Martin Gilbert: Křišťálová noc. Předehra násilí

Známý britský historik Martin Gilbert se ve své knize pokouší rekonstruovat události křišťálové noci, jednoho z nejvýznamnějších milníků konečného řešení židovské otázky. 9.-11. listopadu 1938, pod záminkou lidové pomsty za zavraždění legačního rady německého vyslanectví v Paříži, v celém Německu (včetně připojeného Rakouska a pohraničí českých zemí) hořely synagogy, příslušníci nacistických bojůvek demolovali a plundrovali židovské obchody a byty a odváděli židovské muže do koncentračních táborů. Křišťálová noc významně přispěla k radikalizaci nacistické protižidovské politiky a pomohla přesvědčit řadu německých Židů o nutnosti emigrovat.

9.- 10. listopadu 1938, v Opavě hoří synagoga. V knize Martina Gilberta se však o ní nedočteme...

Gilbert čtenářům nepředkládá žádnou nudnou vědeckou analýzu, ale plastický obraz událostí založený především na líčení očitých svědků. Autor čerpá z dopisů a osobních rozhovorů, v nichž mu pamětníci podrobně vylíčili, jak křišťálovou noc prožili a jak ji vnímali. Velká část z těchto svědků prožila říšský pogrom jako děti nebo jako velmi mladí lidé a v následujících měsících se jim podařilo emigrovat, často dětskými transporty (Kindertransporte) do Velké Británie. Gilbert jejich osobní prožitky spojuje do ne zcela souvislého kaleidoskopu příhod, z nichž vyvstávají dějiny křišťálové noci a holocaustu. Hlavním kladem knihy je proto její čtivost a skutečnost, že v centru vyprávění stojí skuteční lidé a jejich prožitky. Gilbert sleduje osudy svědků křišťálové noci i během pozdějších událostí, ať již se jim podařilo vycestovat do zahraničí nebo byli deportováni do ghett a koncentračních táborů. Kniha se tak mění v přehled dějin konečného řešení německých a rakouských Židů a je doplněna mapovou přílohou, která křišťálovou noc i pozdější deportace lokalizuje geograficky.

Gilbert na základě svědectví a se smyslem pro detail popisuje průběh křišťálové noci v Berlíně, ve Vídni a v řadě německých a rakouských měst a uvádí příhody, které - i přes svou tragičnost - jsou někdy až bizardní. Například jedenáctiletou Miriam Litkeovou v Berlíně poslal její strýc během násilností zjistit, co se děje s jeho obchodem s nábytkem, a dohlédnout, aby zaměstnanci nekradli. Sám se kvůli svému židovskému vzhledu na ulici nedovážil, ale doufal, že blonďatá holčička ujde pozornosti. Ta pak byla svědkem rabování obchodu, kterému mohla pouze bezmocně přihlížet (s. 40). Tato příhoda mj. ilustruje, jak málo byli mnozí němečtí Židé na násilný obrat protižidovské politiky připraveni.

Jako protiváhu k příběhu německé krutosti Gilbert uvádí řadu příkladů obyčejných lidí, od domovníků po duchovní, kteří Židům aktivně pomáhali nebo proti jejich pronásledování veřejně vystoupili. Také v jeho líčení uprchlické politiky evropských států převažují příběhy jednotlivců, především konzulárních úředníků, kteří - často proti předpisům - Židům pomáhali. Jakkoli jsou tyto příklady obětavosti významné, zastiňují skutečnost, že většina Židů, kteří se snažili o emigraci, neměla to štěstí se s takovými lidmi setkat. Ačkoli Gilbert popisuje i restriktivní uprchlickou politiku a případy, kdy byli Židé odmítáni (např. loď Saint Louis), je jeho hodnocení postoje západních států a především Velké Británie snad až příliš shovívavé: v závěru například uvádí, že Británie otevřela uprchlíkům brány dokořán, i když uznává, že se bránila neomezené imigraci (s. 209-210).

Autorovi lze bezpochyby vytknout, že jeho studie je založena na příliš úzké pramenné bázi. Kromě osobních svědectví zakládá Gilbert své vyprávění především na zprávách z dobového britského tisku, pouze s občasným využitím archivních materiálů nebo odborné literatury. Zarazí pak především naprosté ignorování německojazyčných studií a především německé regionální literatury, na jejímž základě by bylo možné upřesnit průběh křišťálové noci v jednotlivých místech a doplnit tak citovaná svědectví. Autor také zcela pomíjí existující odborné studie o příčinách křišťálové noci a o mechanismu jejího rozpoutání.

To souvisí s tím, že Gilbertova kniha je především popisná: v proudu - často velmi zajímavých a poutavých - příhod a událostí si autor nenašel prostor, aby se na své téma podíval trochu analytičtěji a pokusil se je zobecnit. Gilbert pouze popisuje, událost za událostí, svědectví za svědectvím. Přitom i výpovědi svědků, které obšírně cituje, by si důkladnější rozbor zasloužily. Vzhledem k tomu, že se většinou jedná o svědectví dětí nebo dospívajících, je na nich zřetelně patrné, že křišťálová noc byla chvílí, kdy násilí a pronásledování Židů proniklo i do - do té doby bezpečné - oblasti domácnosti. Skupinky SAmanů demolujících nábytek či hračky, odcizujících cennosti a odvádějících dospělé muže do koncentračních táborů zničily bezpečný kruh domova. Stejně pak působilo ničení synagog: zatímco pro veřejnost jejich vypálení nebo demolice znamenalo především symbolický akt, mnoha Židům ničilo jeden z pevných bodů jejich každodennosti. Je škoda, že Gilbert tyto a další aspekty těchto cenných svědectví ponechává stranou.

Českého čtenáře však především zarazí, že Gilbert se zabývá průběhem kříšťálové noci pouze v Německu a Rakousku, ale ani slovem nezmiňuje, že se konala i na území pohraničí českých zemí připojeném k Říši na základě mnichovské dohody. I v pohraničí hořely synagogy, byly rabovány byty a obchody a židovští muži byli odvlékáni do koncentračních táborů. Dokonce i v mapové příloze, kde jsou vyznačena místa konání křišťálové noci zůstávají Sudety bílým územím.

Překlad Petrušky Šustrové sice celkově není špatný, ale trpí některými anglicismy a je zřejmé, že na cestě z německého jazykového prostředí do angličtiny a následně do češtiny se občas ztrácí přesnost - například z židovské obce v Brémách se stává Židovský úřad (s. 30). Na jiném místě se například hovoří o znásilněných obchodech (s. 50) či o Kastonienallee místo Kastanienalle" (s. 40). Také autorův text je poznamenán některými zjednodušeními a drobnými chybami: za všechny stojí za zmínku například nepřesnost v počtu deportovaných z Terezína (s. 198). Na pasáži o Terezínu je také patrné, že autor opomíjí novější literaturu, když u řady transportů z Terezína, které - jak doložil Miroslav Kárný - směřovaly do Treblinky, uvádí jako cíl Malý Trostinec.

Ti, kteří hledají důkladný rozbor role křišťálové noci v nacistické protižidovské politice, budou bezpochyby po přečtení knihy zklamáni. Naopak čtenářům, kteří chtějí vzít do ruky čtivý popis bez vysokých odborných nároků, lze vyprávění Martina Gilberta doporučit.