Média dnes patří mezi nejdůležitější komunikační portály a zdroje informací, které mají dominantní vliv na veřejné mínění V rámci antisemitských teorií o světovém židovském spiknutí hrají sdělovací prostředky také velice důležitou roli. Podle antisemitů jsou média manipulována Židy, kteří je ve své touze po ovládání jiných národů mají využívat k ovlivňování veřejnosti ve svůj prospěch. Manipulovaní nemají rozeznat manipulaci, nepravdivost nebo prožidovská tendence zobrazovaných informací jim má zůstat skryta. Pravou podstatu a pravdu pak odhalují
antisemité. Z tohoto důvodu čelí média kritice, že je jakýkoliv kritický hlas vůči Židům záměrně umlčován nebo nezveřejňován.
Vznik a historický vývoj pojmu
S rozvojem mediální sféry byla teorie o židovské snaze ovládnout jiné rozšířena i na ni. Základním argumentem tohoto názoru je teze, že média a produkce informací jsou v této společnosti ovládány Židy, kteří jsou na významných pozicích a ovládají 'Systém'
. Systém
znamená mezi antisemity jakési konspirační označení společenského a politického zřízení, k němuž mají opoziční a nesouhlasné stanovisko. Média, policie, státní správa atd. jsou infikováni židovskou propagandou, která je ovládá.
Mnozí lidé tedy podle nich podporují Systém
, aniž by věděli, že jsou manipulováni. Média mají vytvářet aktualizační linky na koncentrační tábory, holocaust, Adolfa Hitlera apod., a napojovat tak jejich významy na současné problémy. Ve skutečnosti se takto antisemité a jejich sympatizanti snaží oddělit antisemitismus např. nacistického Německa od současného neonacismu. Proto kritizují televizní vysílání, články v tisku, ale i různá muzea, památníky a knižní produkci zaměřenou na holocaust, které mají připomínat a upozorňovat na projevy xenofobie a rasismu v minulosti.
Antisemité a neonacisté pak vystupují jako hnutí slušných lidi, co se nebojí říci pravdu a vyslovit se proti Systému.
S využitím argumentačního rámce my vs. Oni
si antisemité i neonacisté osobují roli slušných lidí odhalujících pravdu, jejichž práva jsou soustavně porušována (zákazem jejich tiskovin nebo shromáždění).
Jak již bylo zmíněno, Židé mají prý vrozenou touhu po nadvládě. K naplnění této touhy mají využívat i holocaust (viz Obviňování Židů z manipulace holocaustem). Právo shromažďování a svobody projevu je nám odňato právem Žida na pocit zadostiučení.
Používání pojmu v současnosti
Jedním z dokladů židovské manipulace s médii má být podle antisemitů mediální pozornost věnovaná tzv. kalendáři židovské paměti
. Kalendář pamětihodných dní podle nich vytváří Židé a propagují jej v médiích. Dochází tak k vytvoření významové linky mezi dny kalendáře a holocaustem. Výročí jsou pak podle antisemitů uměle medializovaná. Tato argumentace slouží organizovaným a aktivním neonacistům také ke kritice státních úřadů v souvislosti se zákazy jejich akcí. Každé datum, kdy bychom se chtěli sejít, je účelově označeno jako propojené s historií holocaustu
a shromáždění úředně nebo policejně zakázáno. Obvykle však sami na tyto významné dny své demonstrace a pochody navazují. Neonacisté tedy relativizují historická fakta a navíc problematizují možnost státních orgánů posoudit, zda je nějaká akce neonacistická ještě předtím, než proběhne.
Podobně jako v ostatních projevech antisemitismu se neonacisté a antisemité snaží celkově popřít pravdivost informací šířených médii a přesvědčit čtenáře o tom, že pouze oni poskytují odhalují
skutečnost.