Za účelem dalšího omezování styku nežidovského obyvatelstva se židovským bylo Židům zakázáno volně nakupovat potraviny a byly pro ně vymezeny určité hodiny, během nichž mohli své nákupy v arijských obchodech obstarat. Od července 1940 byla tato doba stanovena na dopoledne a poledne, například v Praze od 11 do 13 hodin, a odpoledne od 15 do 16.30. V každém obvodě byly hodiny určeny podle místních podmínek a podle požadavků a dohod obchodníků s úřady. Podle požadavku ministerstva vnitra však neměly být stanovovány na časné ráno, kdy by židovští zákazníci měli možnost nakoupit čerstvě dodané zboží. Každý obchod pak měl povinnost vyvěsit u svého vchodu tabulku s určenými hodinami pro Židy a zákazem vstupu Židům mimo ně.
V některých městech a obvodech, například v Přelouči, Brandýse nad Labem, Litomyšli byla stanovena nákupní doba přísněji, na pouhou jednu hodinu dopoledne a jednu hodinu odpoledne, v Kolíně pak pouze od 10 do 11 hodin ve všední dny.
Od konce ledna 1941 byla nákupní doba pro Židy všeobecně omezena pouze na odpolední dvě hodiny s možností úpravy podle místních poměrů.
V lednu 1941 upřesnilo ministerstvo vnitra na základě dotazu z Českých Budějovic, že omezená nákupní doba se vztahuje také na židovské zaměstnance Arijců nakupujících pro své zaměstnavatele a současně také na nákupy Židů na trzích. Od 10. února 1941 se výnosem ministerstva vnitra omezená nákupní doba vztahovala nejen na židovské obyvatele Protektorátu, ale také na jejich arijské zaměstnance.
