Rabín Gustav Sicher. Kresba Max Švabinský
Rabín Dr. Gustav Sicher, jehož dvě kulatá výročí si letos připomínáme (narodil se 21. srpna roku 1880 v Klatovech a zemřel 1. listopadu 1960 v Praze), zažil se svou pražskou komunitou čtyři úplně odlišná období. Předválečné, kdy jako rabín vedl svou obec duchovně, jako učitel malých dětí, které seznamoval s hebrejskou abecedou i náboženskými texty, jako překladatel čtyř knih Pentateuchu (na překladu pracoval s rabínem Isidorem Hirschem, Pátou knihu přeložil sám a vyšla až po válce). Druhé období se odehrálo těsně před nástupem nacistické zvůle. Rabi Sicher dodával souvěrcům sílu, mnohým pomáhal zařídit vystěhování do míst, o nichž si většina myslela, že až tam moc nacistů nezasáhne. Třetí období - válečné - pan rabín strávil v Jeruzalémě. Staral se tam o české Židy, napomohl i ve velmi obtížných podmínkách k vytvoření české modlitebny, českého minjanu. Pravidelně chodil do největší zdejší nemocnice Hadassa. Když válka skončila, pražská židovská obec byla v troskách. Kdo tu hrstku Židů povede k židovství? Představitelé komunity povolali právě rabína Sichera. A ten nabídku přijal, přijel a až do konce života pro pražskou kehilu žil.
Se mnou to máte na sicher
Doktor Sicher se ujal svého úřadu a po čase byl jmenován vrchním rabínem. Věnoval co nejvíc času těm, kteří přežili koncentrační tábory, pochody smrti, ukrývání. Hovořil s nimi, naslouchal jim. Chodila jsem ho navštěvovat do jeho rabínské pracovny na obec,
vzpomíná Gertruda Epsteinová. Nevím, jak to dělal - ale vždycky si našel čas. I když jsem dobře viděla, že právě něco studuje nebo píše, pokaždé shrnul všechny spisy na stranu, poposadil si svoje kulaté brejličky výš na nos a vyzval mě, abych se posadila a v klidu pověděla, co potřebuji. A já najednou nevěděla, co vlastně potřebuji. Bylo to všechno a vlastně - vlastně co? Vlastně všechno! Rabín Sicher byl pro mě člověk, který měl pro každého pochopení. Nejen já, ale i další moje známé z templu říkaly, jak se vážně zabývá každou starostí, i těmi, které by se jinému mohly zdát malicherné. Nejvíc jsem se ho vyptávala, jak mám žít dál. V Osvětimi mi zůstala celá rodina. A co bylo nejhorší - přežila jsem i svoje dvě malé děti. Pan rabín neznal odpověď. Nic si nevymýšlel. Ani se neoháněl nějakými složitostmi z rabínského učení, kterému bych asi stejně moc nerozuměla. Prostě jen se srdcem na dlani a se svými rabínskými zkušenostmi společně přemýšlel jak se životem dál.
Komunistický režim duchovnímu životu vůbec nepřál, ale stejně existovali někteří stateční souvěrci, kteří se nevzdali a pokračovali v židovských tradicích. Moje žena Ester zemřela v Osvětimi a já zůstal jako kůl v plotě,
vzpomíná Jan Weber. Říkal jsem si, že si stejně najdu zase židovskou ženu - a podařilo se mi to. Jenomže tam někde dole na srdci mi zůstaly obavy, jestli tohle nové manželství neskončí znovu tragicky. Měl jsem totiž pořád strach z nějakého nového Hitlera. A tak jsem zašel za panem rabínem a řekl jsem mu to. On mě v klidu vyslechl a pak se usmál. Nový Hitler? Ne! I když nikdo nemůžeme prorokovat. Na druhé straně vám něco prozradím: jsem poctěn, že vás mám oddat. A tím, že vás bude oddávat Sicher - máte to manželství tentokrát na sicher!
Splátka dluhu
Asi tak před pěti lety jsem napsala knížku o rabínu Dr. Richardu Federovi. Když jsem ji psala, měla jsem pocit jistého dluhu - vždyť pan rabín Gustav Sicher působil v Čechách a na Moravě téměř ve stejné době jako Richard Feder. Oba rabíny jsem znala jako malá holka, k oběma jsem si utvořila moc hezký vztah a pod jejich laskavým vedením udělala první krůčky za poznáním židovství. Neměla bych tento dluh splatit a napsat i o něm, o rabínu Sicherovi, knížku?
Ten čas teď nastal, knížku chystám ve spolupráci s nakladatelstvím Sefer, které ji, pokud se to povede, vydá. Úryvky vzpomínek na pana rabína Sichera v tomto článku jsou právě z této připravované knížky.