|
V něm. pramenech Raudnitz. Město v Čechách, 40 km SSZ od Prahy, 15 km JV od okr. města Litoměřic. Už ve 13. stol. byla R. městem. |
Nejstarším dokladem o ž. osídlení je zmínka o pogromu v r. 1541. R. 1592 žilo v R. 14 ž. rodin, r. 1631 už 25 rodin (90 osob), r. 1651 to bylo 218 osob. Za epidemie moru r. 1713 vymřela třetina ž. obyvatel. R. 1724 žila ve městě 101 ž. rodina (448 osob), v polovině 19. stol. 176 rodin, r. 1893 už jen 79 rodin, r. 1930 pouze 166 osob ž. vyznání (1 % obyvatel). Po 2. svět. válce nebyla ŽNO obnovena.
Roudničtí rabíni jsou známi jménem od r. 1650. K nejvýznamnějším patřili znalec talmudu Josef Deutsch (zemř. 1826 Roudnice) a Albert Kohn (1811 Tachov-1870 Roudnice), který r. 1852 vydal podrobný soupis ŽO v Čechách.
Z R. pocházeli: něm. píšící spisovatel Seligmann Heller (1831-1890 Vídeň), prozaik a dramatik Artur Breisky (1885-1910 New York), slovenský operní pěvec Mirko Horský (1878-1945 Birkenau).
První ž. čtvrť bývala na V okraji městského jádra, JV od zámku. Doba zřízení není známa, koncem 16. stol. se čtvrť skládala ze 16-18 domků, byla tu synagoga a hřbitov. R. 1614 ž. obyvatelstvo vystěhováno a čtvrť zbořena. Na jejím místě byl v letech 1615-28 postaven kapucínský klášter.
Nová ž. čtvrť - ghetto - v Havlíčkově ul., Z od mostu přes Labe. Zřízena asi r. 1614 po zrušení staré ž. čtvrtě. Původně tu bylo 12 domů (koupených od křesťanů), r. 1631 už 28 domů (téhož roku ghetto vypáleno saským vojskem), r. 1718 celkem 51 domů. R. 1727-28 zrušena V část ghetta (v blízkosti katol. kostela). R. 1785 se čtvrť skládala ze 45 domů, r. 1840 ze 63 domů. Ghetto bývalo vně městských hradeb, od města oddělené bránou. Část domů zbořena po r. 1970: dochovány především domy při J straně Havlíčkovy ul. (s několika průchody).
První synagoga neznámého stáří zbořena po r. 1613. Stávala v ž. čtvrti JV od zámku. - Druhá synagoga v novém ghettu postavena r. 1619, přestavěna r. 1675, zbořena v polovině 19. stol. při stavbě železniční tratě, které překážela.
Třetí synagoga při S straně Havlíčkovy ul. Postavena v novorománském slohu r. 1852, částečně na místě druhé syn. Bohoslužby do 2. svět. války, po r. 1953 přestavěna na internát střední školy (hlavní sál rozdělen na dvě podlaží).
První hřbitov býval pravděpodobně na místě zahrady býv. kapucínského kláštera, JV od zámku. Neznámého stáří, zlikvidován po r. 1613. Několik náhrobků tehdy přeneseno na druhý hřb., ostatní použity v 17. stol. ke stavbám. Několik náhr. nalezených v 19. stol. uloženo v městském muzeu (dnes už neexistujícím).
Druhý hřbitov za Z okrajem býv. ghetta, 350 m Z od synagogy. Založen snad r. 1613, několikrát rozšířen, pohřby asi do r. 1890. Nejstarší dochovaný náhrobek z r. 1611 (přenesený z prvního hřb.). V S části hřb. skupina hrobů mučedníků - obětí pogromů a feudální zvůle. Velmi cenný hřb. s náhrobky renesančního, barokního a klasicistního typu.
Zbytek třetího hřbitova 1 km Z od druhého hřb., za komunálním hřb. Založen snad r. 1890, pohřby i po 2. svět. válce, zrušen a poslední náhrobky odvezeny r. 1985. Zřícenina obřadní síně v tzv. maurském slohu, zničené požárem.