Jako každoročně, se i letos 7. března konala v Pinkasově synagoze tryzna za Židy z tzv. rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau, jejichž životy skončily v noci ze 7. na 8. březen 1944 v plynových komorách.
Po pietním zapálení svící a před modlitbou El male rachamim pohovořil podmanivým způsobem o této osudové události historik Toman Brod, jeden z vězňů rodinného tábora.
Bohužel, řady nás přeživších přirozenou cestou řídnou. Účastníky tryzny z poválečné generace bylo možno spočítat na prstech jedné ruky. Z mladých a zvláště pak nových členů obce tam nebyl nikdo. Myslím, že právě tito nejmladší by si měli uvědomit, že být členem obce neznamená pouze pocit zdánlivé exkluzivity a možnost využívání různých finančních a jiných výhod, ale také vědomí některých micvot. Znamená to např. účast na této tryzně, ale i roznášení tzv. šlachmones starým lidem před svátkem Purim. Bylo by žádoucí, aby jim to někdo starší, kdo je s nimi ve styku, připomněl. Já to mohu učinit jen touto cestou.