Protokoly sionských mudrců

Kniha Protokoly sionských mudrců je podvodným dokumentem, který se zakládá na smyšlených a zfalšovaných údajích o snaze židovského národa zmocnit se vlády nad světem. Jádrem této knihy je údajný tajný plán, jenž má vést k nastolení židovské světovlády. Text Protokolů sionských mudrců byl častokrát předmětem nezávislých vyšetřování a soudních líčení, na jejichž základě byl opakovaně označen za málo zdařilý podvod a došlo k odhalení okolností vzniku a inspiračních zdrojů tohoto falzifikátu. I přesto byl a je dodnes knižně vydáván v mnoha zemích po celém světě. Za jejich překlady stojí rasistické a antisemitsky smýšlející skupiny, které prezentují knihu jako původní, a tudíž věrohodný dokument. Cílem těchto skupin je podnítit nenávist vůči Židům. Údajná pravdivost knihy pak tvoří uhelný kámen konspirační teorie dějin.

Anglické vydání Protokolů sionských mudrců, Londýn 1920. (Foto: National Archives, courtesy of USHMM Photo Archives.)

Vznik a historický vývoj

Uveřejnění Protokolů sionských mudrců sahá do dob carského Ruska, které se za vlády cara Mikuláše II. (1894 - 1917) zmítalo v hospodářské, sociální a společenské krizi. Poprvé tento pamflet vyšel roku 1903 v petrohradském časopise Russkoje Znamja, o dva roky později se objevil v prvním knižním vydání. Protokoly sionských mudrců byly vytvořeny na žádost tehdejších ruských konzervativních kruhů, které se snažily odvrátit nastupující modernizační proces země. Proto se prostřednictvím carské tajné policie Ochranka obrátily na své zahraniční agenty. Vypracováním tajného dokumentu byli pověřeni dva pracovníci pařížského oddělení propagandy Petr Ivanovič Račkovskij a Matvěj Golovinskij. Měli sestavit text, který by přesvědčil cara o nezbytnosti tvrdého zásahu proti jakýmkoliv liberalizačním a modernizačním snahám, neboť by prokazoval, že za všemi ekonomickými, sociálními a společenskými změnami stojí tajné spiknutí Židů. Protokoly nakonec zapůsobily na cara tak, že uvěřil v jejich pravost. Důsledkem bylo zastavení všech reforem již v počátku, vojenské potlačení demonstrací za modernizaci země a krvavé pogromy na Židy. Protokoly tak nakonec přinesly tížený efekt. Zde ovšem historie Protokolů nekončí.

Obsah knihy

Samotným obsahem 24 protokolů sionských mudrců je údajný tajný program celosvětové organizace Židů. V něm je představen plán na ovládnutí světa a zničení všech nežidovských národů a státních útvarů. Současně jsou zde uvedeny prostředky, jakými má být plán uskutečněn. Jedná se tedy o jakýsi návod, jak by měli všichni Židé postupovat, aby získali neomezenou moc na světě. Tento návod na supervládu měl být představen na prvním světovém sionistickém kongresu v Basileji v roce 1897, a proto je koncipovaný jako přednáška. Text přednášky se měl pak dostat do rukou francouzských agentů, kteří jej postoupili ruské tajné službě. Nikde již není vysvětlena časová prodleva, která dělí získání rukopisu Protokolů od jejich uveřejnění. Pro úplnost ještě dodejme, že v Basileji se opravdu konal I. Sionistický kongres za předsednictví Theodora Herzla. Řešil však jiné problémy, poprvé se zde projednávala myšlenka vzniku samostatného židovského státu. Tento kongres byl po celou dobu přístupný novinářům i široké veřejnosti.

České vydání Protokolů sionských mudrců. (Foto: Téma: Anna Franková)

Na odhalení Protokolů jako historického podvrhu měla velkou zásluhu série článků publikovaných v roce 1921 v londýnském deníku The Times. Jejich autorem byl dopisovatel z Istanbulu Filip Graves. Tomu se prostřednictvím ruských kontaktů v Turecku dostala do rukou kniha francouzského spisovatele Maurice Jolyho, která posloužila jako přímé východisko při psaní Protokolů. Tato kniha je politickou satirou na vládu Napoleona III., který se postupnými kroky snažil získat neomezenou vládu v zemi. Graves prokázal na základě srovnání obou knih, že text Protokolů byl z velké míry doslova opsán z knihy Jolyho, která se ovšem vůbec nezmiňovala o židovském spiknutí.

Nicméně i samotný text Protokolů podává nejeden jasný důkaz o nevěrohodnosti dokumentu. Například v úvodu se říká, že sionští mudrcové již dosáhli naprosté vlády nad světem, aby si po několika stránkách sám odporoval prohlášením, že uplyne ještě sto let, než mudrci světovládu získají. V jiné pasáži se na jedné straně sionští mudrcové doslova pyšní tím, jaký strach vůči nim již nežidé pociťují, na straně druhé pak tvrdí, že vlády nic netuší o existenci světového spiknutí a nevědí, co jim mudrci připravují. Celý text nejen těmito příklady poskytuje svědectví o tom, jak neuměle a ve spěchu byl sestaven svými autory.

I přes tato zjevná odhalení nepravosti dokumentu byly Protokoly sionských mudrců nadále častokrát využívány k politickému boji. Světovou popularitu si získaly po bolševické revoluci v Rusku (1917). Odpůrci komunistického revolučního hnutí nejednou propagovali názor, že sociální revoluce není ničím jiným než židovským spiknutím s cílem ovládnout svět (viz Židé a komunismus, židobolševismus). Do této kampaně probíhající v Evropě a USA ve 20. a 30. letech 20. století, jež byla zaměřena především proti dělnickým a komunistickým hnutím (a v USA pak měla zřetelný protiimigrační osten), se zapojil i americký průmyslník Henry Ford v USA, který (publikoval Protokoly v rámci série protižidovských článků ve svém deníku The Dearborn Independent). Nejobludnějších využití však mýtus Protokolů nabyl během nacistické vlády Adolfa Hitlera v Německu a zemích jím okupovaných. Hitler ve své knize Mein Kampf tvrdil, že usvědčujícím V rámci rasistické propagandy se tak Protokoly staly klíčovým dokumentem, usvědčujícím Židy z nenávisti ke všem ostatním národům.

Používání pojmu v současnosti

Po porážky nacismu ve druhé světové válce obhajoba Protokolů na čas utichla. Nová vlna zájmu o Protokoly je spojena s vypuknutím blízkovýchodního konfliktu (radikální palestinské hnutí Hamas, ovládající Pásmo Gazy, dokonce pravostí Protokolů obhajovalo teroristické útoky na Izrael). Protokoly jsou tedy stále využívány coby nástroj, který slouží jako záminka k oprávněné nevraživosti k židovskému národu (již nedostupný web antisemitsky zaměřeného Národně-vzdělávacího institutu).

V České republice podobně jako v ostatních evropských zemích hájí Protokoly skupiny ultrapravicových antisemitů. Jejich argumenty na obranu věrohodnosti Protokolů se omezují na zdůrazňování popularity a prodejnosti knihy, jež s sebou přináší překlady do jednotlivých národních jazyků. V Českých zemích vydal poprvé Protokoly mladočeský poslanec Václav Březnovský v roce 1900 pod titulem V židovských chapadlech. Antisemitské epištoly pro český národ. V této souvislosti je důležité si uvědomit, že v době, kdy byl překlad do češtiny pořízen, vycházejí na českém knižním trhu i další antisemitské spisy a pamflety (např. Rudolfa Vrby nebo Jaroslavy Procházkové). Tyto texty reagují na vrcholící krizi soužití Čechů a Němců, a jelikož se významná část židovského obyvatelstva identifikovala s německou kulturou a mluvila německým jazykem, dopadl hněv části českých nacionalistů i na ně. Novodobý překlad již s názvem Protokoly sionských mudrců vyšel roku 1991 a nedlouho na to byl zveřejněn i na internetu, kde dnes plní především webové stránky s rasistickou tematikou.

Moderní antisemitské výpady vycházející z údajné pravosti Protokolů, směřují k již poměrně zaběhlým stereotypům, které se vytvářely během 20. století. Mezi ně patří obvinění Židů, že ovládají celý svět, jednotlivé národy a jejich vlády, které dokáží manipulovat nejrůznějšími prostředky (viz Obviňování Židů z ovládání a manipulace). K dalším náleží přesvědčení, že se Židé snaží rozvrátit všemi možnými způsoby jednotlivé státy zevnitř, aby ty ztratily svoji sílu a moc - stojí prý tedy v pozadí všech sociálních a společenských konfliktů.

Protiargumenty

Ve světle historického bádání, které s sebou přineslo nezlomné důkazy usvědčující knihu Protokolů sionských mudrců z podvrhu a podvodu, upustili antisemité od obhajoby autentičnosti historického dokumentu. Místo toho obrátili pozornost na obranu skutečného obsahu Protokolů s tím, že se v současnosti uskutečňuje plán na ovládnutí světa Židy, který je v knize popsán. Tento argument již patří zcela do oblasti čiré spekulace a fantazie stejně tak, jako tam náleží představa, že ve skutečnosti ovládají celou Zemi marťani dálkovým ovladačem.