Staronová Jeruzalémská

V roce 1898, po započetí asanace bývalého pražského ghetta, byl ustaven spolek pro vybudování nové synagogy, která by sloužila jako náhrada za zbořené synagogy Cikánovu, Velkodvorskou a Novou. V lednu 1899 spolek zakoupil starý dům se zahradou v Jeruzalémské ulici na Novém Městě, na jehož místě pak byla synagoga postavena dle projektu známého vídeňského architekta Wilhelma Stiassného (1842-1910). Projekt byl schválen v roce 1902, tedy před sto lety, stavbu na náklady spolku realizoval stavitel Alois Richter v letech 1905-6. Synagoga byla zasvěcena na svátek Simchat Tora 16. září 1906. Protože o stavbě bylo rozhodnuto v době 50. výročí nástupu Františka Josefa I. na rakouský trůn, byla na jeho počest nazvána Jubilejní. Tohoto označení se však dlouho neužívalo a brzy byla nazývána podle ulice, v níž stojí; později se jí říkalo také Velká synagoga. Tehdy těžko někdo mohl tušit, že zůstane přinejmenším na příštích sto let nejmladší pražskou synagogální stavbou.

V roce 1996 zahájila Židovská obec v Praze obnovu Jeruzalémské synagogy s cílem zpřístupnit budovu veřejnosti ke kulturním programům. Získala finanční podporu pražského magistrátu, který spolu s obecním úřadem Prahy 1 pravidelně přispíval na restaurátorské práce i v následujících letech. Práce začaly restaurací barevných vitráží ve všech prostorách synagogy, která vyvrcholila v roce 2001 obnovou vitráží velkého kruhového okna s Davidovou hvězdou v průčelí. Pak pokračovaly restaurátorské práce na obnově dvoustupňového uličního průčelí, kde byly objeveny zbytky původní ornamentální výmalby z roku 1906. Pozoruhodné jsou zejména zlomky originální malby motivů pavích per a secesních geometrických ornamentů v jasných modrých a zelených barvách, doplňované bohatým zlacením (viz Rch, 8/2001). Ukázalo se, že původní výmalba průčelí synagogy byla daleko bohatší a rozmanitější (viz Rch 3/2002).

Náročná restaurace původní výmalby střední části průčelí synagogy nemohla být kvůli opožděnému převodu státních příspěvků z fondu MK ČR a pražského magistrátu (a také kvůli silným mrazům) dokončena podle plánu do konce roku 2001. Namísto toho byly očištěny staré malby uvnitř vstupního portiku (který bylo možné zateplit) a i tady byla objevena zcela odlišná a zajímavější původní malířská výzdoba. Díky zvláštním příspěvkům magistrátu a MK z programu na záchranu architektonického dědictví bylo možné v roce 2002 úspěšně restaurovat celé průčelí synagogy do Jeruzalémské ulice včetně obou postranních věžových rizalitů. Byly odstraněny pozdější přídavky, narušující jednotný stylový charakter průčelí, stejně jako plechové štíty z postranních vchodů na galerii, pod nimiž se objevily zlacené nápisy v mramorových deskách: Vchod ku galerii / Aufgang zur Gallerie, které jsou nostalgickou památkou na snášenlivější doby posledních let monarchie (přes tehdejší jazykové a národnostní spory patřila dvojjazyčnost k běžné praxi, s češtinou již na prvním místě; stejně tak převažuje čeština i v dedikačních nápisech donátorů na oknech hlavní lodi a galerií). V roce 2002 byla dokončena i výmalba vstupního portiku, byla očištěna pozoruhodná kovaná mříž s motivy hroznů a listoví vinné révy a obnovena její původní polychromie. Očištěny byly také mříže v nadokenních a naddveřních světlících, zdařile byly napodobeny sloupy z umělého mramoru, byly ošetřeny nátěry dveří a neobyčejně důkladných původních rámů oken (vyřezané Davidovy hvězdy na rámech, dosud nenápadné, byly zvýrazněny zlacením a jsou nyní patrné i z ulice).

Dominantní místo uprostřed průčelí chrámu zaujal zdvojený maurský oblouk s velkou Davidovou hvězdou uprostřed, jehož jasně modrá barva se zlatým hebrejským nápisem Toto je brána Hospodinova, spravedliví do ní vcházejí (Žalm 118,20) zdůrazňuje plastickou hloubku průčelí. Jakousi korunou stavby je vysoká atiková římsa s malovanými a zlacenými štíty, obloučkovým vlysem a pestrou reliéfní štukovou galerií, která dříve tvořila temný pás přes celé průčelí. Ve střední části se atika zvedá do trojúhelného štítu, který je završen mohutnými mramorovými deskami Desatera, vsazenými do černého pískovcového rámu. Živě působí bohatě zlacené hlavice zelených a tmavě červených sloupů na balkóně nad vchodem. Nad střední arkádou je zde umístěn biblický citát Což nemáme my všichni jednoho Otce? Což nás nestvořil jediný B-h? (Malachiáš 2,10), který se po obnově stal pandánem ke zlatému nápisu na velkém oblouku nahoře.

Během obnovy bylo zjištěno, že také skleněná střecha se nachází ve zcela havarijním stavu a vyžaduje opravu zejména ve východní a západní části, kde zatékající voda hrozila zničením obnovených vitráží a původních maleb na stěnách galerie. Na urychlenou opravu střechy a asi jedné čtvrtiny skleněné střechy bylo věnováno 350 000 Kč (téměř polovina z peněz určených na restauraci západního průčelí) a asi 450 000 Kč z havarijního fondu MK ČR. Na opravu střechy bylo zapotřebí 1 788 348 Kč, dotace byla zatím poskytnuta Ministerstvem kultury ČR (800 000 Kč) a stejnou částku dala Nadace ŽO Praha. ŽO Praha poskytla 188 348 Kč. Náklady na restauraci čelní fasády činí 5 450 098 Kč. Ministerstvo kultury poskytlo v letech 2001, 2002 dotaci v celkové výši 2 441 150 Kč, Magistrát hl. m. Prahy za totéž období 1 800 000 Kč a Sazka dala v minulém roce 200 000 Kč. ŽOP se na opravě podílela částkou 1 008 948 Kč. Restaurování a opravu Jeruzalémské synagogy zajišťoval a řídil (včetně shánění dotací) ing. Jaroslav Poskočil.

Celková obnova ještě zdaleka není dokončena. I v následujících letech bude muset pokračovat obnova skleněné střechy; je nutno nahradit počátkem 90. let vandalsky utržené osvětlovací lampy - dvě lucerny nad oběma postranními vchody na galerie a originální závěsnou třídílnou secesní svítilnu, která osvětlovala střední pole uvnitř portiku nad hlavním vchodem (rekonstrukce bude obtížná, neboť její tvar není dobře patrný na žádných starších snímcích průčelí synagogy); bude třeba uvažovat o obnově obou plechových vížek a bání nad bočními rizality; bude třeba obnovit výmalbu všech prostor interiérů, zejména schodišť, chodeb a účelových prostor - bočních průjezdů, nádvorních fasád, požárních schodišť a dvorků. Rovněž by bylo žádoucí budovu vybavit alespoň zčásti původním nábytkem, resp. jeho replikami.

Navzdory tomu lze dnes říci, že rekonstrukce Jeruzalémské synagogy patrně překročila svoji větší a náročnější část. Především díky obnově vnějšího průčelí synagogy, nyní úspěšně po třech letech dokončené, vrací se stavba v plné kráse, tvarové a barevné bohatosti do vědomí pražské veřejnosti jako jedna z významných pražských památek z doby secese na počátku minulého století.