Narodil se v roce 1922 jako Šmuel Rufajzen v židovské rodině v polské obci Zadziele (nedaleko Osvětimi). Během svého studia byl členem sionistické skupiny mládeže Akiva.
Po nacistické okupaci Polska v září 1939 utekl do běloruského Vilnjusu, kde se napojil na tamní sionistickou mládežnickou organizaci. Zde se také seznámil s Dovem Reznikem a Šlomo Charachasem. Po obsazení Vilnjusu nacisty se podařilo Rufeisenovi prohlásit se za etnického Němce (Volksdeutsch) jménem Josef Oswald Rufeisen. Díky své výborné znalosti němčiny se dostal do řad nacistické policie jako tlumočník. Stal se tlumočníkem velitele běloruské policie Semjona Serafinoviče, který jej v listopadu 1941 přivedl s sebou do ghetta Mir. Zde potkal oba sionisty z Vilniusu, kteří se podíleli na přípravách povstání v Miru. Tajně s nimi spolupracoval, hlavně tím, že podzemnímu hnutí předával zprávy o nacisty plánovaných akcích, a později pomohl zorganizovat v ghettu povstání, během kterého se podařilo do okolních lesů uprchnout 180-200 vězňů.
Po této akci byl už Rufeisen podezřelý z pomoci povstalcům a byl nacisty uvězněn. Z vězení se mu podařilo uprchnout a skrývat se v nedalekém klášteře po celých 16 měsíců. Následně se ukrýval v lesích, kde jej však zajali partyzáni jako Němce. Před jistou smrtí jej zachránili židovští členové partyzánské skupiny, kteří jej znali z ghetta v Miru.
Po osvobození se Rufeisen zúčastnil zatčení kolaborantů z Miru. Později odešel do Krakova, kde přestoupil na katolickou víru a přijal jméno Daniel, syn Miriam. Později emigroval do Izraele a žil v karmelitském klášteře Stella Maris na hoře Karmel. V roce 1962 se soudil s vrchním soudem v Izraeli, který mu odmítl udělit izraelské občanství.