Siegfried van den Bergh: Vzpomínka na „zkrášlování Terezína“

Siegfried van den Bergh z Rotterdamu byl do Terezína deportován společně se svou ženou v únoru 1944 z holandského internačního (sběrného) tábora Westerbork. Manželský pár byl nucen se zúčastnit tzv. akce zkrášlování. Van der Berghova zpráva vyjadřuje náladu v Terezíně před návštěvou delegace Červeného kříže:

Večer jsme dostali dopis: Ihned se dostavte ke starostovi! Oblékli jsme se a šli do místnosti, kde už čekalo asi sto lidí. Jeden po druhém byli voláni do pokoje, kde trůnil židovský starší s několika dalšími členy rady starších. Každý, kdo do kanceláře vešel, byl kriticky prohlédnut a musel odpovědět na několik otázek. Pokud bychom složili zkoušku, stali bychom se tzv. C-Prominenty, speciálně pro tuto zkrášlovací akci. Dostali bychom vlastní – tzv. zkrášlený pokoj – a pravděpodobně také návštěvu komise.

Já a moje žena jsme zkoušku složili a o 14 dní později jsme se přestěhovali do prázdného, čerstvě vybíleného pokoje v Hamburských kasárnách (…). Noc před návštěvou komise jsme byli svědky skutečně tragikomických událostí. V 10 hodin večer jsme ulehli ke spánku. Právě, když jsme usínali, nám na dveře prchlivý Čech zabouchal. Stál tam se stolem a židlemi. Jen velmi obtížně jsme mu vysvětlili, že už máme pokoj dostatečně zařízený a že má jít s nábytkem ke všem čertům. My jsme chtěli spát. Asi o hodinu a půl později přišel další, vrazil do pokoje už bez klepání a přinesl velký žebřík. Moje žena byla zděšená, když postavil žebřík nad její postel a začal věšet závěsy, které byly přesně, co nám scházelo ke štěstí. Moje žena řvala vzteky. (…) Ve tři hodiny ráno opět klepání na dveře. Tentokrát to byla žena, která držela v podpaží několik obrazů a zlobila se, že musí pracovat v noci. Zuřivě přitloukla do zdi čtyři hřebíky a na ně pověsila čtyři obrazy. Se zbytkem obrazů odešla. Před pátou hodinou ranní přišla hezká prošedivělá dáma s kobercem a ubrusem na stůl a v 5.30 přišel zahradník s truhlíky muškátů za okno a vázou čerstvých květin na stůl. Teď mohla přijít komise.

Po probdělé noci jsme nebyli zrovna v nejlepší náladě, když v osm hodin ráno přišel Dr. Eppstein, předseda Židovské rady starších, aby nám řekl, že si komandant výslovně přeje, abychom návštěvě nedali nijak najevo, že pokoj byl nachystán jen pro tuto příležitost, ale máme se hezky obléci a chovat se tak, jako bychom v tomto krásně zařízeném pokoji žili již několik měsíců. Jak se chováte VY, dodal Eppstein, může mít zásadní význam.¹