Sociální ústav náboženských obcí židovských Velké Prahy

Po odstoupení československého pohraničí se uprchlická otázka stala opět velmi aktuální. Židovské obce a dobročinné spolky se začaly zabývat otázkou pomoci uprchlíkům židovského vyznání. Každý spolek se na pomoci podílel jiným způsobem – například Svaz Čechů-Židů organizoval prostřednictvím svého ženského odboru sbírku, v jejímž rámci vybral na hotovosti 22 tisíc korun, šatstvo a prádlo v hodnotě 60 tisíc a potraviny v hodnotě 6 tisíc. Vybrané věci pak předal dalším organizacím, hlavně Československému Červenému kříži.¹ 

Představitelé židovské menšiny se snažili všechny židovské pomocné spolky koordinovat a vytvořit zastřešující komisi. Nejvyšší rada Svazu židovských obcí náboženských v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pověřila přímou podporou uprchlíků Sociální ústav náboženských obcí židovských Velké Prahy, který sídlil na adrese Jáchymova 3.² Uprchlíci dostávali poukázky na jídlo a ošacení a peněžitou podporu. Koncem listopadu 1938 bylo takto podporováno 1065 osob.³ 

Vedle Sociálního ústavu poskytovala Nejvyšší rada podporu Náboženské obci v Moravské Ostravě na umístění mladistvých uprchlíků v zemědělských školách ve Vyškově, Ivančicích a Uherském Hradišti a také na registraci uprchlíků v obvodu Velké Prahy. Na adrese Dlouhá 41 existovala kancelář pro registraci uprchlíků, kterou si uprchlíci zřídili sami. Od května 1938 do konce listopadu téhož roku vydala Nejvyšší rada na podporu uprchlíků 165 tisíc korun. ⁴ Svaz pražských náboženských obcí k tomu ještě vynaložil částku 16 tisíc korun, kterou zafinancoval vznik tříd pro děti neovládající češtinu při židovské škole v Praze. Nejvyšší rada byla v kontaktu téměř se všemi židovskými pomocnými organizacemi, v Praze pak přímo spolupracovala se Sociální ústavem náboženských obcí židovských Velké Prahy, s Palestinským úřadem a s organizací Hicem. ⁵

Jednotlivé organizace se také sdružovaly a pořádaly společně sbírkové akce. Ve sbírkových akcích šatstva a jídla se angažovaly židovské ženy. Role Sociálního ústavu byla spíše podpůrná, ale i tak samotný ústav podporoval některé žadatele přímo: mezi 12. říjnem a 15. listopadem 1938 evidoval na 1200 žádostí o podporu, přímo podporoval 500 rodin se zhruba 1100 osobami a vyplatil na 111 tisíc korun – ústav hradil uprchlíkům hlavně stravování a noclehy.⁶

Od ledna 1939 zřizovala Nejvyšší rada Ústředí pro konstruktivní péči židovskou, jenž měla být vrcholnou organizací pro otázky židovského vystěhovalectví, přeškolení a převrstvení péče o uprchlíky. Ač pod vedením Nejvyšší rady, mělo se jednat o samostatně pracující organizaci. V rámci ústředí měly být zastoupeny všechny židovské sociální organizace a spolupracovalo se americkou sociální organizací American Jewish Joint Distribution Committee. ⁷

Sociální ústav náboženských obcí židovských

Sociální ústav fungoval již před zánikem první republiky a před krizí, kterou přinesla mnichovská dohoda. O své činnosti pravidelně informoval na stránkách Věstníku židovské obce. V oblasti chudinské péče se staral o chudé a nemajetné nejen z řad repatriantů - v březnu 1937 repatrianti tvořili 70 případů z celkových 366. Podpory ústav sám vydával, nebo zprostředkovával u jiných spolků a obcí. Zároveň provozoval právní a hospodářskou poradnu, sběrnu šatstva a sběrnu nábytku, která přidělovala potřebným rodinám nejnutnější majetek. ⁸

Do sbírkové akce sociálního ústavu se mohl zapojit každý, kdo vyslyšel výzvu. Sbíralo se dobře zachovalé šatstvo, spravené boty, prádlo, konzervy a potraviny, které nepodléhají zkáze, léky pro nemocné, peřiny, deky. Židovské ženy byly vyzvány, aby pletly a šily teplé svetry, šály, rukavice, prádlo či věnovaly přebytky vlny a látek, které už pro domácí šití a pletení nevyužijí. Vedle sociálního ústavu bylo pod výzvou z prosince 1938 podepsáno Ústředí židovských ženských spolků a organizací ve Velké Praze a a Židovská péče o nemocné. Místa pro sběr darů byla buď ve veřejných budovách - Libeňská synagoga - nebo na soukromých adresách dobrovolníků, nejčastěji se jednalo o ženy.⁹

Důležitou činností Sociálního ústavu byla v této době péče o emigranty, a to hlavně z Německa, kterým byly rozdělovány peněžní podpory, naturálie, či se pro ně pořádaly oslavy židovských svátků. Nemocným emigrantům hradil ústav lékařskou péči a léky, včetně hospitalizací v nemocnici. Ústav měl k dispozici také vlastní ošetřovatelky, které navštěvovaly nemocné emigranty. Další důležitou činností ústavu byla péče o děti a mládež - dětem zajišťoval školné a učební pomůcky, ošacení i obědy, nemluvňatům kočárky, podporoval rodiny, kde byl nemocný rodič, a pomáhal také zajišťovat umístění sirotků do soukromé péče či adopce.¹⁰
Sociální ústav úzce spolupracoval s Poradnou pro volbu povolání, na kterou se v roce 1937 obraceli i mimopražské obce hledající pracovní síly. Poradna zajišťovala také krátkodobé práce pro tzv. průchozí uprchlíky, spolupracovala se sirotčinci a Útulkem pro židovské učně, pro jejichž chovance se pokoušela najít nejvhodnější povolání a další vzdělávání. Repatrianti a emigranti využívali jejích služeb pro zjištění, zda se uplatní na trhu práce v Československu nebo zda mají ve své cestě uprchlíka pokračovat nejčastěji do zámoří. Poradna pro volbu povolání se v této době soustředila na výcvik v řemeslech.

Nutno říci, že Sociální ústav neposkytoval podporu všem, kdo si o ni zažádal. Uchazeči byli podrobeni kontrole, jedná-li se o oprávněnou podporu. Sloužil i těm, kteří sami chtěli pomáhat; ti se mohli u Sociálního ústavu informovat na žadatele podpory, jestli se nejedná o řemeslnou žebrotu a zda je pomoc skutečně na místě, případně jedná-li se o řádnou akci na pomoc uprchlíkům.

V dubnu 1937 přistoupil ústav k vydávání chudinských legitimací, které měly získat pravidelně podporované osoby. ¹¹

Jak žijí emigranti

ukázka článku  z května 1937, Věstník pražské židovské obce

(...) Dosavadní činností, dlouhým trváním emigrace a stálým vzrůstem emigrantů jsou prostředky Sociálního ústavu zcela vyčerpány. Sociální ústav není nadále sto emigranty, jím dosud podporované, ve stejné, zcela nedostačující míře, dále podporovati.
Postavení židovské emigrace jest nyní přímo zoufalé. Dospělí emigranti jsou vesměs lidé, kteří dříve žili pracovitě a měli zajištěný život, museli Německo opustiti pro teror od roku 1933 tam panující. Všechny kriminelní a nevítané živly se podařilo dík dobré vyšetřovací službě vymýtiti. Ježto emigranti nemají povolení pracovat, jsou vyloučeni z každé možnosti opatřiti si živobytí. Jsou odkázáni na postačující podpory a pokud mají ještě poněkud zámožné rodiče a sourozence v Německu, na měsíční zákonný příspěvek v částce Mk 10,- t.j. Kč 113,-.
Při těchto žalostných existenčních podmínkách nezbývá emigrantům než hladověti a zvolna hynouti nebo klesnouti tak hluboko, že žebrají dům od domu. Mezi těmito lidmi, z nichž se stali žebráci, jsou lékaři, advokáti, spisovatelé, obchodníci a řemeslníci. Bydlí po 5ti a 6ti v místnostech zahmyzených a nečistých. Nesmíme se diviti, vezme-li morálka těchto dříve řádných lidí újmu stálou a dlouhotrvající bídou. Omezená a špatná výživa seslabuje ubohé lidi, kteří strávili měsíce a leta v žalářích a koncentračních táborech. Podvýživa vyvolává, jak se náš lékař ve své přeplněné ordinaci denně s hrůzou přesvědčuje, četné nemoci. Mezi emigranty řádí tuberkulosa, většina dětí je rachitická, následkem podvýživy množí se žaludeční nemoci, špatné bydlení zaviňuje kožní nemoci. Nemocnice odmítají v četných případech přijímání emigrantů, ježto stát, jehož jsou příslušníky, neplatí za ně léčebné výlohy a prostředky 'Židovské péče o nemocné' zdaleka nestačí. Taková je situace židovské emigrace. Žádné slovo není zbytečným. Nahá pravda mluví z těchto řádků.¹²

Sociální ústav tímto článkem prosí všechny o pomoc - očekává další příliv uprchlíků a nechce je odmítat. Je polovina roku 1937 a nejtěžší chvíle mají teprve přijít.

Květen 1938

Za jeden rok se Ústav postaral o 101 rodin repatriantů, převážně osob dlouho žijících v Německu a nyní se vracejících do vlasti. V dubnu 1938 přibyla práce s repatrianty z Rakouska, během měsíce zaznamenal ústav 62 návratů.

Vedle péče o repatrianty se ústav věnoval také péči o německé emigranty: Péče o německé uprchlíky vyžaduje bohužel také zvýšenou činnost. Počet podporovaných emigrantů zvýšil se z 195 osob dne 1. ledna 1937 na 231 osob koncem roku 1937, a na 281 osob k 1. dubnu 1938. Tento vzestup vysvětluje se stále ostřejšími opatřeními proti židům v Německu na jedné straně a zmenšenou možností emigrace do zámoří na druhé straně. Přesto podařilo se neúnavné práci spolku Hicem v roce 1937 vystěhovati 114 emigrantů do zámoří. Vzhledem k tomu, že uprchlíci nemají možnosti býti zde výdělečně činní, vyžaduje toto oddělení neobyčejně vysokých částek. Výdaje pro toto oddělení činily v roce 1937 téměř Kč 600.000,-. ¹³.

Péče o průchozí, kterým byli poskytovány jízdenky, se děla ve spolupráci se židovskými obcemi mimo Prahu a pražský Sociální ústav byl celostátním ústředím pro tuto činnost.