Když se v létě 1941, před šedesáti lety, ocitl Hitler ve válce se Stalinem, povzbudilo to miliony lidí v nacisty obsazených územích: nová situace pomohla potlačit pachuť vzpomínky na hanebný německo-sovětský pakt z roku 1939 a povzbudila naději, že nacisté budou poraženi. Jen málokdo tušil, že v té chvíli pobíjejí na Ukrajině, v Haliči, Bělorusku, na Litvě aj. vojáci wehrmachtu a speciální jednotky (za pomoci místních antisemitů) desetitisíce mužů, žen a dětí - že tam na východě už začala závěrečná, vyhlazovací fáze konečného řešení židovské otázky
.
Tou dobou před šedesáti lety ale začala konečná fáze i na území třetí říše, Generálního gouvernementu a Protektorátu Čechy a Morava. Už tehdy Židé umírali v přeplněných ghettech ve Varšavě a Lodži, už tehdy se - především pro ně - budovaly koncentrační tábory Osvětim, Majdanek, Sobibor, Treblinka, Chelmno, už byly - především pro ně - zkoušeny výfukové plyny a cyklon B. Blížila se schůzka v berlínském předměstí Wannsee, na které vúnoru 1942 nacisté už jen projednali techniku masových deportací a hromadného vraždění.
V Protektorátu Čechy a Morava museli od 19. září 1941 nosit všichni Židé starší šesti let zvláštní označení (poprvé od roku 1781). Říšský protektor Reinhard Heydrich nechal hned po svém nástupu na Pražský hrad uzavřít synagogy a židovské modlitebny (29. září). V další dny a týdny byla - k těm desítkám předchozích - přidána řada dalších perzekučních opatření proti Židům, ale i proti těm, kdo s nimi sympatizovali. Skončil čas ghetta beze zdí
, začala se psát tragická historie terezínského ghetta: 24. listopadu bylo dopraveno z Prahy do Terezína prvních 342 vězňů tzv. komanda výstavby; do konce roku 1942 byly v ghettu uzavřeny tři čtvrtiny židovských obyvatel protektorátu. Po krutých zkušenostech s přesídlením
pěti tisíc Židů z Moravské Ostravy do Niska v roce 1939 (byly to první velké nacistické deportace Židů v Evropě) brali čeští a moravští Židé zřízení ghetta na území protektorátu jako přece jen menší zlo v té mizérii. (Ani jejich představitelé nevěděli, že ghetto nacisté plánují jako nikoli konečné, ale průchozí sídliště: kdo tehdy tušil, že jsou možné vyhlazovací tábory?) Proto byli tak zaskočeni faktem, že Němci těsně před otevřením terezínského ghetta deportovali do ghetta v Lodži 5 000 pražských Židů (konce války se jich dožilo asi 160). První transport z Prahy do Lodže odjel 16. října 1941. Tak začaly soustavné deportace Židů z protektorátu. Je tomu právě šedesát let.