Svědectví Karla Putze o křišťálové noci v Chebu

... To bylo viditelně už předem zorganizováno německými SS jednotkami, protože to nemohli v tak krátké době sudetští Němci vůbec udělat. ... Nejprve byl anšlus. Ještě vůbec se nevědělo, jak vše poběží a půjde, a náhle to znamenalo, židovská synagoga hoří. ... Bylo zde mnoho lidí. ... Tehdy jsem byl příliš mladý, nerozuměl jsem, proč je synagoga vypálena. ... Viděl jsem jen jedno, hasiči nesměli hasit. Museli pouze chránit okolní domy, aby tam nevznikl oheň. ... , při takových věcech bývá hodně zvědavců a lidé, kteří tam stáli, to mám jako dítě v paměti, ... to nebyla žádná oslava, to byla vážná věc. Lidé zde stáli, byli všichni zcela vážní a mnozí se na sebe dívali, ale nic neříkali. Jednalo se tehdy už o dobu, kdy se již nesmělo tolik mluvit. ... A mnoho lidí potom také odešlo, nezůstali zde. Domnívám se, že se prostě už nechtěli dívat, jak je zde vypalován chrám boží. ... Byla to zcela stísněná nálada. Lidé byli spíše vyděšeni než nadšeni. ... A potom přišla také otázka, co bude se židovskými občany? Najednou byli pryč. ...

Převzato z: Jitka Chmelíková: Osudy chebských Židů. Cheb 2000, s. 93. Plný text knihy.