Sympozium

Ve dnech 2. a 3. května se na pražské filozofické fakultě konalo sympozium Holocaust v polské, české a slovenské literatuře a ve filmu. Cílem setkání, které pořádala katedra české literatury a literární vědy, bylo konfrontovat různá stanoviska, tři jazykově blízké národní literatury a různá umělecká média (literaturu a film). V polské literatuře má téma šoa/holocaustu velkou tradici - z autorů i nás známých stačí uvést šokující prózy Borowského, řadu knih Rudnického, dále Grynberga, Szczypiorského, z mladších autorů Hannu Krall. Bývá také poměrně často kriticky reflektováno, mj. i v souvislosti s polským antisemitismem (jak o tom svědčí četné knihy a studie a také předloňská velká konference v Lodži Pamięć Shoah/Zagłady). V české literatuře sice zanechaly osudy Židů v době nacistického totalitarismu výraznou stopu (Weil, Lustig, Fuks a mnozí další, v pozdější době třeba Arnošt Goldflam a Jáchym Topol), ovšem dosud neexistují literárněvědné studie, které by se tématem soustavně zabývaly. Ve slovenské literatuře je naproti tomu téma holocaustu dosti ojedinělé; pomineme-li vzpomínky pamětníků, pak najdeme jen několik autorů, kteří se mu věnovali: po válce hlavně Leopold Lahola ve svých povídkách (které ovšem vyšly až na konci 60. let), Rudolf Jašík v románu Náměstí svaté Alžběty, v 80. a 90. letech Ján Johanides v novele Sloni v Mauthausene a Juraj Špitzer v esejích. Velkou výzvou se stal holocaust i pro český film: z dvanácti celovečerních filmů na toto téma (s příznačnou pauzou v letech 1950-1959) patří některé k vrcholným dílům kinematografie: Radokova Daleká cesta, Brynychův ...a pátý jezdec je Strach, Němcovy Démanty noci, Kadárův a Klosův Obchod na korze...

Z tohoto stručného nástinu je zřejmé, že sympozium nabízelo množství různých námětů a srovnání. Nemůžeme uvést všech osmnáct příspěvků, které na něm zazněly, zmíníme alespoň některé. V oblasti polonistiky shrnul Stanislav Gawłinski z Krakova polskou literaturu s tematikou šoa a věnoval se mj. problému identity jednotlivých autorů. Pozoruhodný byl příspěvek Grzegorze Gazdy, který se zabýval literaturou vzniklou v lodžském ghettu (v něm bylo, jak známo, internováno i mnoho českých Židů). Anja Tippner z Kielu se zaměřila na literaturu o holocaustu jako svědectví a ve smyslu Geoffreyho Hartmana rozlišila pozici primárního a sekundárního svědka, tj. osobně postiženého člověka a vypravěče, který k událostem zaujímá intelektuální postoj. Holocaust Romů v polské literatuře připomněl Christian Trepte z Lipska.

Slovenskou literaturou o holocaustu se zabývaly vědkyně z bratislavského Ústavu slovenskej literatúry a z Komenského univerzity. Zazněly příspěvky zaměřené na poválečné drama (Dagmar Robertsová), na vztah faktu a fikce ve slovenské próze (Zora Prušková) a na memoárovou literaturu (Dana Kršáková).

Z bohemistických referátů můžeme zmínit Alfrun Kliems z Lipska, která se soustředila na výraznou osvětimskou kapitolu Topolova románu Sestra, a Kateřinu Svobodovou z Židovského muzea (dětské časopisy v Terezíně). Marie Mravcová z pražské filozofické fakulty srovnávala literární verzi Lustigovy povídky Tma nemá stín s její filmovou realizací (Démanty noci Jana Němce). Vytvořila tak přechod k několika příspěvkům věnovaným filmu - kupř. Lubor Dohnal z FAMU referoval o pověstném terezínském dokumentu, který na příkaz nacistů v Terezíně natočil internovaný německý herec a filmař Kurt Gerron, a svůj výklad doprovodil unikátními ukázkami z první verze díla.

Referáty, které postupně zaznívaly ve třech jazycích, polštině, češtině a slovenštině, vyvolávaly živou a spontánní diskusi. Věříme, že všechny příspěvky ze sympozia budou brzy k dispozici odborné veřejnosti i dalším zájemcům ve sborníku, který se připravuje k vydání v tomto roce.


Klíčová slova

Leopold Lahola, Rudolf Jašík, Ján Johanides, Juraj Špitzer, Stanislav Gawłinski, Anja Tippner, Christian Trepte, Dagmar Robertsová, Zora Prušková, Dana Kršáková, Alfrun Kliems, Kateřina Svobodová, Marie Mravcová, Lubor Dohnal, Kurt Gerron