22. července 1985 se ve městě Tiflis na ruském Kavkaze (dnešní Tbilisi v Gruzii) narodil Sidor Mindlin. Měl pět sourozenců - Abraháma, Benjamina, Jona, Rívu a Basiu. Jejich otec Simon byl velkoobchodník židovského vyznání, matka Marie se hlásila k pravoslaví. Sidor vystudoval gymnázium a potom pomáhal svému otci v obchodě. Byl však přitahován divadlem a ještě před první světovou válkou nastoupil k divadlu. Kromě toho, že sám hrál, projevil se i jeho organizační talent při produkci koncertů a představení.
Válečný zajatec
Divadlu se věnoval až do roku 1914, kdy narukoval k ruské armádě, aby bojoval v první světové válce. Sloužil u pěšího pluku v Oděse. Zhruba po ročním výcviku odjel na bojiště fronty u Lucka. Velmi záhy se však stal válečným zajatcem a jako takový musel pracovat. Nejprve poblíž fronty na výstavbě železnice, a když onemocněl, byl přeložen do jiného vojenského tábora. V roce 1917 byl poslán do cukrovaru poblíž Prostějova. Tak se tedy ocitl na území tehdejšího Rakouska-Uherska. Když viděl, co se děje v jeho rodné zemi, rozhodl se, že se do Sovětského svazu nevrátí, přesto, že tam zanechal rodinu.
Po práci v cukrovaru vystřídal ještě několik míst, načež onemocněl a byl poslán do nemocnice v Brně. Zde prožíval dny kolem 28. října 1918. Zřejmě dlouho neváhal přidat se na stranu Čechů, v jejichž řadách se pak zapojil do převratu. Po vzniku Československé republiky se definitivně rozhodl zůstat. Asi půl roku pracoval na velkostatku a pak přes Prahu odjel do Josefova, kde agitoval mezi ruskými zajatci, aby se nevraceli do sovětského Ruska. Tady také poprvé zorganizoval ruské divadlo, které při návštěvě Josefova měla vidět i dcera prezidenta republiky Alice Masaryková. Z tohoto základu vytvořil ruské divadlo, se kterým následně objížděl Československo, aby propagoval ruskou kulturu. Jeho divadelní společnost měla 40 členů a fungovala do roku 1927, kdy ji byl Sidor nucen pro finanční nesnáze rozpustit.
Aby nebyl bez práce, nechal se zaměstnat v koncertním ředitelství - umělecké agentuře Bel Canto
, která sídlila na pražském
Josefově. Zde pracoval minimálně do roku 1939. Dá se říci, že jeho sen z mládí, věnovat se divadlu, se vyplnil.
Nikdy se podle svých slov nezajímal o politiku. Kontakt s rodiči v sovětském Rusku částečně měl, a tak věděl,
že jeho otci byl zkonfiskován majetek, musel pracovat jako hlídač v továrně a žil v bídě. S rodinou se však pravděpodobně
již nikdy nesetkal.
Československým občanem
V červnu 1933 se Sidor Midlin oženil s Annou Hübscherovou a rok na to se rozhodl zažádat si o československé státní občanství. Kladné vyřízení jeho žádosti komplikoval fakt, že se hlásil nejen k židovskému náboženství, ale hlavně k židovské národnosti, a úřady se obávaly toho, že se jeho přijetím do státního svazku posílí tato národnostní menšina na úkor české většiny. Občanství získal až v prosinci roku 1937. V únoru 1938 získal i domovské právo v Praze. Ani sňatek s Annou, československou občankou, mu k získání občanství nepomohl. Naopak - podle tehdejších zákonů Anna o své československé občanství sňatkem přišla a musela o něj znovu žádat spolu s manželem. O tom, zda měli děti, se v dochovaných archivních dokumentech nehovoří.
Vyjádření k Mindlinově žádosti o československé občanství. (Foto: Národní archiv, policejní ředitelství)
Manželstvím s Annou se Sidor dostal do rodiny pražského obchodníka Rudolfa Hübschnera. Jeho manželka Isabella pocházela z Vídně a měli spolu tři děti - vedle Anny dceru Magdu a syna Karla.
Okupace
Životní příběh všech známých příbuzných Anny, stejně jako její i Sidorův, byl násilně přerván rasovým pronásledováním za druhé světové války. Jako první byli z Prahy deportováni Annina sestra Magda s manželem Adolfem Soudkem, pro něž se stalo osudné . Do Terezína byl jako první odvezen Annin bratr Karel, a to již začátkem prosince 1941. V únoru 1942 se s ním setkal Vilém Soudek, švagr Magdy a bratr Adolfa.1 Ten byl již po měsíci deportován do Izbice, odkud se již nevrátil. Karel tak již mohl jen vyřídit pozdravy jeho rodičům Rudolfovi a Luise. Karel se se svými rodiči a sestrou Annou v Terezíně ještě setkal. Anna se Sidorem strávili v Terezíně pouze deset dní, než byli odvlečeni do Rigy. Karel se pak na poslední cestě přidal ke svým rodičům - všichni tři byli zavražděni v Treblince.
