Na počátku devadesátých let byla zrušena československá expozice v bývalém bloku 16 koncentračního tábora v Osvětimi, jedna z řady národních výstav, které informovaly o osudu osvětimských vězňů z různých zemí a doplňovaly kmenovou stálou výstavu Státního muzea Auschwitz-Birkenau
. Důvodem pro tento krok byla poplatnost naší expozice ideologickým schématům předlistopadového režimu. Její autoři se totiž - namísto aby návštěvníkům přiblížili osud osvětimských vězňů - zabývali tzv. revolučními tradicemi dělnického hnutí, jednostranně zdůrazňovali zásluhy komunistické části odbojového hnutí proti okupantům a její podstatnou část věnovali oslavě budování socialismu v poválečném Československu. Návštěvník se téměř nic nedozvěděl o demokratickém odboji, dokonce ani o osudu Židů deportovaných z českých zemí do Osvětimi, třebaže představovali asi tři čtvrtiny deportovaných. Žádná zmínka nebyla věnována romským vězňům, přestože v Osvětimi byla vyhlazena většina původního romského obyvatelstva českých zemí.
Hned po zrušení staré expozice proběhly konzultace o zřízení nové. Objevila se však řada nečekaných komplikací. Tou hlavní bylo rozdělení Československa, které provázel zánik Správy kulturních zařízení, jež do té doby spravovala československé kulturní instituce v zahraničí. V prvém období se diskutovalo především o tom, zda je možno uvažovat o nové společné expozici České a Slovenské republiky. Nakonec padlo rozhodnutí o tom, že vzniknou dvě samostatné výstavy, a přípravnými pracemi za českou stranu bylo pověřeno Národní muzeum v Praze. Objevila se však nová komplikace: diskuse o další koncepci osvětimského muzea, probíhající především na půdě mezinárodního výboru muzea: šlo o to, zda nemají být zrušeny národní expozice. Definitivní rozhodnutí padlo až po deseti letech v roce 2000 s tím, že v činnosti osvětimského pietního a muzejního areálu mají národní expozice i nadále své místo. Brzy poté vyvolala organizace bývalých osvětimských vězňů z českých zemí jednání se státními orgány o vytvoření expozice České republiky v Osvětimi. Na trojstranných jednáních zástupců ČR a SR s osvětimským muzeem bylo pak dohodnuto současné otevření české a slovenské expozice v prostorách bývalého bloku 16. Za českou stranu byl přípravou výstavy pověřen Památník Terezín, za slovenskou Muzeum Slovenského národního povstání v Banské Bystrici.
Selekce v Osvětimi, jaro 1944
Přízemí a první patro
Část přízemí budovy, v níž je umístěna expozice, byla upravena jako prostor pro pořádání vzpomínkových aktů. Dominantním prvkem je tu seznam transportů, které vězně z českých zemí přivážely do Osvětimi, zaznamenaný po celé ploše stěny vpravo od vstupu do přízemního prostoru. Vlevo od vstupu je situována mapa, na níž jsou vyznačeny hlavní koncentrační a vyhlazovací tábory, do nichž byli deportováni vězni z českých zemí. Úvodní texty o expozici se nacházejí na protější stěně mezi okny. U schodiště je vytvořen pietní prostor pro kladení květin.
Vlastní historicko-dokumentární česká expozice (nazvaná Vězni z českých zemí v Osvětimi
) je situována do prvního patra. Jejím posláním je ukázat mechanismus deportací z bývalého Protektorátu Čechy a Morava do Osvětimi na pozadí tehdejší situace v zemi, především pak v kontextu okupační politiky nacistického Německa.
V úvodu autoři připomínají skutečnost, že rozbití Československa bylo jedním z předpokladů pro uskutečnění Hitlerových plánů na ovládnutí Evropy. Charakterizují také Protektorát Čechy a Morava s jeho zdáním autonomie - ve skutečnosti se veškerá moc soustředila v rukou okupantů, kteří vytvořili systém politických, správních, soudních a policejních orgánů a institucí. Navazující část je věnována charakteristice represivního systému budovaného od prvních dnů okupace. Jeho hlavní složku představovalo Gestapo se sítí venkovských služeben a řídícími úřadovnami v Praze a Brně.
Výstava dále informuje o odporu proti okupaci a hlavních směrech odbojového hnutí, které se v případě demokratických organizací orientovalo na exilovou vládu v Londýně, zatímco komunisté se nadále podřizovali pokynům zahraničního vedení KSČ v Moskvě. Jsou tu připomenuty hlavní vlny represivních opatření okupační moci, jejichž základní metodu představovalo masové zatýkání a deportace do koncentračních táborů.
V následující části je návštěvník seznámen s koncentračními tábory, v nichž byli internováni vězni z českých zemí (od poloviny roku 1941 je mezi nimi i tábor v Osvětimi) a s hlavními skupinami politických vězňů z českých zemí v Osvětimi. Jejich osud ilustrují medailony několika vězňů, dva výstavní panely jsou věnovány osudu Vladimíra Zedníka: jeho zatčení, smrti v Osvětimi, předání osobních věcí manželce apod. Navazující část se zabývá úmrtností vězňů a způsoby komunikace táborového velení s pozůstalými, přesuny vězňů z Osvětimi do jiných koncentračních táborů apod.
Židé, Romové
Značné místo autoři expozice věnovali deportacím židovských vězňů z Protektorátu Čechy a Morava do Osvětimi i tomu, co jim předcházelo. V úvodu této části přiblížili návštěvníkům přípravu a průběh konečného řešení židovské otázky
na území protektorátu. Připomněli také úlohu Reinharda Heydricha, který po nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora na podzim 1941 urychlil tempo příprav na očištění
protektorátu od Židů a rozhodl o zřízení sběrného a průchozího tábora pro židovské vězně v Terezíně. Celkem tři tematické celky jsou věnovány deportacím z terezínského ghetta do Osvětimi od října 1942 do října 1944; jsou zde i medailony některých židovských vězňů z českých zemí. Z Terezína bylo do Osvětimi deportováno také 4518 dětí ve věku do patnácti let, z nichž se konce války dožilo jen 245. U většiny z nich známe jenom jména, data narození a smrti, po některých však zůstaly jejich fotografie a také kresby, vesměs zachycující krásnou dobu života na svobodě a svět pohádek. Výběr z těchto dokumentů nejmladších obětí šoa tvoří další, navazující část expozice. Na dvou polokruhových plochách uprostřed druhé poloviny tohoto výstavního prostoru autoři přibližují každodenní život vězňů v Osvětimi: na jedné je vystaven výběr z unikátního souboru kreseb terezínského vězně Alfreda Kantora, který své zážitky z Osvětimi zachytil v jednoduchých kresbách mimořádné dokumentární hodnoty, druhou tvoří výňatky ze vzpomínek vězňů z Čech a Moravy.
Protože řada vězňů byla vybrána k pracovnímu nasazení a měla pomáhat nahradit nedostatek pracovních sil v německém válečném hospodářství, je další část expozice věnována této tematice.
Osvětim byla rovněž místem, kde byla vyvražděna většina původní romské populace českých zemí. Proto jsou následující části expozice věnovány perzekuci a genocidě Romů. První se zabývá pronásledováním Romů v českých zemích před zahájením deportací do Osvětimi, v následujícím výkladu jsou dokumentovány nejprve hlavní vlny deportací Romů do táborů Osvětim I a Osvětim II a poté osud Romů z českých zemí v tzv. cikánském táboře v Osvětimi II. Součástí tematických částí tohoto bloku expozice jsou medailony několika romských vězňů z Osvětimi.
Předposlední část výstavy je věnována útěkům, které byly projevem odporu vězňů a zároveň - s výjimkou nepočetných případů propuštění - jedinou možností jak se zachránit před neustálou hrozbou smrti. Tematické celky věnované evakuačním transportům a pochodům smrti, které přivedly osvětimské vězně na území českých zemí, připomínají jejich nesmírné útrapy a smrt mnoha z nich v posledních dnech války. Velký snímek bojovníků Pražského povstání proti okupantům v květnu 1945, nad jejichž hlavami je na transparentu napsáno i jméno Osvětimi, celou expozici symbolicky uzavírá. Dominantním prvkem závěrečných částí, ale i celé expozice je příčná stěna pokrytá více než dvěma tisíci vězeňských fotografií osob, deportovaných do Osvětimi z českých zemí.
Scénář expozice České republiky připravil Památník Terezín, přičemž autorský kolektiv z poloviny tvořili bývalí osvětimští vězni. Realizací expozice byl pověřen vítěz veřejné soutěže na její výtvarně prostorové řešení, pražský ateliér Area Faber.
Slovenská expozice nazvaná Tragédie slovenských Židů
je umístěna ve větší části přízemního podlaží stejné budovy. Protože osvětimští vězni ze Slovenska byli téměř výhradně Židé, je celá expozice koncipována jako průvodce dějinami Židů na území Slovenska od doby Rakouska-Uherska; těžiště však leží v informaci o perzekuci ve Slovenském státu a o deportacích do Osvětimi. Značná pozornost je věnována Slovenskému národnímu povstání.
Vernisáž
Společná vernisáž české a slovenské expozice v Osvětimi se uskutečnila 8. května tohoto roku. Českou oficiální delegaci vedl tehdejší předseda vlády Miloš Zeman, slovenskou místopředseda vlády Pál Csáky, delegaci hostitelské země státní tajemník Tadeusz Iwiński. Ve svých projevech všichni jmenovaní zdůraznili význam poučení z minulosti pro výchovu k demokracii i nebezpečí, které je spojeno se současnou vlnou netolerance, násilí a nenávisti vůči cizincům v Evropě. Jménem bývalých osvětimských vězňů vystoupili Robert Bartek a Hilda Hrabovecká. Oba vyslovili přesvědčení, že nově otevírané výstavy pomohou důstojným způsobem uctít a uchovat památku obětí Osvětimi.
-
Viz též: