Z šesti milionů Židů, kteří zahynuli za holocaustu, bylo jeden a půl milionu dětí. Mnozí z těch, kterým se v dětském věku poštěstilo přežít, se ve dnech 2.-5. září 1999 sjeli do Prahy na konferenci nazvanou Mosty k zítřku.
Konference se zúčastnilo 760 osob, z toho 314 ze zemí střední a východní Evropy, nejvíce z Čech (210), ze Slovenska (43) a Polska (55), a dále z Ukrajiny (4) a Maďarska (2). Ti ze Západu - z USA, Kanady, Velké Británie, Rakouska, Francie, Holandska, Belgie, Švýcarska, Švédska, Německa, z Austrálie, Venezuely, Uruguaye, JAR,Brazílie a Izraele - se z větší části podobných konferencí pořádaných organizací Hidden Child již účastnili. Pro většinu lidi od nás bylo toto setkání prvním a pro mnohé velikým, přelomovým zážitkem.
Téma
Nebylo příliš šťastné, že při zprávách o konferenci některá média nedohlédla přes téma odškodnění (jinak samozřejmě významné) k hodnotám podstatnějším, avšak je to přehlédnutí srozumitelné. Jednání byla neveřejná, protože tím, o co šlo ze všeho nejvíce, nebylo nějaké téma věcné, o němž lze nezaujatě referovat. Tematické bohatství všech seminářů a workshopů - souvislosti historické, koexistence kultur, vztahy mezi generacemi, různá pojetí identity, sdělování a zpracovávání prožitků - vyvěralo z existenciální oblasti, kterou třeba chránit. Tito lidé ve zranitelném a formujícím věku zažívali ohrožení všech hodnot včetně života. O tom, co se s nimi dělo, mluvili mnozí z nich (zejména lidé z Čech a Slovenska) na konferenci poprvé v životě.
Vlastním tématem konference se tak stával jedinec sám se svou intimitou. Otevřené sdělení bylo umožněno přítomností ostatních, kteří byli vnímání jako blízcí, schopní porozumět. K citové upřímnosti, k odlehčení a vyrovnání lidé potřebují zbavit se strachu. Pocit bezpečí jim poskytovaly workshopy, vedené profesionálními psychoterapeuty. Na dvacet jich přijelo ze Západu, stejný počet přišel z naší strany (někteří z nich mají za sebou už několikaletou zkušenost práce v projektu Rodiny po holocaustu).
Izrael a diaspora
Velký ohlas vzbudila také panelová diskuse, přístupná i veřejnosti. Na téma Izrael, nebo diaspora hovořili překladatel a judaista Peter Ambros, sociolog Fedor Gál, šéf kulturního střediska Židovského muzea v Praze Miloš Pojar, ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát a zemský rabín Karol Sidon. Mluvčí se shodli na tom, že Izrael a diaspora se v současném světě doplňují, vytvářejí určité partnerství. Hlavní problém naznačil L. Pavlát, který citoval mladou ženu, jež vysvětlovala, proč se přistěhovala do Izraele z USA, kde měla zázemí i uplatnění: Není obtížné být občanem zemí v diaspoře, ale je někdy těžké tam být Židem, a naopak, je někdy těžké dostát všem občanským povinnostem v Izraeli, ale je naprosto přirozené tam být Židem...
Hledání
Konference byla silným prožitkem nejen pro účastníky, ale i pro organizátory, z nichž si snad každý svou práci na pražském setkání formuloval jako nějaký svůj osobní úkol, jako důležitou součást svého životního smyslu. Převážnou tíhu organizační zodpovědnosti nesly úspěšně Eva Benešová a Jana Dráská (za pomoci Martina Hrona), hostesky a asistenti, které vedla Adélka Jírová, byli plni nadšení a humoru, a přitom naprosto spolehliví.
Během konference vycházel zvláštní zpravodaj s aktuálními informacemi, rozhovory, články a fotografiemi. Samostatnou kapitolu tvoří konferenční nástěnka, která se zaplnila desítkami vzkazů. Na vývěsce se navzájem - po padesáti letech - hledali příbuzní, známí, přátelé, spolužáci ze základní i mateřské školy, lidé ze stejných transportů, spolubydlící z terezínských domovů, spoluvězňové, lidé z poválečných sirotčinců a táborů. Jeden Francouz, který prožil válku v úkrytu a na nic si nepamatoval, tu hledal i vlastní vzpomínky. Na konferenci se dokonce sešly dvě sestry, každá z jiné země; neměly společný jazyk, kromě němého jazyka citů. A na vývěsku se psalo i takto: Kdo náhodou ví o nedonošeném miminku na nádraží v Osvětimi, které jeho matka odložila, chtějíc ho zachránit, do krabice od bot
. Vzkazy na nástěnce i fotografie, které tam lidé zanechali, jsou nyní uloženy v Kulturním centru židovského muzea.
Účastníkům konference zaslal pozdrav spisovatel Elie Wiesel, nositel Nobelovy ceny míru:
Vám, dětem holocaustu, bylo svěřeno jedinečné poslání. Vaše svědectví zůstává stále působivé, protože vypráví o úmyslu nepřítele učinit z vás svůj první cíl. Jako faraon a Nabukadnezar snažil se i on trápit, ponížit a vyhubit židovské děti. Je tragické, že se mu podařilo zavraždit milion a půl z vás. Promluvíte za ně?
Když se na sebe dnes podíváte, spatříte samozřejmě postarší muže a ženy s jejich krásnými rodinami. Ale pak oči zavřete a uvidíte děti, jimiž jste byli na jiných místech, mezi jinými lidmi.
Ať dítě v každém z vás odhalí své vzpomínky a vypráví svůj příběh úzkosti i naděje.
Organizační tým a vedoucí národních skupin přijal pražský primátor Jan Kasl. I on zaslal účastníkům konference svůj pozdrav, z nějž citujeme: Prahu jako dávný průsečík kultur spoluvytvářela do dnešní podoby i slavná jména pražského židovského společenství, vědeckého, obchodního a kulturního života. Hlas mnoha z těchto jmen byl násilím dvou totalit přerušen, nikoliv však zničen.
Vaše shromáždění je významné i poselstvím, které přináší. Varování před hrozbou nelidskosti, intolerance, násilí a zkázy je stále aktuální. Je aktuální, neboť s touto hrozbou jsme konfrontováni v mnoha podobách a na mnoha místech světa opět i dnes.