Všichni víme, v jakém smutném stavu je mnoho židovských hřbitovů po všech koutech České republiky. Musíme proto ocenit práci všech, kteří se je snaží upravit do důstojnějšího stavu. S jednou takovou skupinou obětavců se už mnoho let přátelsky stýkám - jsou to členové Aktion Sühnezeichen z Německa. A za nimi jsem se v týdnu před Roš hašana rozjela do Hroznětína.
V akci: hřbitov v Hroznětíně, říjen 2003.
Hroznětínský židovský hřbitov leží za obcí v zalesněné stráni. Částečně zachovaná zeď s pozůstatkem brány, několik stojících a spousta povalených, zčásti zarostlých náhrobních kamenů, mezi nimi několik přestárlých bříz a plno keřů, stromků a pichlavého maliní. Skupinu osmi mužů a čtyř žen jsem zastihla v plné práci, i mně dali do ruky kartáč, abych čistila pomníky od mechů a lišejníků. Práce na hřbitově není lehká: je třeba likvidovat přebujelou vegetaci, čistit a stavět převržené kameny. Skupina si sama vozí nářadí a nástroje, včetně masivního stojanu s kladkou a řetězem na zvedání povalených náhrobků.
Mimořádné je, že tu nejde o mladé, kteří v rámci svých mezinárodních letních táborů již po léta pracují v různých židovských obcích v mnoha zemích. Aktion Sühnezeichen tvoří skupina lidí v důchodovém a předdůchodovém věku.
Podívejme se, co během několika posledních let zvládli: roku 1991 pracovali na novém židovském hřbitově v Praze. V letech 1992-94 upravovali hřbitov v Miroslavi na Moravě, tehdy ve spolupráci s Pax Christi z Recklinghausenu (péči o místo pak převzali studenti z Recklinghausenu). V letech 1998 a 2000 dali do pořádku hřbitov v Drmoulu u Mariánských Lázní natolik, že se stal jednou z místních turistických zajímavostí a jeho fotografie byla včleněna do komerčních pohlednic Drmoulu. Tehdy s nimi poprvé přijel i profesor Gil Hüttenmeister z univerzity v Tübingen, výborný judaista, který spolu s Achabem Heidlerem přečetl, zapsal, přeložil a fotograficky zdokumentoval náhrobní nápisy. Kulturní náplní pracovního pobytu Aktion Sühnezeichen byla kniha Norberta Frieda Vzorek bez ceny a pan biskup
s jeho popisem židovského života v Drmoulu. Osobní a organizační podporu tam skupině poskytovali evangelický duchovní z Mariánských Lázní pan Laštovka a dvě místní občanky, paní Bruderová a paní Knedlíková. Drmoulský starosta projevoval o jejich práci velmi vstřícný zájem a také plzeňská židovská obec přijala jejich práci s povděkem.
V Drmoulu, kde Norbert Frýd travil část dětsví u svého dědečka a který zachytil v prvním díle svých pamětí Vzorek bez ceny a pan biskup
, byla letos v září tomuto spisovateli odhalena pamětní deska.
Původní popud k práci v Drmoulu dal nevědomky můj otec Jiří Lauscher. Při pobytu v Mariánských Lázních marně hledal na zarostlém drmoulském hřbitově náhrobky své rodiny. Někdy v 70. letech se o tom zmínil naší známé, paní Erice Buhrové z Drážďan, člence Aktion Sühnezeichen. Ta později začala jezdit na léčení do Mariánských Lázní a zašla se podívat i do Drmoulu. Romanticky položený lesní hřbitov jí učaroval a rozhodla se, že se na památku mého táty přičiní o jeho úpravu. Náhrobků se jménem Lauscher tam pak našli hned několik. Léta ležely povalené a zarostlé. Dnes znovu stojí, jako i mnoho jiných...
V letech 2001-2003 se členové skupiny chopili práce na hřbitově v Chodové Plané, který leží v areálu zámeckého parku. I zde našli velkou podporu u starosty. Ale nejen to: s paní Jitkou Chmelíkovou z chebského archivu a s paní Bruderovou vzbudili zájem o židovský hřbitov i v místních školách a školkách, připravili pro děti velice zajímavý program, spojený s malou soutěží: děti vyhledávaly různé symboly na náhrobcích, dozvídaly se o jejich symbolice a kopírovaly si je voskovkami a dostaly pak brožurku "Malá hagada z Chodové Plané". Akce se zúčastnilo první rok na 90 dětí ze ZŠ, druhý rok 40 dětí ze školky a 80 ze ZŠ. Prý to pro ně byla událost roku
. Lze doufat, že děti se pak nebudou na hřbitově chovat vandalsky. Pracovní skupinu velice potěšila a zaujala beseda s panem Jiřím Fiedlerem z pražského Židovského muzea, který jako vždy osvědčil své hluboké znalosti o židovských hřbitovech.
Na podzim 2003 skupina ještě stihla pracovat na hřbitově v Hroznětíně. Bydleli v Nejdku, kde se jim velice věnoval pan Hanuš Hron a další členové karlovarské ŽO, kteří je pozvali na večeři s přátelským posezením a na páteční večerní bohoslužbu v předvečer Roš hašana. Kromě toho jsme věnovali jeden večer výkladu významu a zvyků spojených s tímto svátkem.
Stejně jako v Drmoulu, i v Chodové Plané a v Hroznětíně se nadále studiem nápisů zabývá prof. Hüttenmeister. Duší celého podniku je ale po celá léta už zmíněná paní Erika Buhrová, která všechny akce organizuje a navazuje kontakty s místní samosprávou i s příslušnými židovskými obcemi. Přitom si lidé z Aktion Sühnezeichen až do letoška vše - dopravu, ubytování, stravu i nákup nářadí - financovali sami. Teprve v letošním roce, ve spolupráci se Společností pro křesťansko-židovskou spolupráci v Drážďanech a se židovskou obcí v Karlových Varech, získali grant od Německo-českého fondu budoucnosti a doufají, že podobnou podporu získají i pro příště. V Hroznětíně je ještě plno práce a jsou tu desítky dalších hřbitovů. Jen kdyby se našlo víc takových nezištných lidí! Tento článek by měl být aspoň naším malým poděkováním za velký kus obětavé práce.