O dějinách židovské obce v Bečově nad Teplou, historickém městě ležícím v polovině cesty mezi Karlovými Vary a Mariánskými Lázněmi, nebylo donedávna celkem nic známo. Zdejší synagoga zanikla snad už v roce 1930, posledních několik židovských rodin nepřežilo období šoa, starobylý hřbitov zlikvidovali nacisté a domy bývalého ghetta pováleční osídlenci... Bečov zůstal opominutý při přípravě nejvýznamnějšího meziválečného českoněmeckého kolektivního díla o dějinách židovských obcí v Čechách, Goldova sborníku z roku 1934, žádnou soubornou studii o Bečově nepřinesly ani starší odborné judaistické časopisy, ročenky a kalendáře. Přitom lze předpokládat, že archiv bečovské židovské obce (i když v minulosti zřejmě značně zredukovaný při požárech města) existoval až do roku 1938 jako součást archivu následnické náboženské obce v Karlových Varech a spolu s ním byl zničen až za křišťálové noci.
Jako důležitý listinný pramen se naštěstí dochovala část matrik bečovské židovské obce, soupisy židovských rodin a některé další materiály ve Státním ústředním archivu. I z těchto dílčích pramenů se však dá vyvodit mnoho zajímavého o demografickém vývoji a ekonomické struktuře zaniklé židovské komunity, o podobě zdejší židovské ulice i o představitelích náboženské obce. Výběr z těchto poznatků byl poprvé představen teprve v roce 1999 na konferenci, která se v Bečově konala k 600. výročí udělení městských práv, a v rozšířené podobě byl publikován ve Sborníku 600 let Bečova. Během posledních čtyř let se pak o osud bývalého ghetta a posledních židovských památek města začalo zajímat více zájemců a institucí, takže lze doufat, že už nezůstanou tak opomíjené a zapomenuté jako v minulých desetiletích.
Plánek města z r. 1727.
Lidé
Nejstarší doklad o židovském osídlení Bečova pochází z 1. poloviny 14. století, tedy z doby ještě před založením pozdějšího kolonizačního městečka. Zdejší komunita, usazená v podhradní vsi při staré zemské cestě vedoucí ze středních Čech k Chebu a do Německa, byla zřejmě druhá nejstarší v této oblasti (po chebské obci). Židé se finančně podíleli i na rozvoji zdejšího hornictví, především těžby cínové rudy. Bečov spolu s Hroznětínem byla také jediná horní města v Čechách, z nichž nebyli židovští obyvatelé v 16. století vypovězeni na základě mandátu císaře Maxmiliána. Dochovala se např. zajímavá korespondence z let 1583-98 mezi bečovskou židovskou obcí, místní vrchností a dvorskou kanceláří Rudolfa II., svědčící o vytrvalé, ale marné snaze křesťanských konkurentů zbavit se židovských sousedů... Až do konce 18. století bečovská židovská komunita početně vzrůstala (např. roku 1793 tu žilo 40 rodin), od poloviny 19. století potom vytrvale slábla v důsledku stěhování do větších měst. Obživou zdejšího židovského obyvatelstva byla (kromě obvyklého obchodu, vinopalnictví a koželužství) také četná jiná řemesla: jménem známe mnoho židovských ševců a krejčích, řezníků a pekařů, tkalců, punčochářů, sklenářů, ale také sedláře, mydláře, knoflíkáře, deštníkáře, knihaře aj.
Dochovala se jména 10 rabínů, 15 synagogálních kantorů, mnoha učitelů, šámesů a dalších zaměstnanců náboženské obce. V 1. polovině 19. století zde sídlil zastupující krajský rabín Žateckého kraje Isak ben Moises Pereles (pozdější krajský rabín Rakovnicka), jiný bečovský rabín byl významný orientalista a lexikograf, přednášející později na univerzitě v Lipsku: Bernard Fischer (1821-1906). Poslední rabín opustil vylidňující se bečovskou obec snad roku 1908 a ta pak po roce 1921 splynula se střediskovou karlovarskou náboženskou obcí.
Roku 1930 žilo v Bečově už jen 18 osob židovského vyznání. Jejich osud po roce 1938 (po připojení k nacistickému Německu) se prozatím nepodařilo zjistit. Nejvýznamnějšími bečovskými rodáky byli zřejmě tři bratři pocházející ze zdejší starousedlé rodiny Löwyů, kteří v době 2. světové války svými schopnostmi a podnikavostí přispěli k vítězství spojeneckých armád.
Ing. Ludwig Löwy (zemř. 1941), původně technický poradce Škodových závodů, řídil od roku 1936 v Británii vlastní strojírenskou firmu, do níž přivedl několik špičkových expertů z pražských leteckých závodů Aero. Jeho firma se významně uplatnila jako součást britského zbrojního průmyslu.
Ing. Erwin Löwy (nar. 1897, zemř. 1959 v New Yorku), dlouho působil v německém Düsseldorfu, od roku 1940 žil v USA, kde spolu s bratrem Alfredem založil strojírenskou firmu. Oba přispěli k vývoji nových postupů ve zpracování plechů a jejich firma zkonstruovala mj. největší lis na světě k výrobě křídel pro těžká bombardovací letadla. Později se Erwin Löwy uplatnil i jako konstruktér raket Polaris a dosáhl hodnosti plukovníka americké armády.
Památky
Nejpozději od 17. století, ale snad i dříve (už na konci 16. století totiž patřilo židovským vlastníkům ve městě 6 domů) byly bečovské židovské domy seskupené ve zvláštní ulici. Pozoruhodný plánek městského centra z roku 1727, zhotovený na základě dvorského příkazu zakreslit židovské domy ve všech obcích českého království, ukazuje názorně jak polohu obloukovitého ghetta, tak i charakteristickou podobu jednotlivých budov. Ghetto bylo tenkrát propojeno s náměstím dvěma domovními průchody a skládalo se asi ze 14 většinou patrových domů v židovském vlastnictví (největší dům byl dvoupatrový, jen tři domky byly přízemní) a synagogy. Na jednom z domů vedle synagogy vidíme i zajímavý arkýř v patře. Dvě zakreslené schodišťové uličky ghetto spojovaly s níže položeným předměstím u řeky Teplé (na plánku už není zakreslené), v němž stály ještě tři další židovské
domy, patřící ale vrchnosti. Do roku 1841 (z něhož pochází přesný seznam všech budov) se vlastní ghetto rozrostlo na 19 domů v židovském vlastnictví a na předměstí židovští nájemníci obývali celkem 5 vrchnostenských domů. - Po 2. světové válce a vysídlení původního německého obyvatelstva městská zástavba značně prořídla. Do roku 1956 byla zbořena čtvrtina všech domů, přičemž nejhůře byl postižen právě areál bývalého ghetta, tj. dnešní Poštovní ulice: dnes jsou tu dochovány už jen 4 domy (jeden s cenným hrázděným patrem, dva další domky jsou přízemní), zatímco na místě ostatních budov jsou zahrádky nebo rumiště. V nezměněné podobě se však dochoval hlavní vstup do někdejší židovské ulice, jeden z průchodů vedoucích z náměstí.
Nejvýznamnější budovou židovské čtvrti byla synagoga. Víme, že existovala už před rokem 1618 (snad v 16. století), a je možné, že právě jejím zvětšením a přestavbou vznikla budova, kterou zachycuje kreslený plánek z roku 1727. V interiéru synagogy býval kovový štítek s datem 1688, které odborníci považovali za pravděpodobný rok výstavby této budovy. V 2. polovině 18. století byla synagoga po požáru obnovena v barokní podobě, jakou zachycuje např. veduta města z doby kolem roku 1860. Po dalším požáru z roku 1904 pak židovská obec budovu zmenšila, přičemž odstranila i ženskou galerii v patře bočního křídla. Poslední podobu synagogy, která stále ještě byla velmi cennou historickou památkou, naštěstí zdokumentoval před 1. světovou válkou architekt Alfred Grotte (1872 Praha-1943 Terezín), náš nejlepší znalec synagogální architektury a autor knihy o západočeských synagogách. Po zrušení bečovské židovské obce byla synagoga zbořena (údajně roku 1930 pro statické poruchy) a dodnes se nepodařilo zjistit, kam se poděly mimořádně cenné prvky jejího vnitřního vybavení - např. zdobená mříž středové bimy a další díla uměleckého kovářství nebo barokně rokokové články aronu ha-kodeš. Posledním zbytkem synagogy jsou dvě částečně zahloubené polosuterénní místnosti, jejichž vchod z předměstí zachycuje už kresba z roku 1727.
Zbytky synagogy ve zdivu novější stavby, 2003.
Židovský hřbitov byl založen na příkrém svahu za městem, naproti dnešnímu nádraží. První zmínka o něm pochází z roku 1662 a přibližně stejně staré prý byly i nejstarší dochované náhrobky. Brzy po připojení Bečovska k Německu, snad už v roce 1938, nacisté hřbitov demolovali, později byly odvezeny všechny náhrobky a beze stopy odstraněna i ohradní zeď. Velkou část náhrobků si prý odvezl mlynář ze sousední vsi, který si kameny vydláždil dvůr a zpevnil příjezdní cestu (dnes je však jeho mlýn už dávno srovnaný se zemí a historické náhrobní kameny leží někde pod sutinami). Jen čtyři nalezené náhrobky (z let 17511850) jsou dnes uložené v lapidáriu bečovského zámku.
Nejnovější připomínkou židovské historie je společný hrob na městském hřbitově, v němž je pohřbeno 10 židovských žen, které zahynuly v sousedství města na pochodu smrti
v dubnu 1945. Hrob je sice udržovaný, ale zcela v duchu minulé doby je dosud označený pomníčkem s pěticípou hvězdou a poněkud zavádějícím nápisem Čest padlým hrdinům
.
Začal to Šalom
Po zmíněné konferenci z roku 1999 se zdálo, že místa spojená s židovskou historií se konečně dočkají vhodného označení a pietní úpravy. Záležitosti uvedl do pohybu místní občan pan JUDr. Richard Schindler. Tento aktivní a podnikavý penzista s českým i izraelským občanstvím, který se v Bečově nedávno usadil, se snažil prosadit především umístění vícejazyčné pamětní nebo informační desky k průchodu vedoucímu z náměstí do bývalého ghetta, dále zřízení malé pamětní místnosti v suterénních prostorách pod zbořenou synagogou, označení zaniklého hřbitova pamětním kamenem a pokud možno i zorganizování archeologického průzkumu zbořeného mlýna s případným vyzvednutím zavalených náhrobků. K realizaci těchto úkolů pan Schindler v minulých letech založil regionální občanské sdružení Šalom, ale všechno dlouho vázlo hlavně na problémech spojených s vlastnictvím zmíněných nemovitostí. Starý měšťanský dům s průchodem do židovské uličky hodlal jeho majitel rekonstruovat, což znemožnilo odhalení desky (schválené už krajským Památkovým ústavem) v původně plánovaném termínu - v roce 2002, kdy byla na bečovském státním zámku slavnostně zpřístupněna památka evropského významu, restaurovaný románský relikviář svatého Maura, a město se stalo vyhledávaným cílem návštěvníků a zájezdů i ze zahraničí. Navíc město jako vlastník nechtělo soukromému
iniciátorovi prodat synagogální parcelu ke zřízení pamětní síňky. Až po čase se podařilo přesvědčit územně příslušnou Židovskou obec v Karlových Varech, aby parcelu po synagoze formálně zakoupila. Ovšem ani na nejnutnější přípravné kroky, jako je statický průzkum suterénu, natož na případné stavební práce, se občanskému sdružení nepodařilo shromáždit potřebné finanční prostředky. A navíc v posledním roce došlo k dalšímu těžkému poškození bývalého židovského hřbitova - přes celý jeho pozemek dalo město vybagrovat příkop, do kterého uložilo plynovod (kupodivu se souhlasem karlovarské židovské obce jako vlastníka hřbitovní parcely).
V souvislosti se vzrůstající turistickou návštěvností bečovského zámku a s rostoucím zájmem i o ostatní pozoruhodnosti památkově chráněného města byla v dubnu letošního roku otevřena naučná stezka, upozorňující stručně také na židovskou historii a spojující městské památky s jeho romantickým okolím. V květnu pak bečovská radnice iniciovala poradu o pietní úpravě a označení mís t souvisejících s dějinami místní židovské obce. Z jednání zástupců města, krajského úřadu, občanského sdružení Šalom, Židovské obce v Karlových Varech, Federace židovských obcí, Židovského muzea v Praze, Národního památkového ústavu v Plzni a vznikajícího památkového ústavu Karlovarského kraje vyplynulo, že k nejrychlejšímu vyřešení neutěšeného stavu židovských památných míst by napomohlo převedení synagogální i hřbitovní parcely do správy Federace židovských obcí. Ta může lépe zajistit průzkum a stavební zabezpečení obou památek a snad i vyzvednutí náhrobků z ruin mlýna a jejich pietní umístění.
Pamětní deska u vchodu do bývalého ghetta snad bude odhalena ještě letos, protože rekonstrukce domu s průchodem je už v závěrečné fázi.