O novém antisemitismu

Pane profesore, tématem vaší přednášky na festivalu byl současný nový antisemitismus ve Spojených státech. Mohl byste o tomto jevu říci pár slov?

Nový antisemitismus je úzce spjat s názory na politiku Státu Izrael a neustálým probíráním všech kroků jeho politické reprezentace. To je obecně vzato samozřejmě naprosto legitimní; problém však spočívá v tom, že toto zaujetí správností či nesprávností počínání izraelských představitelů se neobejde bez zpochybňování legitimního práva Židů na samostatný stát, bez rozebírání toho, co se stane, když se Židé dostanou k moci, bez soudů o jejich údajné aroganci a touhy po světovládě.

Je to velice sofistikovaná podoba antisemitismu a jejími hlasateli jsou vzdělaní lidé. Tím se odlišuje od starého, klasického antisemitismu, jejž provozují například nevzdělaní nezaměstnaní arabští mladíci, kteří na předměstí Paříže ničí židovské hřbitovy, nebo skinheadi. Prostě lidé stojící na pokraji společnosti. Zatímco starý antisemitismus je spojován s pravicovými silami, centrem nového antisemitismu je americká levice. Jeho představitelé působí často v médiích nebo jako univerzitní profesoři či studenti, patří k nim i spisovatelé. Je to zkrátka něco, co jsme v Americe ještě neměli.

A v Evropě?

Tento jev je nyní běžný a ještě vyhrocenější i v západní Evropě, já ho ovšem znám ze Spojených států a Kanady, takže budu hovořit ze své zkušenosti.

Jak dlouho lze tento nový antisemitismus pozorovat a co dalo podle vás bezprostřední impuls jeho vzniku?

Jev je starý dva tři roky. Řekl bych, že se začal výrazněji projevovat po vypuknutí poslední intifády a akceleroval po takzvaném džanínském masakru. Mimochodem, už to je příznačné - ačkoli bylo spolehlivě zjištěno, že v Džanínu nedošlo k masakru, v amerických novinách a médiích se zásahu izraelské armády v Džanínu jinak neřekne.

Co všechno je v univerzitních a levicových kruzích Izraeli vytýkáno?

Izrael je líčen jako země, která ze všech zemí na světě nejvíce porušuje lidská práva, jako poslední světová okupační mocnost, jako agent imperialismu. Na Izrael jako by byla uplatňována úplně jiná měřítka než na ostatní země; není vnímán jako demokratický stát, který se desetiletí snaží řešit tragický spor s Palestinci. Jako by na Izrael byly vznášeny naprosto jedinečné nároky, které podle mého názoru nemůže splnit žádná společnost na světě.

A proč myslíte, že protiizraelské postoje propagují právě vysokoškolsky vzdělaní Američané, dokonce univerzitní učitelé a studenti?

Mám pro to několik vysvětlení. Někteří američtí akademici a elity americké levice vnímají izraelsko-palestinský konflikt jako osobní problém, jako svůj nový Vietnam (ať už tu dobu skutečně zažili, nebo byli tehdy ještě příliš mladí) a dávají si záležet na tom, aby si každý všiml, jak jsou liberální. Vůbec jim přitom nevadí, jestli jejich výklad událostí je objektivní. Dále: kritizují-li americkou politiku na Blízkém východě, mohou si dovolit užívat silnější výrazy, než by mohli při přímé kritice Spojených států. A věřte nebo ne - v univerzitních kruzích se stalo téměř módou nebo vyjádřením politické správnosti kritizovat Izrael, protože Izraelci jsou pro tyto lidi zkrátka okupanti a Palestinci oběť, a kdo tvrdí něco jiného, je politicky nekorektní.

Mluvíte-li obecně o amerických univerzitách, máte na mysli zřejmě svou, tedy Americkou univerzitu, a které další? Jedná se o prestižní univerzity, nebo méně významné instituce?

Kampaň za bojkot izraelských podniků začala na Harvardu, zapojil se do ní Princeton a Stanford, tedy tři nejlepší školy v zemi. Problém nového antisemitismu existuje na univerzitách, kde jsou velké katedry mezinárodních studií a rozsáhlé programy blízkovýchodních studií.

Na amerických univerzitách existuje na 125 programů blízkovýchodních studií, které financuje jednak americká vláda, dále různé nadace a značná podpora plyne z arabských zdrojů. Ministerstvo školství dotuje 14 středisek těchto studií. V jejich programech vyučují většinou arabští profesoři a kursy jsou zaměřeny velmi proarabsky a protiizraelsky. Dříve byla blízkovýchodní studia okrajovou záležitostí, dnes patří k největším programům na školách, je o ně obrovský zájem, navštěvují je stovky studentů.

Do blízkovýchodních studií by snad měly patřit i programy o Izraeli?

Geograficky samozřejmě ano, ale těžko byste ho v nich hledala, Izrael v nich figuruje, jak už jsem řekl, spíš jako výspa imperialismu s postkoloniálními ambicemi. Z veřejných zdrojů není finacován jediný program, který by objektivně vyučoval o vývoji v Izraeli.

Jak vypadají protiizraelské akce na amerických univerzitách?

Už jsem zmínil kampaň za to, aby univerzity neinvestovaly do společností, které obchodují s Izraelem. V Evropě některé univerzity žádaly bojkot izraelských akademiků a naopak odmítaly, aby evropští profesoři cestovali do Izraele. Tato akce byla zastavena po mezinárodním petičním protestu. Nedávno zas vznikla v Americe kampaň, aby v kampusech byl omezen prodej košer jídla, protože podle ochránců práv zvířat je rituální porážka méně lidská než normální.

Lze říci, že protiizraelské názory hlásají muslimští profesoři a studenti?

Částečně ano, ale nikoli výhradně oni. Jsou mezi nimi i židovští studenti a profesoři. Tihle Židé mají k Izraeli nejednoznačné pocity, což je v pořádku, každý přece nemusí Izrael milovat. Jenže levicoví židovští profesoři bývají zapojeni do různých hnutí za lidská práva, za mír & spravedlnost a nenásilí, a to, co se děje v Izraeli, se jim do jejich aktivismu, který hledí na svět podle zjednodušených stereotypů, příliš nehodí.

A studenti?

Židovští studenti jsou zasaženi informacemi o zlu, které Izrael údajně působí, jež se na ně valí z médií a slyší je i na univerzitách. Jsou ve věku, kdy si nejsou ničím zcela jisti, ani sami sebou a nemívají silnou židovskou identitu. Víte, u nás jsou studenti velmi citliví na lidská práva a systém jejich ochrany v kampusech je dobře propracován. Studentky vědí, jaké mají práva jako ženy a jak se chovat, mají-li pocit, že je někdo nerespektuje; ví se, jak se chovat, urazí-li někdo vaši rasu nebo náboženství, ale o tomto problému se nehovoří, neřeší se a studenti si s ním neví rady, neví, jak si stěžovat. Chodí za mnou, ptají se a já jen žasnu, co jim jejich profesoři vykládají.

Neexistuje kontrola studijních programů?

Už jsem ji navrhl, ale vždycky je mi řečeno, že by to bylo narušení univerzitní svobody. Pro mě znamená akademická svoboda především odpovědnost vůči studentům a závazek vůči nim. Má zásada je poskytovat jim všechny dostupné materiály a dokumenty a nechat na nich, ať si vytvoří názor. Jenže v programech blízkovýchodních studií se to neděje. Uvedu příklad: Když nabídl v létě 2000 Barak Arafatovi naprosto seriózní a velkorysé rozdělení země, naši profesoři tvrdili, že to byla nepřijatelná nabídka, že by to znamenalo totální omezení palestinských práv a vytvoření apartheidu. Když jsem jim to vytkl, řekli mi, že při přednáškách a seminářích představují své názory a že to tak je v pořádku.

Zmínil jste se také o protiizraelském zaměření médií.

Jistě. I v nejlepších novinách, například v deníku Washington Post, v rádiu, na nejrozšířenější stanici National Public Radio, v televizi, všude lze pozorovat určitou nevyváženost. Když Izrael zasáhne proti Palestincům, vidíte fotografie na prvních stranách novin a spoty mezi hlavními televizními zprávami. Když zaútočí Palestinci na Izraelce, jsou zprávy uvnitř listu. Sleduji Washinton Post a je zajímavé, jak jeho novináři pracují s jazykem. Když Izrael zaútočí na palestinské cíle, použijí vždy sloveso v aktivním tvaru: Izraelci masakrují, vraždí, zabíjejí a potlačují. Když dojde k sebevražednému útoku na civilní Izraelce, je tvar slovesa vždy pasivní: byly zmařeny životy Izraelců, došlo k výbuchu v centru Jeruzaléma a patnáct lidí bylo ztraceno, ano ztraceno, jako by tito lidé - a ani se často nenapíše, že to byli Izraelci - jen zabloudili...

Jak se nový antisemitismus projevuje v Kanadě?

Uvedu jeden případ. Je známo, že Stát Izrael nebyl doposud přijat do Mezinárodního červeného kříže. To je záležitost, která se vleče v podstatě od vzniku státu a důvod je ryze formální: izraelský Červený kříž používá jako symbol Davidovu hvězdu, Magen David, nikoli červený kříž nebo půlměsíc, což jsou dva oficiální symboly této organizace, a odmítá svůj symbol změnit. A kvůli tomuto problému nesmí Mezinárodní červený kříž poskytovat humanitární pomoc Izraeli. Kanadská vláda dodala záležitosti čerstvou dimenzi: minulý rok vyřadila Magen David ze seznamu organizací, jimž mohou Kanaďané poskytovat charitativní finanční pomoc a peníze pak odečítat z daní.

Vy jste se rozhodl proti všem těmto jevům bojovat. Jaký je váš způsob protestu?

Roku 1998 jsme při Americké univerzitě ve Washingtonu založili Centrum pro židovská studia. Je financováno z nevládních a soukromých zdrojů. Představuje komplexní pohled na moderní Stát Izrael - na jeho společnost, ekonomiku, zemědělství, kulturu, právní systém a samozřejmě izraelsko-palestinský konflikt. Pořádáme přednášky, semináře, výstavy, divadelní představení, konference, zveme vědce a umělce z Ameriky i ze zahraničí, především z Izraele. Zahajujeme také činnost letního institutu pro univerzitní a středoškolské učitele. Na listopad plánujeme konferenci na téma Nový antisemitismus.

Netoužíme po tom dělat Izraeli propagandu, chceme jen předkládat vyrovnané informace. Doufáme, že tak otevřeme seriózní debatu na univerzitách a že něco podobného se stane brzy rovněž v Evropě.

Stále hovoříme o protiizraelských a protižidovských náladách v USA. Amerika je ale současně největším partnerem Izraele na světě.

Jistě, Bílý dům, Kongres, tyto instituce mají pro Izrael velké sympatie a projevují mu podporu, ale jiná situace už je na ministerstvu zahraničí. Ale i ta podpora je využívána ke kritice Židů, říká se, že mají dlouhé prsty, že ovládají Kongres, prezidenta. Ocituji vám, co řekl významný člen Kongresu za Demokratickou stranu James Moran v souvislosti s válkou v Iráku: Kdyby židovské společenství nepodporovalo válku s Irákem, nešli bychom do ní. Představitelé židovské komunity jsou dostatečně vlivní na to, aby mohli změnit směr událostí, a myslím, že by to měli udělat. A tohle nebyl ojedinělý názor, což je směšné, protože jednak se zde zveličuje vliv amerických Židů, jednak byl Izrael sám válkou potenciálně ohrožen.

Veřejné mínění je snad ale na straně Izraele...

V Americe je stále velká podpora Izraeli, ale řekl bych, že spíš ze strany starších generací. Podle průzkumu z ledna 2003 je zřejmé, že mladí lidé ve věku 18-35 jsou zhruba o polovinu více nakloněni antisemitským náladám než starší věkové kategorie, konkrétně to bylo 35 procent dotázaných z mladších lidí proti 20 procentům zbytku populace. Myslím, že to lze přičíst právě vzrůstu protiizraelských a antisemitských názorů v univerzitních kampusech.

Nemluvíte příliš optimisticky.

Také nejsem optimista. Ale alespoň se už snažíme něco dělat.

Domníváte se, že tyto nálady zmizí, až vznikne nová mírová smlouva mezi Izraelem a Palestinci, popřípadě dva samostatné státy?

Doufám. Ale bojím se, že palestinská reprezentace nebude nikdy spokojena a že vždy budou existovat problémy, kvůli kterým bude nutno - podle nich - vést protiizraelskou kampaň.