V srpnu byla na galerii jídelny v budově Židovské obce v Praze instalována výstava s názvem Židé v boji proti fašismu. Vzhledem k tomu, že kvůli povodním byl provoz kehily v podstatě zastaven a přístup do budovy omezen, vidělo ji pravděpodobně málo lidí. A to je škoda.
Název expozice nezní příliš lákavě, trochu vzbuzuje představu schůzovního řečnění a ideologických frází. Skutečnost je jiná: výstava není v nejmenším ideologická či frázovitá - je prostá, až dojemná. Ukazuje několik lidských tváří a stručně popisuje jejich (často tragický) osud za 2. světové války. Nic víc a nic méně.
Tvůrci výstavy připomínají skutečnost, že bojů během druhé světové války (a před ní) se účastnili také Židé z Československa a že jejich podíl na vojenských akcích nebyl rozhodně bezvýznamný. Do bojů ve Španělsku, v Anglii, v severní Africe, v západní Evropě a na východní frontě se zapojilo na pět tisíc židovských dobrovolníků, mužů i žen.
Na jedenácti panelech představili tvůrci výstavy přes dvacet z nich: Po boku španělských republikánů a po pádu Madridu na východní frontě bojovali Ignác Spiegel či frontová lékárnice Helena Petránková; za občanské války ve Španělsku, proti Japoncům v Číně a v Barmě působil jako lékař MUDr. František Kriegel, jediný z politiků pražského jara 1968, který nepodepsal dokument schvalující vstup vojsk Varšavské smlouvy. Ve Španělsku byl i Šalamoun Ickovič, který poté přešel do Francie; zde se účastnil řady úspěšných sabotážních akcí, několikrát utekl z vězení či z internačních táborů. Jako velitelka čtyřicetičlenné skupiny řidiček zásobovacích aut působila v severní Africe Edita Zochovitská. K nejlepším čs. stíhačům ve Velké Británii patřil Otto Smik, kterého král Jiří VI. vyznamenal nejvyšším britským leteckým řádem (více o něm viz Rch 4/2002). Hanuš Rezek působil jako polní rabín našich jednotek na Blízkém východě, od září 1943 v Anglii, posléze ve Francii (viz Rch 1/2002).
Většina vojáků, jejichž válečné osudy výstava připomíná, bojovala na východní frontě v čs. vojenské jednotce. Účastnili se nejtvrdších bojů u Dukly a Sokolova. Byli to: zdravotnice a spojařka Gréta Goldmanová-Šmoldasová; velitel čety a roty Arnošt Steiner; velitel protitankové baterie a později bojovník Hagany Boris Menachovský (o jeho osudech viz Židovská ročenka 1995/96); brigádní generál (a spisovatel) Karel Borský (viz Rch 12/2001); MUDr. František Engel, který organizoval zdravotní službu ve východní armádě (viz Rch 3/2001); Viktor Feuerlicht, po válce vrchní kantor Staronové synagogy (viz Rch 8/1998); JUDr. Bedřich Steiner, účastník bojů u Sokolova a slovenského povstání; velitel čs. východní tankové brigády Josef Reiner či průzkumník a zpravodaj Alexander Kováč.
Po boku partyzánů na Slovensku bojovala Edita Katzová-Hanzelová či Rudolf Vrba, spoluautor první souhrnné zprávy o systematickém vyvražďování Židů v Osvětimi (viz jeho kniha Utekl jsem z Osvětimi, Sefer 1998).
Oskar Beneš se účastnil bojů u Sokolova a na Ukrajině. Na jaře 1945 byl s patnáctičlennou skupinou vysazen jako parašutista na Mělnicku a založil tu oddíl Národní mstitel
. Do jeho sabotážních akcí na severu Čech se zapojilo na sedm set lidí.
Výstava připomíná také filosofa a sociologa Josefa Fischera, docenta pražské Karlovy univerzity, autora programu odbojové skupiny Petiční výbor věrni zůstaneme, kterého nacisté spolu s manželkou popravili roku 1945.
A jakoby symbol všech, kteří nemohli bojovat, ale osvědčili i tak svou statečnost, všech, kdo s napětím a nadějí sledovali postup protifašistických vojsk, je na výstavě zmíněn i osud Otty Wolfa. Ottův starší bratr bojoval v čs. jednotce na východní frontě a padl u Sokolova. Otto spolu s rodiči a sestrou nenastoupil do transportu a díky pomoci vesničanů strávil tři roky v úkrytech v okolí obce Tršice na Olomoucku (jeho deníkové záznamy z úkrytu vydalo nakladatelství Sefer - výběr z knihy viz zde). V dubnu 1945 byl zavražděn Vlasovci.
Výstavu připravili členové Sdružení židovských odbojářů a vojáků při ŽOP ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze. Textový a obrazový materiál k výstavě poskytl Bedřich Kopold.
Uvedená výstava je součástí obsáhlejšího materiálu, který členové Sdružení zpracovali a z něhož připravili libreto pro dvacet výstavních panelů. Na nich má být zachycen celkový podíl židovských bojovníků na čs. odboji, od legionářů přes občanskou válku ve Španělsku po všechna bojiště druhé světové války. V současné době hledá B. Kopold a jeho spolupracovníci prostor, kde by mohla být po dokončení celá expozice trvale umístěna.