Celek ghetta se zachoval téměř neporušený
Díky příznivému historickému vývoji se naše republika může pochlubit značným počtem urbanistických celků, v nichž nuceně žili Židé až do poloviny 19. století. Patří k nim i město Polná na českomoravském pomezí Vysočiny.
Polenská židovská čtvrť je jednou z mála, které nevznikaly živelně, postupným růstem, ale byly plánovitě založeny roku 1681 na základě rozhodnutí knížete Ferdinanda Dietrichštejna. V několika stavebních etapách pak před východní (Horní) městskou branou vyrostl svébytný útvar, který svým zhruba trojúhelníkovým tvarem a dvěma úzkými brankami představuje názorný příklad uzavřenosti židovských sídlišť, dané vnějšími požadavky na separaci židovských obyvatel, ale i potřebou jejich ochrany. Čtvrť se skládala původně ze synagogy a z 32 převážně patrových domů v řadové skladbě, v nichž žily početné rodiny (v průměru 24 duší). V průběhu staletí se domy dělily a spojovaly, docházelo také ke stavebním úpravám, zbořena však byla pouze jediná budova, a celek polenského ghetta se tedy zachoval do dnešních časů téměř intaktně. Zajímavé je, že navzdory tomu jsou v bývalém ghettu památkově chráněny jen dva domy a synagoga a celé území čtvrti pak jen v rámci Městské památkové zóny Polná.
Průzkum jako první krok
Právě nedoceněné urbanisticko-architektonické a kulturněhistorické hodnoty areálu vedly počátkem roku 2005 zástupce kraje Vysočina, města Polné, Federace židovských obcí v ČR a Národního památkového ústavu Brno k dohodě, že by polenské ghetto mělo být samostatně prohlášeno alespoň za nemovitou kulturní památku, aby byla zajištěna jeho adekvátní právní ochrana. Prvním krokem na této cestě se stal komplexní stavebněhistorický průzkum všech budov v židovské čtvrti, uskutečněný v letech 2005-6. Ten přinesl řadu nových poznatků o někdejším způsobu života židovských obyvatel u nás. Škoda jen, že byl negativně ovlivněn zcela odmítavým přístupem některých majitelů domů, kteří tak demonstrovali své obavy o omezení vlastnických práv ze strany památkářů.
Klenutý mázhaus v domě čp. 550
Přestože podobu čtvrti v Polné ovlivnily požáry a pozdější přestavby, základní rozvržení všech budov spadá do časového období přelomu 17. a 18. století. Až na jedinou výjimku (čp. 545) byly ve všech domech nalezeny ve větší či menší míře historické stavební prvky: v přízemí klenby, někdy zdobené štukaturou, v patře trámové stropy. V podstatě všechny domy obsahovaly (obvykle v přízemí i v patře) uprostřed dispozice černou kuchyni, někde je dosud zachována její pec. V přízemí několika domů jsou k vidění zbytky někdejších obchodních krámů a řemeslnických dílen. Naprostá většina domů je alespoň částečně (dodatečně) podsklepena, mnohé mají vstup do sklepa zvnějšku, v kamenném ostění a s pobíjenými dveřmi. Žel pouze v jediném případě, a to ještě na druhotném místě, se dochovala v ostění vstupu stopa po mezuze. Rovněž jen v jednom případě se zachovala dříve častá dřevěná pavlač v patře. Podle záznamů v pozemkových knihách mívaly všechny domy ghetta stánek pro svátek sukot (ve dvoře, na balkoně, pavlači nebo půdě), stopy po nich však již nebyly zjištěny. Pro značný počet obyvatel čtvrti muselo být k dispozici více rituálních lázní, dochovala se pravděpodobně jen jediná ve sklepě obecního domu (čp. 541). Stylová výmalba stropu a stěn v modlitebně obecního domu souvisí s řešením a výzdobou sousední synagogy, jejíž kvality byly popsány v Rch 10/2000.
Na průčelí domů zahlédneme stylové dveře, kamenné ostění, fragment štukové výzdoby fasády, kruhové terakotové okénko k větrání půd, balkon na kamenných krakorcích či kamenné korýtko u okapních svodů. Po zhoubném požáru v roce 1863 nám však názornou představu o původním vzhledu zástavby ghetta poskytne už jen jediný dům (538): členěná pozdně barokní fasáda, na průčelí předstupuje rizalit s klenutým loubím. Rozdílný tvar oken a barvy fasády na průčelí domu čp. 526-527 prozrazují, že i v Polné existovalo tzv. kondominium, čili reálné (nikoli, jak známe běžně, ideální) dělení nemovitosti na více dílových vlastníků; tento jev dodnes přináší velké problémy při opravách a prodejích. Jinou zajímavostí typickou pro židovské čtvrti jsou společné vstupy do později rozdělených domů (např. čp. 518-519).
Unikum
To nejzajímavější zjištění jsem si nechal na konec. Ve větších židovských čtvrtích městského typu s vysokou hustotou zástavby domovních bloků v úzkých uličkách existovaly u nás v 18. a 19. století kromě vnějších komunikací podél front domů ještě vnitřní veřejné průchody napříč domy. Bylo tomu tak i v Polné, kde průchod fungoval až ve 20 domech (dnes existuje jen průjezd obecním domem, ostatní průchody jsou veřejnosti nepřístupné). Polná má navíc naprostý unikát: boční propojení řad domů v úrovni patra. Realizovalo se dveřními prostupy ve štítových zdech poblíž průčelí do Karlova náměstí, případný výškový rozdíl podlah - domy stojí na mírném svahu - upravoval schod. Zmíněné prostupy jsou fyzicky zdokumentovány zatím na čtyřech místech. Tento velmi nestandardní průchod napříč obytnými místnostmi patra jednotlivých domů obyvatelům umožňoval suchou nohou
projít z jejich bytu až do synagogy. (Ze starší literatury víme, že dům proti templu čp. 528 spojoval v úrovni patra se synagogou krytý dřevěný můstek, podobný můstek vedl ještě v roce 1982 mezi domy čp. 546 a 540.) Propojení mohlo mít i bezpečnostní význam.
Všechny zmíněné skutečnosti dokládají, že hodnoty areálu někdejší polenské židovské čtvrti by si právem zasloužily, aby byly zachovány i pro další pokolení, a tudíž by se měly stát předmětem většího stupně památkové ochrany.