s mužským a ženským vstupem, ve stěně vsazeným kiorem a hebrejskými nápisy. Tento zásah výrazně poškodil památkovou hodnotu dosud v podstatě dobře dochované barokní stavby a zbavil ji jednoho z charakteristických prvků tradiční synagogální architektury.
Pokus o záchranu
Projekt obnovení galerie - arch. Petr Franta, 2007.
Znovuobjevená synagoga v Polici představuje jedinečný příklad venkovské barokní synagogy z poloviny 18. století, jaký není v České republice a nejspíše ani jinde doložen. Většina srovnatelných staveb byla totiž již dávno zásadně přestavěna nebo zbořena. Synagoga je o to cennější, že je součástí urbanistického komplexu Židovské ulice, vystavěné jednorázově (1728-29), který se v Polici dosud dochoval v téměř kompletním stavu.
Zástupci Federace ŽO, brněnské židovské obce a nadačního fondu Zecher se spolu s přizvanými památkáři rozhodli usilovat o důslednou památkovou obnovu, která uchová tuto jedinečnou památku značné hodnoty pro budoucnost. Budova byla převedena do majetku Federace ŽO ČR, po nezbytném stavebně historickém průzkumu (2004-5) byl v l. 2006-07 vypracován projekt na obnovu synagogy, jenž podle možností v několika následujících letech navrátí exteriér i interiér stavby k jeho vzhledu z doby výstavby chrámu v roce 1759, který je ve všech částech nejlépe dochovaným horizontem stavby. V interiéru bude instalována výstava, která seznámí návštěvníky s historií místní židovské obce a jejími památkami i s dalšími židovskými pamětihodnostmi regionu.