Rudolf Freudenfeld - fotografie z roku 1940 (foto: Národní archiv, Policejní ředitelství Praha)
Rudolf Freudenfeld se narodil 23. září 1921 rodičům Ottovi a Pavlíně, rozené Krausové. Jeho otec byl učitelem. Rudolf
se pokoušel dvakrát emigrovat: koncem roku 1938 do Jižní Afriky a koncem roku 1939 do Peru. Nicméně v roce 1940 ještě
studoval. Po škole našel zaměstnání jako učitel při náboženské obci v Praze. Krátce tedy působili jako učitel
zpěvu na židovské škole v Praze, v dětském útulku na Hagiboru a v sirotčinci v Belgické ulici, který vedl jeho otec Oto Freudenfeld. Na začátku
roku 1943 se oženil s Blankou Günsbergovou. 5. července 1943 byl deportován s rodinou do Terezína a odtud 28. září
1944 do Osvětimi.
Jejich příjezd do Terezína zůstal zachycen ve vzpomínkách: Dne 7. července dorazil do Terezína poslední transport s dětmi
z pražského sirotčince v doprovodu jejich legendárního ředitele Oty Freudenfelda a jeho syna Rudolfa. Málokomu zůstal
příjezd tohoto transportu utajen, a nejméně těm dětem, které v sirotčinci v Belgické ulici před svou deportací
žily.
1 Sám Rudolf tento moment po válce popisuje takto: “Do Terezína jsme přijeli odpoledne. Když se po městě
rozkřiklo, že přijel Říďa (otec Oto - pozn. autorka), očekával nás před šlojskou hustý špalír. Můj táta jím
procházel šťasten, že je zase mezi svými dětmi. A ty jej přivítaly tak, jako se vítá jenom nejmilovanější. V
té bídě - dětskou láskou.” 2 Rudolf pak pokračoval ve své činnosti i v Terezíně a secvičil s dětmi legendárního
Brundibára. Koncentrační tábor se Rudolfovi i jeho ženě podařilo přežít. Po válce si změnil jméno na Franěk.