Původní expozice Muzea ghetta v Terezíně byla slavnostně otevřena v roce 1991 při příležitosti vzpomínkových akcí k 50. výročí zahájení deportací židovského obyvatelstva z českých zemí. Tehdy se předpokládalo, že jde o expozici provizorní, která bude zanedlouho nahrazena definitivní instalací. Její úspěch u návštěvníků a nedostatek finančních prostředků však toto provizórium prodloužily na celé desetiletí. Před několika lety byl vytvořen autorský kolektiv, v němž byli mimo historiků z Památníku Terezín a dalších institucí zastoupeni i bývalí vězni terezínského ghetta. Výsledkem jeho práce byl scénář nové expozice Terezín v konečném řešení židovské otázky, který byl realizován ve dvou částech. Jako první byla v roce 1999 otevřena část expozice, která je umístěna v přízemí budovy muzea a je věnována památce nejmladších obětí terezínského ghetta. Těžištěm této části expozice je druhý sál, v němž jsou na stěnách napsána jména osmi tisíc dětí do 15 let, které zahynuly v Terezíně, nebo po deportaci do míst vyhlazování na Východě.
Objekt z transportních kufrů v přízemí Muzea ghetta. Zvětšit...
Pamětní síň nejmladších obětí terezínského ghetta. Zvětšit...
Spojnici mezi touto částí expozice a historicko-dokumentární expozicí umístěnou v prvním patře představuje velká koláž z dětských kreseb na schodišti budovy. Je pojednána tak, že kresby jsou odděleny tmavými pruhy představujícími symbolickou mříž. Velkou roli přitom hraje barevnost kreseb. S hýřivými barvami kreseb připomínajících šťastný svět dětství před deportací do Terezína kontrastuje šedý tón kreseb Helgy Hoškové, přibližujících návštěvníkovi každodenní život v ghettu, viděný očima dítěte.
Koláž kreseb dětí z ghetta na schodišti Muzea ghetta. Zvětšit...
U vstupu do historicko - dokumentární části expozice je umístěn velký otočný válec s protižidovskými vyhláškami a nařízeními z let nacistické okupace českých zemí. V přilehlé chodbě je umístěna část expozice, nazvaná Příprava genocidy, která ukazuje protižidovská opatření nacistů po jejich nástupu k moci a jejich zavádění v okupovaných zemích, zejména v Protektorátu Čechy a Morava.
Chodba s výstavními panely. Zvětšit...
Následující první výstavní sál, nazvaný Ghetto, později židovské sídelní území - sběrný a průchozí tábor pro židovské vězně v Terezíně přibližuje historii ghetta v chronologickém přehledu, vysvětluje jeho hlavní funkce a místo Terezína v konečném řešení židovské otázky
. Pomocí fotografií, dokumentů, kreseb i trojrozměrných exponátů přibližuje hlavní události v životě ghetta.
První sál historicko-dokumentární expozice. Zvětšit...
Značný důraz je položen na úlohu Reinharda Heydricha, který se stal koordinátorem konečného řešení
a jehož nástup do funkce Zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě přinesl nejenom další eskalaci protižidovských opatření a rychlou arizaci
, tedy zabavení majetku Židů, ale především urychlení příprav na úplné vyhlazení českého židovstva. Poté je přiblížena geneze rozhodnutí o zřízení ghetta v Terezíně nejprve sběrného a průchozího tábora pro Židy z protektorátu, po pověstné konferenci ve Wannsee také plnícího úlohu starobního ghetta pro Židy starší 65 let a prominenty
z říše
. Vysvětlena je také stála hrozba transportů z Terezína na Východ, která se stala traumatem všech vězněných. Dalším klíčovým tématem je propagandistická funkce Terezína, jejímiž vrcholnými projevy byly dvě návštěvy delegátů Mezinárodního výboru Červeného kříže a natáčení propagandistického filmu o židovském sídelním území
v Terezíně, ale i alibistické snahy velení SS v samotném závěru války. V závěru této části expozice je hlavní pozornost věnována epidemii skvrnitého tyfu, která si vyžádala poslední stovky obětí, repatriaci osvobozených vězňů a poválečným osudům pachatelů z řad SS.
Průhled druhým sálem. Zvětšit...
Největší sál expozice, nazvaný Život a smrt v Terezíně - tváře všedního dne života v ghettu, je věnován těm faktorům, které nejvýznamnějším způsobem určovaly jak vnější tvář každodenního života vězňů v ghettu, tak jejich vnitřní život. Tyto faktory jsou pojednány v tématických blocích. První z nich, nazvaný Zápas proti času, se zabývá organizovaným odbojem terezínských vězňů, ale i dalšími formami odporu a vzájemné solidarity, kterými se snažili čelit teroru a realizaci plánů svých věznitelů. Obsah následujících tématických bloků vyjadřují zřetelně jejich názvy: Nouze o místo, Hlad, Umírání a smrt, Práce, Zdravotnictví, Duchovní život, Staří vězni, Nejmladší vězni, Mluvili různými jazyky, Co o Terezíně věděl svět, Kultura dávala sílu a Jeden z desetitisíců. Poslední z uvedených názvů nese tématický blok, který je věnován osobnosti Egona Redlicha, jednoho z významných pracovníků židovské samosprávy v ghettu, který vedl oddělení péče o děti a mládež, které dbalo o výchovu nejmladších vězňů a také jejich tajné vzdělávání. Podobně jako desetitisíce jeho spoluvězňů byl i se svou rodinou deportován do Osvětimi a tam zavražděn v plynové komoře. V závěru tohoto sálu jsou na dvou válcích umístěny záznamy z deníků několika vězňů, v nichž se zrcadlí život terezínského ghetta tak, jak jej vnímali samotní vězni.
Jedna z vitrín ve druhém sále. Zvětšit...
Válec s plakáty o kulturních událostech v ghettu. Zvětšit...
Třetí sál historicko-dokumentární části expozice je nazván Další osudy deportovaných. Přibližuje místa, ve kterých byli vězni deportovaní z terezínského ghetta vražděni, ale i ta, kterými prošli, pokud byli vybráni k pracovnímu nasazení. Hlavním dějištěm závěrečné etapy konečného řešení židovské otázky
se stala okupovaná území Polska a bývalého Sovětského svazu. Tam byla většina z deportovaných zavražděna. Pracovně nasazení museli vykonávat otrockou práci v různých táborech na území Polska, Německa a Rakouska.
Ze třetího sálu historicko-dokumentární expozice. Zvětšit...
Závěr celé expozice představuje bilance terezínského ghetta, umístěná na chodbě mezi posledním sálem a schodištěm budovy. Obsahuje přehledy transportů do Terezína a z Terezína, přehledy počtů vězňů podle výchozích zemí a další statistické údaje.
Nástěnná mapa v třetím sále. Zvětšit...
Nová expozice v Muzeu ghetta je věnována především připomenutí památky jeho obětí i utrpení těch, kteří přežili. Chce promlouvat k co nejširšímu okruhu návštěvníků, především však k mladým lidem a tak přispívat k jejich výchově k demokracii, toleranci a odporu vůči násilí v jakékoliv podobě.