Již několik měsíců lze na internetu nalézt reklamu na Střílení v Terezíně
. Její součástí je orientační mapka a dvě fotografie: snímek hotelu Helena
, využívaného údajně specifickou klientelou spojenou s blízkou silnicí E 55, a obrázek z Malé pevnosti, zobrazující prostor před bývalým tzv. Krankenrevierem; snímek byl později nahrazen fotografií sochy v Parku terezínských dětí. Reklama je orientovaná na německou klientelu a snaží se propagovat sportovní střílení a možnost ubytování. Její zpracování a především její spojování s objekty Památníku Terezín vyvolává dojem, že je zde možno si zastřílet a zavzpomínat na zlaté válečné časy
. Další mystifikací reklamy je vytváření dojmu, že se střelnice nachází uvnitř, nebo alespoň v blízkosti Malé pevnosti. Není to pravda: leží v pevnostním příkopu na protilehlé straně ve vzdálenosti asi 3 km od Malé pevnosti. Jedná se o zcela cynický, neetický pokus zneužít Terezína k pochybným komerčním účelům (řada lidí navíc informacím z medií rozuměla dokonce tak, že střelnice je jakousi přidruženou výrobou
, kterou si Památník vylepšuje finanční bilanci).
Autorem reklamy je Rudolf Potůček, který restituoval hotel Helena a chtěl rozšířit svou klientelu, provozovatelem střelnice je terezínský občan Drábek. Oba vycházeli z přesvědčení, s nímž se občas setkáváme, totiž že díky času, který uplynul od konce války, je historie tohoto smutného místa prakticky zapomenutá. To, co je prý zajímavé a živé, je zdejší architektura. Někdy je také možno slyšet hodnocení, které srovnává pouhé čtyři roky existence židovského ghetta a trochu delší historii policejní věznice pražského gestapa v Malé pevnosti
se dvěma sty lety historie Terezína. Přitom se pomíjí skutečnost, že právě za 2. světové války se v tomto městě odehrály mimořádně tragické události. Jedině proto dnes miliony lidí v celém světě spojují jméno Terezín s nejobludnějším zločinem, kterého se kdy lidé dopustili.
Vedení Památníku Terezínse celou záležitostí zabývá v úzké spolupráci s Městským úřadem v Terezíně již déle než půl roku. Nejdříve jsme se snažili s pány Potůčkem a Drábkem spojit a pokusit se celou záležitost vyřešit dohodou. Když se ukázalo, že takto záležitost vyřešit nelze, zvažujeme další možnosti. Nejnadějnější možné řešení je spojováno s urychlením předávání josefínských opevnění do vlastnictví města Terezín, které by poté mohlo celou situaci velice jednoduše řešit. Pokračují ale i přípravy na právní řešení, včetně případné žaloby na pana Potůčka. Ten na své webové stránce nabídl velmi kuriózní nabídku ke smíru. Prý svoji reklamu z internetu stáhne, když se mu paní starostka Terezína, ředitel Památníku a předsedkyně Terezínské iniciativy veřejně omluví (nejlépe na stránkách MF Dnes). Není pochyb o tom, že omluvit by se za cynickou reklamu měli oba jmenovaní pánové.