Obyčejné verše

Obyčejné verše

Chlapi už přišli domů z práce

dokopaný a dobitý

nadávaj Svině Kurvo Zrádce

hladěj si hlavy rozbitý

Seděj tu v klubku strmácený

a v srdci žal a v břichu hlad

a myslej na svý děti ženy

a je jim těžko umírat

A zdá se jim vo jejich ženách

jak stelou bílý postele

a je jim jako vánku v pěnách

a je jim jako v kostele

A hvězdy které v dálce svítí

snad jenom ty teď vědí víc

vo tom co smrt je co je žití

když stromy kvetou u silnic

A ženský už dou taky domů

doma tu tomu říkají

kus slamníku kus chleba k tomu

jó ráj tu zrovna nemají

Hólký já dycky na neděli

sem pekla husu s knedlíkem

My zase dycky krůtu měli!

a píchá do vší špendlíkem

A najednou se rozesmějou

a těla maj jak kolotoč

a z vočí se jim slzy lejou

a pak dou spát a ptaj se proč

proč vlastně tohle to je všechno

a myslej v spánku na muže

a na svůj chlív na malý děcko

a na louku a na růže

A děti už sou taky tady

z vočí jim kouká strašnej děs

teď stojej sou jich nízký řady

schovávaj zmrzlý prsty v pěst

a pracujou a je jim zima

a kopou je a mají hlad

a dyž hnátama umrzlýma

se krměj myslej na svůj hrad

jak stavěly ho doma v parku

a je jim teskně u srdce

dyž pomyslej že místo dárků

maj jenom číslo na ruce

Ty vědí už jaký sou lidi

a dyž dou pozdě večer spát

tak jejich voči všude slídí

a zas se musej jenom bát

Nad hrobem

Dicky, Hertě, Lilce

Stojím nad votevřeným hrobem

čouhá z něj taky dětská dlaň

snad ještě chce říct mámě sbohem

snad ještě chce říct táto braň

braň mě a všecky malý děti

co tady vedle mě teď spěj

pozdravuj ptáky kteří letí

tam do dálky s nimi si hrej

dyk podívej já hniju v zemi

jsou ještě vlci na horách?

je mi tak lehko lehko je mi

nemusím táto už mít strach?

Pozdravuj mámo čaroděje

o kterém jsi mi říkala

a jaký vítr v lukách věje?

jak když jsem broučky chytala?

Stojím nad votevřeným hrobem

čouhá z něj taky dětská dlaň

Snad chtěla nám říct ještě sbohem

snad zeptat se Já nejsem zbraň?

Návrat

Dou ulicí a zrovna tou

kerou dřív taky chodívali

děravou botu obutou

a zavšivený černý hlavy

Sem tam se někdo votočí

Fuj! řekne kouká rychle zmizet

a nevidět jim do vočí

hrome ten vítr to je svízel

Vohrnout flígr to je zima

kam jít jó my sme svobodný

no tohle to je teda prima

bejt pes vzal by tě pohodný

jak tady couráš po ulicích

bez pána střechy nad hlavou

dyk seš jak postrach klidně spících

dyk seš na ulicích záplavou

špíny a hnusu Bída byla

můj milej ale není už

že není? Kde se položila?

jako že tedy sem prej muž

na její hrob bych s kytkou dojel

a řek bych Bído hnuse věř

já sem to v žití stejně projel

tak co mi věšej na páteř

eště ty pohledy lidskejch vočí

dyk já vím dobře sám co sem

ten kdo si v tomhle prsty smočil

má bulíka též na nose

Dyk myslel že jde z pekla k ráji

a teď tu stojí ve městě

z kerýho vyšel tehdy v máji

v kalhotách jen a ve vestě

Těch věcí naráz až se potí

chce se mu brečet sundá čapku

spíš zdraví kostel než tu babku

co vyšla tamhle vod naproti

Pak ztichne ulicí se šourá

vzpomíná na ty co nežijou

hrome to po nich zbyla ďoura

kerýpak ruce ji zašijou

A copak voni nejsou s náma

Karel a Jirka a František

jak bych je viděl tam za ranama

a chtěl bejt s nima všech živejch

lék