2. ledna 1945, pondělí 133. týden.
Mama s Lici jdou dolů prát. Mař. říká, že včera byl zde Pluhař opilý, prý jde za p. W. [Wolfem] a za Otíkem popřát nový rok. Byl zde až do 12 h. Jak odcházel, řekl Jumbovi, aby to nikomu neříkal, že by bylo půl Tršic vybito. Jsme velmi udiveni. Snídáme. K obědu je kmínová polévka, mrkev a brambory. O 1/2 8 h přišel Jumbo, je v dobré náladě. O 7 h přišla Anča, zkouší šaty. O 8 h jdeme spát.
7. ledna 1945, neděle 133. týden.
Snídáme o 8 h. K obědu je strouhank. polévka a z klobásy od Mař. vuřtový guláš bramborový. Mař. nám dala koláče. Byla vypůjčit noviny. Nic v nich není, jen že v Rusku bude každý smrtí potrestán, kdo bude provozovat antižidovskou činnost. K večeři kapucín s chlebem. O 8 h jdeme spát. Mař. byla odpol. v kině. My jsme byli hodně v pokoji, malá měla návštěvu.
14. ledna 1945, neděle 134. týden.
Snídáme. K obědu je kmín. polévka, zelí a houskové knedle. Jumbo donesl dnešní Venkov. Rusové zahájili velkou ofensivu u Krakova a na Visle. Pan V. [Vodička] říkal Mař., že jsou 50 km od Krakova. Jumbo s Mař. jdou na pohřeb Filce Bohaté. K večeři je káva s chlebem. O 7 h jdeme spát. Byli jsme schováni v pokoji, mohl tam vpálit policajt s Oříškem.
23. ledna 1945, úterý 136. týden.
Nemůžeme spát, proto jde tata s Lici o 3/4 6 h a já o 6 h dolů. Snídáme. Mař. jde do kostela. Já loupu brambory, Mař. jde do družstva. Prý jí kdosi říkal, že Rusové dobyli Katovice. Nevíme, co je na tom pravdy. K obědu je bramborová polévka a kapusta s bramborama. Mař. donesla Náš kraj
. Rusové dále postupují. Pan V. [Vaculík] říkal, že jdou na Poznaň. Když prý to tak půjde dál, tak budou za 14 dní v Berlíně. Němci při znávají, že Rusi dobyli v Prusích města Tilsit a Gumbinnen. Mař. jde zas drhnout. Odp. jsme se vážili, všichni jsme na váze přibrali a sice tata váží 64 kg, tj. 41/2 kg, mama 55 kg, tj. 71/2 kg, Lici 61 kg, tj. 41/2 kg, a já 72 kg, tj. 10 kg!!! To je rozdíl zásobení od Slávka a od Anči. Chyba! Posledně jsme [se] vážili 6. září 44 a vážili jsme: tata 611/4 kg, mama 501/2 kg, Lici 561/4 kg a já 66 kg. Od té doby tedy jsme přibrali do dneška, tj. za 4 měsíce: tata 23/4 kg, mama 41/2 kg, Lici 43/4 kg a já 6 kg! K večeři je káva s chlebem. Mař. přišla, nic nového neví. Pak přišel Jumbo a ml. Ta donesla zprávu, že hlásili o 5 hodině, že je obsazena Ostrava, že to hlásili naši. Jsme tomu velice rádi, ale je to až neuvěřitelné. Jsme do1/2 9 dole, tata je celý rozradostněný. Pak jdeme spát. Dnes byla celý den slyšet kanonáda z fronty.
27. ledna 1945, sobota 136. týden.
V 7 h snídáme bílou. Pak já loupu brambory. Mař. jde pro noviny. Situace je prima, Rusi ohromně jdou do Říše, jsou těsně u Breslau a dobyli Oppeln, tam se vyrábí ty auta. Dál dobyli Bromberg (Bydhošť). Jsou hluboko v Říši. Němci označují situaci za velmi vážnou až kritickou. Rusi nasadili celkem teď 300 divisí!!!! K obědu nudlová polévka a vuřtový guláš. Odp. řeže Mař. s Jumbou dříví, do rána dnes napadlo hodně sněhu. Snad to teď vezme rychlý spád. Večer jde Mař. k Anči. Donesla asi 2 kg mouky, přes 1/4 kg margarinu, 2 x 600 gr živy, 1/2 kg nudlí, sůl, droždí a hořčici. Prý jí Anča řekla, že Rusi jsou v Karviné a v Opavě. Jsme zvědavi, zdali je to pravda. K večeři chléb s tvarohem. O 8 h jdeme spát.
2. února 1945, pátek 137. týden.
Snídáme v 7 h. Mař. jde pro noviny, Rusi postupují. Pan V. říkal, že dosáhli Ratibořic. K obědu je hustá nudlová polévka. Mař. jde drhnout. Večer přišla, prý padla Opava. K večeři je chléb s medem. Nevíme, co je s Ančou. Konečně o 3/4 7 h přišla. Donesla 14 cigaret, pajšl a lístky na chleba na 47 kg a mouku (lístky). Anča říkala, že naše zprávy hlásily, že Rusi dobyli Orlovou. Jde o 1/2 8 h pryč. Až odešla, tak Mař. nechce jít s lístkama, tož se s Lici hádají. O 8 h jdeme spát. Venku jsem slyšel, že Mař. říká Jumbovi: Běž za židama
. Jdeme spát. Dnes hodně tálo.
5. února 1945, pondělí 138. týden.
V 7 h snídáme. Mař. jde do kostela, pak jde s husou na potok. Přišla, že jsou zde z Doloplaz se saňmi pro jídlo. V Dolop. je 3 1/2 tisíce Rusů - zajatců, vyhladovělých a mají dovoleno pro ně sbírat, jsou prý v hrozném stavu, padají vysílením. My jsme dali štryclu a Mař. kus chleba. Jsou to hrozní chudáci. Lidi prý dávají kroupy, mouku, buchty atd. Mař. jde pro noviny. Dnes má pohřeb stará Sklenářka. K obědu je polévka s praženým chlebem a houskové knedle s pajšlem. Mař. jde odp. pryč. K večeři je chléb se sádlem. Jsme do 7 h dole a potom jdeme spát. Taje.
8. února 1945, čtvrtek 138. týden.
Snídáme, Jumbo je doma. Mař. jde pro noviny. Rusi činí druhý nástup k pochodu do Říše, na západě se chystá pro nejbližší dny velká ofensiva. Konference se konala v Konstanze a je asi skončená. K obědu je bramboračka a 2 veky s vuřtem. Odp. jsme dole, Mař. jde pryč a k večeru Jumbo též. O 1/2 5 h přišla Anča. Donesla: 1 l mléka, 4 vejce, 4 cigarety, 5 slanečků. Říkala, že u B. [Bémů] byli Rusi - zajatci, co utekli, a že jsou schovaní v chajdách. O 1/2 7 h jde pryč. K večeři chléb s máslem a bílá káva. O 8 h jdeme spát. Taje. Dnes byl Jom Kipp. kótan.
17. února 1945, sobota 139. týden.
Snídáme bílou kávu. Mař. jde pro noviny, Rusi dobyli Bunzlau a Sorau. Prý Beneš se loučí s Londýnem, jede na Slovensko, Hana [Benešová] žije. K obědu je nudlová polévka a strouhanka. Odpol. sedíme dole, Lici šije. V řeči tak tata prohodil, že chce jen být, kde je voda. Mluvili jsme o záchodu, co byl u Her., pak jíme chléb se slanečkem a jdeme spát. Lici šla na záchod, když šla zpět, tak slyšela, jak Mař. Jumbovi říká, že kdyby jsme se posrali, tak nás nikdo do bytu neveme, nechceme si jít pro vodu, ani vysrat. Co se ho, vole, ptáš, řekla Jumbovi, co dělal s penězi za tu chajdu. Celý život ležel na záchoře a nic nedělal, tož žil z hotovýho a včil má hovno. Tata jim totiž řekl, že měl chajdu a prodal ji za 165 tisíc. Teď aspoň víme, jak vypadá ta její upřímnost. Jsme pochopitelně vzteklí a mrzí nás to. Jdeme spát.
Pamětní deska Otty a Kurta Wolfových.
18. února 1945, neděle 139. týden.
Snídáme. Lici nejde dolů, leží nahoře. Tata řekl oběma Mař., aby nám nedávaly buchty, že si můžeme upéct sami. Mař. je celá na nic, co prý zas řekla, že za to je na ni zlý. Dnes do rána byli zde partyzáni. Přepadli poštu, četnickou stanici. Četníci na ně stříleli. Soldán je musel vést k vrchnímu do bytu a ten jim musel dát pistole. Prý shodili obrazy Háchy a Hitlera pošlapali a Hitlerovi utrhli hlavu. Na poště sebrali razítka. Byli i v obecní kancel., tam hlídal Z. Luka [Lukašík], měl takovou hasičskou sekyrku, tu mu vzali a rozbili s ní dveře na četnickou stanici. Bylo jich asi 20 mužů. Na poště urvali sluchátka z telefonu a zahodili je pryč. Tam hlídal Floryk, nechtěl otevřít, oni chtěli střílet, tož on je pustil a prosil, ať ho nestřílejí, že má ženu a děti. Je to ale komické, ta německá moc. Ti partyzáni přijeli na dvou velkých autech. K obědu je nudlová polévka a strouhanka. Mař. byla vypůjčit noviny. Rusi jdou, dobyli Sagan. Mař. a ml. jdou na pohřeb Štajgrovi, ten syn ani do pohřbu nepřijel. Jumbo jde také kdesi pryč. K večeři je chléb se sádlem. O 3/4 7 h jdeme spát. Mrzne.
21. února 1945, středa 140. týden.
Já jdu už před 6 h dolů, loupu zatím brambory. Pak přišel tata. Snídáme. Dnes mrzne, je asi 8o mrazu. Mař. jde do kostela. Dop. jde pro noviny, viděla Anču. Ta jí řekla, že prý dostala anonymní dopis, že nemá nosit Zbořilce potraviny, že Zboř. je klepavá žába. Mař. má zítra přijít k Anči. Anča sem chtěla jít přes potok. Přemýšlela, kdo ten dopis mohl psát. K obědu je imitace hovězí polévky s jemnou strouhankou a bramborové placky. Došli jsme k závěru, že to psal nejspíš Bohuš Bém. Že ta Draha u Anči vidí Mař. a že to od Anči odnáší a že ten to psal. Anča si myslela, jestli ne Slávek, ale to je vyloučeno. To spíš by někdo z toho konce zde. Mař. jde drhnout peří. K večeři je chléb s máslem. Malé to Anča též řekla. Malá jde pryč, asi na rande. Jumbo přišel též. O 1/2 8 h jdeme spát, střílí děla a hučí sirény.
22. února 1945, čtvrtek 140. týden.
Snídáme. Dop. jde Mař. pro chleba, Anča na ni z okna volala, aby večer tam přišla. K obědu je bramboračka. V novinách nic není, v Praze je 150 mrtvých. Jsme zvědavi, co večer Mař. od Anči donese. Mař. jde drhnout. Přišla v 1/2 6 h, o 1/2 7 h jde k Anči, potkala ji a přišla s ní. Anča zjistila, že ten dopis psala Ach. Že té prý to řekl jakýsi Vymětal, on prý bydlel u Bémů a viděl nás. To jí ta Anděla jen chytla, Anču. Ten chlap u Bémů nebydlí už asi 3 leta, ta Ach. jen chtěla vědět, s kým Anča co má, tak ho udala. Ona prý Anči též pomůže s lístkama. Anča jde pryč. Mař. ji doprovází. Jumbo přišel. O 1/4 8 h jdeme spát, je zamračeno.
3. března 1945, sobota 141. týden.
O 1/2 7 h snídáme bílou kávu. Mař. jde pro noviny. Na západě je v proudu velká ofensiva. Rusi útočí v Pomořanech. K obědu je nudlová polévka a bramborový guláš. Odp. sedíme. K večeři je chléb s bílou kávou. Před 7 h jde Mař. k Anče. Sotva Mař. byla za dveřmi, začal Jumbo cirkus. Že už ho to michne, že nás nechce tady mít. Že jak my nepůjdem, že půjde on, nebo že vezme sekyru a vyrazí dveře i okna. Máme si hledat kvartýr jinde, proč nás prý ďábel zanesl k nim, a ne k sedlákům nebo k milionářům. Ať prý jsme zítra pryč. Naši jdou nahoru, já s Licí čekáme na Mař. Ta přišla, donesla: 30 kg brambor, 1/4 kg másla, 24 syrečků, 10 Sfinx, noviny. Řekli jsme Mař. o Jumbovi, jdeme nahoru.
5. března 1945, pondělí 142. týden.
Mař. nám zas donesla kávu. Ona s Jumbou dopoledne mluví a on prý docela obrací. On totiž dnes do fachy nejel. Poslali jsme hned ráno Mař. k Anči. Mař. jí to řekla. Ona prý bude o tom přemýšlet a večer přijde, ve dne ne, má to od A. zakázané. Dopoledne je Jumbo jak s máslem, že prý nás má Mař. zavolat dolů a aspoň nám uvařit polévku. V poledne přišla Anča, jde za námi nahoru. Podařilo se jí s pomocí sl. A. najít nám kvartýr tam a tam u XY [u Oherů]. Mař. máme ale říct, že jdeme do Přáslavic, že nám Anča nemůže nic radit. Za chvíli přišla Mař., že nemáme nikde chodit, že Jumbo už nic neříká, naopak, že je už jak by nic. Bavím se já a tata s Mař. kousek dál a Anča mluví s Lici a mamou. Prý to bude už dnes večer připravené a že nás bude Anča s A. čekat o 1/2 9 h u hřbitova se sáňkama. Před Mař. jsme se s Ančou rozloučili a poděkovali a Anča jde pryč. Anča je velice ráda tomu místu, kde budeme i skrz zásobování. Ten dotyčný má i rádio. Mař. je z toho celá hin. My se pakujem. Jumbo je s Lici jak s máslem. Večeříme horké mléko. Večer přišla malá, hrozně plakala, je vzteklá na Jumbu. Já jsem si odnesl věci do humna. O 8 h jdu já s tatou přes lávku, já mám káču s peřinama a aktovku, tata tlumok, kyblík a konvu. Já jsem pak ještě šel pro druhý tlumok, prádlo a aktovku. Právě letí Rusi. O 3/4 9 h přišla Anča s A. se sáňkama. Naložil jsem jim ty peřiny a tatův tlumok a jely. Lici jim tlačí. My jdeme Bránkou kolem Burianky na kopec. Tata nemůže dál, má toho hodně, do Příhonu kdosi jde, vklouzli jsme do lesa. Ty lidi, co šli, byl Vláďa Zdařilů s děvčetem. Nechal jsem naše s věcmi v lese a jdu za Lici a Ančou a Lici čekala na nás na kopci, šla se mnou pro ty věci. Pak jdeme všichni po silnici, potkali jsme Anču s A. Oni tam už zavezly na saních, teď nám jdou naproti. Sl. A. nám pomáhá nosit i Anča. Asi o 1/2 11 h jsme tam dorazili. Je to tam moc prima, lůžko, záclony, sl. A. nám odrhla zem. Ona je moc hodná. Pak přišli naši domácí, jsou to moc prima lidi. Už nám zatopili a uvařili bílou kávu a nachystali mléko 1 l, prima na zítra. Pak jdou Anča se sl. A. domů, pan domácí je chvíli u nás, poslouchá denně Vykleky1. Za tu ofensivu udělali Rusi skoro 1 milion zajatců. Američ. útočí na Kolín, to hlásili dnes. Po půlnoci si leháme, naši do lůžka, já s Lici na zem. Cestou sem jsme vůbec nikoho nepotkali.
6. března 1945, úterý 142. týden.
Snídáme bílou kávu. Dopoledne si dáváme naše věci do pořádku, pí. O.2 Stejná zkratka se používá pro pana Oheru. nám donesla vodu. K obědu je prdelačka s nadrobenou houskou. Já si píši poznámky. Odp. je zde hodně chladno, tata s mamou si dali nohy do postele. O 6 hodině přišla se na nás podívat sl. A. Dala tatovi 2 Tatry, prý sem zítra přijde Anča. Máme si prý hned zatopit a nezmrzat. Jde pak pryč. Potom přišel pan domácí a je zde od 7 h do 1/2 9 h a vykládáme. Sl. A. nám u nich nechala Pestrý týden, tak nám to donesl. Pak o 1/2 9 h jde poslouchat. O 1/2 10 h přišel, donesl uvařené omaštěné brambory, pár knedlíků, 1 l plnotučného mléka, přes 1/4 kg cukru. Je to moc hezké od nich, jsou to moc prima lidé, ta sl. A. je jedinečný člověk. Dnes hlásili, že padl Turč. sv. Mikuláš. O 10 h jde pryč, já jdu pro vodu do pumpy a s kyblíkem. Tak jíme ty brambory a o 1/4 12 h jdeme spát.
9. března 1945, pátek 142. týden.
Snídáme o 1/2 7 h černou kávu. Dopol. dali sem O. stroj, já párám. O 1/2 11 h jíme bramboračku a zelové šulánky s mákem. Odp. Lici šije a já párám. Tata je namíchlý, došlo mu kuřivo, též zhlídá. Chvíli zde byl p. O. Donesl slámu ovesnou a já si vycpávám štruzok. Večer se zas tata, jak se dalo čekat, chytl s Lici a je bugr. Lici pláče na lůžku, fotr zuří v klidu po jizbě. V tom, o 9 h, se otevřou dveře, kdo nejde - sl. A. s tlumokem a Anča. Anča se ptá Lici, proč je tak uplakaná, tož jí řekla, že tata nemá co báňat, tož ryje do lidí. Anča mu dala 5 cigaret, sl. A. balíček lulkového tabáku, aby prý se zlepšila nálada. Rozbalily tlumok, donesly 4 l mléka, 1/2 kg masa, nádobí, štryclu chleba, 1/4 kg margarinu, noviny, koláč. Sedí zde do skoro 10 h, pak přišla i pí. O. a vykládáme. Pak jdou pryč, pí. O. donesla koláče a je zde do 11 h. Já jdu pak pro vodu a s kyblem. O 1/2 12 h jdeme spát, letí letadla, Rusi. Dnes spíme už na slamníku.
13. března 1945, úterý 143. týden.
Snídáme o 3/4 7 h, já pak loupu brambory. Dop. sem O. schovali lábata. K obědu je strouhanková pol., brambory a sekaná. Po obědě přišla pí. [Oherová]. Prý ta výměnkářka3 se v Laznikách pohádala a že chce přijít sem, tak jsou nešťastní, co mají dělat. On k nám to ani nemohl přijít říct. Pí. to chtěla říct Anči, ale řekli jsme, ať raději čekají u auta na sl. A. a on ať jede do Laznik zjistit co a jak. Pí. jde do Tršic, my jsme pochopitelně celí na nic z toho. Myslíme si ale, že se tam zas udobřili. Uvidíme, co přinese on z Laz[nik]. Večer přišla pí. O. z Tršic s následující zprávou: Dnes prý byla v Trš. prohlídka na byty a že snad přijdou i sem. Proto je prý záhodno, abychom aspoň na čas odtud zmizeli do lesa přes den a v noci se můžeme přijít ohřát. S tou stařenkou by se to prý spravilo. Sl. A. a Anča sem večer přijdou. Ten ing. [Chodil] to ví také. Jsme z toho celí na nic. Myslíme si, že přes den by nás mohla nechat na půdě Mař. a v noci bychom šli sem. Ani nevečeříme. O 1/2 9 h přišla Anča se sl. [Andělou]. Anča mluvila s Mař. [Zbořilovou]. Tam rozhodně jít nemůžeme. V pondělí jsme prý odešli a v úterý byla u Mař. Frantina Houšť[alová] a vyletěla prý na půdu, jestli tam jsme. Naštěstí jsme tam ale nebyli. Sl. A. říká aspoň tak na 4 dny do lesa, než by se dopátralo, jestli i sem přijdou. Navrhli jsme, že bychom mohli jít za 14 dní třeba k Pluhařům. Anča říkala, že Pluhařka říkala, že kdyby o nás věděla, že by za námi šla, že by potřebovala hodně polátat a pošít. Oni jsou pro to též, jdu já s Lici s nimi do Tršic. Je 1/4 11 h. My jdeme k Reut. [Pluhařům]. Přivítali nás až příliš chladně a že nás vzít nemohou, že nemají místo apod. Řekli jsme, že jsme v Přáslavicích, prý to není pravda, že jsme u Zb. [Zbořilů], že tam i viděli Licku u stroje a že o nás ví i Hajtlová a všichni. Řekli jsme, že je to asi omyl, ale oni nevěří. Jdeme proto s nepořízenou pryč. Stavili jsme se u plotka u Anči a řekli jsme to sl. A. Tedy budeme muset zítra do lesa. Jdeme zpět, jsme po 12 h doma. Chvíli jsme si lehli, tatínek ne, ten sedí. O 4 h vstáváme, oblékáme se a o 5 hodině jsme se vydali přes lípovou alej do houští. Pluhaři povídali, že jak jsme od Slávka odešli, že nás byl Tandl u nich hledat, ať prý jdeme na těch 14 dní k Tandlovi nebo tam, kde máme [schované] naše věci. Tak tedy mluví přátelé
. Kdybychom neměli za sebou lidi, jako Anča, sl. A. a O., tak jsme fakticky ztraceni. To jsou doslova andělé. Ta sl. A. [Anděla] má to nejlepší jméno, jaké jí mohli dát.
14. března 1945, středa 143. týden.
Před úsvitem jsme dorazili do houští, je to mezi Zákřovem a Lazničkami, dosti husté. V lese je ale hodně sněhu, místy až 18 cm. Nařezali jsme si náruč chvojí a stojíme tam, chodit se tam nedá. Je zmrzlo. Doma jsme ještě posnídali. V lese jíme chléb se sádlem. Díváme se pořád na hodiny. Je teď v lese psí čas, mokro a psí zima. K obědu je chléb se sekanou. Kolem 1/2 2 h musíme utíkat, byl si řezat sušice. Máme všichni skrz obuv. Mama má boty od pí. O., já svoje papuče a Lici též, tata svoje boty. Odp. jíme chléb se sádlem. Den nám trvá věčnost, je nám zima. Budou to perné čtyři dny, co budeme muset být v lese. Slyšíme jet autobus. Začíná se stmívat. O 1/2 7 h jdeme na okraj houští. O 7 hodině jdou mama s Lici k O., o 1/2 8 h já s tatou. Už nás čeká sl. A. Prý už zítra jít do lesa nemusíme, ona se ptala, v privátě vojsko být nesmí. Jsme pochopitelně rádi, protože teď je v lese hrozně. Sl. [Anděla] nám už zatopila, pak jde pryč. Večeříme kroupovou polévku. Pí. O. je z toho celá na nic. O 1/2 11 h jdeme spát.
15. března 1945, čtvrtek 143. týden.
Vstáváme o 3/4 7 h a snídáme. Mě bolí v krku a zub, asi od včera. Neměli jsme ráno čím topit, tak je k obědu voděnka. Dnes ještě zde nikdo od O. nebyl. Tata si odp. lehl. Lici látá duchny. Kolem 3 h se přišla podívat pí. O., je celá dostrašená, prý je v Tršicích 60 četníků na koních. Jde brzy pryč. Kolem 4 h přišla sl. A. Je zde do 5 h. V Tršicích žádní četníci nejsou, jen v hosp[odářské] škole pár vojáků. Slečna má 3 týdny dovolenou a pak bude konat službu v Tršicích, aby ji prý měla Anča při ruce. V sobotu zabíjejí zde pana Švarca4. Sl. [Anděla] jde pryč. K večeři je chléb s máslem a bílá káva. Kolem 1/4 9 h přišla pí. O. Slyšela, že snad už začali Rusi u Ostravy, tož nevíme, lidi jsou blázni. O 10 hodině jde pryč. Já jdu do chléva pro vodu do vodovodu, aby nebylo slyšet v noci pumpovat. O 11 h jdeme spát.
Památník zákřovský Žalov, stojící na mítě, kde bylo 20. dubna 1945 devatenáct zákřovských mužů zastřeleno a spáleno v dřevěné boudě. Památník z roku 1949 je dílem akad. sochaře prof. Vladimíra Navrátila.
18. března 1945, neděle 143. týden.
Tata o 1/2 5 h topí, je vzhůru už. My ležíme až do 1/2 8 h. O 1/2 9 h přišla pí. O. se synem. Dnes nevaříme, dostaneme oběd od O. O 12 h donesl p. O. kastrol a v něm 4 řízky vepřové a bramb. salát a potom donesla sl. [Anděla] prdelačku. Tedy dnes jíme oběd, který jsme už 3 léta ne[jen] nejedli, ale ani zdaleka neviděli. Doma lepší jíst nemůžeme, jako dnes. Potom umývá mama nádobí, tata si chvíli lehl. Mě bolí od středy ta sviňa, ten žebrácký zub, durch i v noci mě bolí. Po poledni přišla sl. A., donesla velikou bábovku, ale ohromnou s povidly plněnou. Takovou jsem já ještě neviděl. Když jsme sl. děkovali, tak řekla vždyť je neděle, tož co
. Sl. jde pryč, ta děvečka jde taky kdesi pryč. Odp. Lici šije, mama plete. K večeři je chléb s ovarem. Kolem 1/2 8 h přišla chvíli pí. O., asi za 1/2 h jde pryč, dnes už prý nepřijde, musí krájet sádlo. Pro vodu jít nemůžu, skrz tu děvečku. Rychle jsem vylil záchod a o 10 hodině jdeme spát. Zas letí Rusi.
21. března 1945, středa 144. týden.
O 6 h vstáváme a snídáme. Pan O. donesl tatovi trochu tabáku od sl. A. Já čistím a mastím p. O. kolo. Dnes prý nemáme vařit, dostaneme od sl. A. O 12 hodině mám kolo hotovo. O 1 hodině donesla pí. O. jelito se zelím a bramborama a pecen bílého chleba od sl. A. Bubnuje se, že musí být dobře zatemněno, že teď denně letí nepřátelé. Pak přišla Anča. Donesla asi 1 l mléka a 5 Vlast. Sedíme a vykládáme do 3/4 4 h, i sl. A. zde byla. Anča říkala, že prý Pluhařka hned den po tom, co jsme u nich byli, to říkala B[oženě]. Jarka Kotl[abová] prý utíkala k mlékárně, že se jim ztratily brambory a že je jistě sebrali ty židi, co jsou u Zb[ořilů], prý Hajtlová to ví, že nás tam viděla. O 4 hodině jdou sl. s Ančou pryč. Prý padl Krnov.
24. března 1945, sobota 144. týden.
V 1/2 5 h tata zatápí a vaří. Do 1/2 7 h ležíme, vstáváme a snídáme. Pak se modlíme. O 1/2 9 h přišla sl. Donesla: pecen chleba, upečenou kaši, skleničku sádla, asi 3 kg krup, 35 dkg cukru, noviny a letáky. Jde hned pryč, zítra přijde, přijde na řadu Ančin pan švarc. K obědu je krupicová polévka a míšenina (hrách a kroupy), prima uděláno. Tata odp. chvíli leží. Čteme ty noviny. Situace je ohromná. Sl. A. říkala, že Rusi dobyli Frývaldov a Grafenberg. Němci přiznávají, že jsou u Nisy a Hlubčic. Ty letáky jsou prima, za měsíc Rusi postoupili 450 km. Odp. čteme noviny. Vidíme kohosi u okna, jako kdyby poslouchal. Za chvíli přišla pí. O., že prý nás slyšela ta děvečka a v pokoji prý slyšela stroj. Prý říkala, že zde někdo musí být. Paní O. je z toho celá na nic. Uvidíme, co bude dál. K večeři je chléb s ovarem. Pí. O. donesla dříví a vodu, dnes už asi nepřijde. Ta dívka už prý nic neříká. Lici šije, tj. montuje soupravu pro Vláďu. Po 10 hodině umývá zem. Zas letí Rusi. O 1/2 12 h jdeme spát.
26. března 1945, pondělí 145. týden.
V 1/2 5 h tata trochu zatopil. Vstáváme o 1/2 6 h, asi že po 6 hodině přijde sl. s Ančou s kočárkem pro švarca. Snídáme černou kávu. [...] O 1/4 7 h se modlíme, je předvečer Pesah. Pak gratulujeme Licce, zítra má 25 let. Po 7 hodině tata zatápí a večeříme. [...] Večer zas letí Rusi. Po 9 hodině přišla pí. O., donesla nám kus chleba, my už nemáme, brambory a cibuli a česnek. Je zde do 1/2 11 h, prý zas dnes hlásili, že postupují, prý ten generál Koněv velí tu frontu k nám. Jdu vylít záchod, mama pere 4 utěrky. Letí právě Rusi, jeden letěl tak nízko, že jsme ho krásně viděli. O 11 hodině jdeme spát.
28. března 1945, středa 145. týden.
Po 6 h vstáváme, snídáme černou kávu. Pak se já s tatou modlíme. Lici šije ten krám na to zakrytí do kočárku. K obědu je knedlíčková polévka, vepřové pečené maso, zelí a housk. knedle. Tata si chvíli lehl. Odp. naši šijí. Kolem 6 h přišla sl. A., přišla si pro tu dečku. Prý padl Krnov. Venku je bouře. Zhasla elektrika, máme zde ale od sl. hromničku. Za chvíli jde sl. pryč. K večeři je chléb se sádlem. Kolem 8 h se tata rozčílil, ale hodně, Licku chtěl zabít, byl hodně rozčílený, potom se uklidnil, lehl si. Chtěl utéct pryč. Z elektrárny vypjali proud. Pan O. nám donesl pecen pekárenského chleba. Pí. potom donesla vodu. Mama celé odpoledne žehlí prádlo pí. O. Lici jí látá. Večer kolem 1/2 10 h zas pí. přišla. Prý je ohromná situace, dnes hlásili, že hodně postupují, že jsou na 3 místech 5 a 10 km za hranicí republiky. Jde brzy pryč, vzala si většinu prádla. Já jdu vylít kybl a o 10 hodině jdeme spát.
29. března 1945, čtvrtek 145. týden.
Tata je už od 5 h vzhůru. My vstáváme o 1/2 7 h a snídáme černou kávu. Pak se modlíme, je Chale moed.5 Já mastím Licce stroj, potom jí spravuji papuče. K obědu je zasmažená nudlová polévka a každý 2 bramb. knedle s mákem, ty šišky jsme dostali od O. Tata odp. leží, nic nemluví. Odp. je pěkně, dop. bylo zamračeno. Čekáme sl. A., má dnes přijít. K večeři je chléb s margarinem. Tata si chvíli večer zdříml. O 1/2 10 h nás teprve přišla pí. O. otevřít. Poslouchala rádio, je prý to ohromné, že hlásili, že dr. Beneš se těší, že už brzy zavítá do Prahy. Prý hrozně postupují armády generálů Koněva, Petrovise a Malinovského, prý jsou na rakouských hranicích, je ohrožena Vídeň. Anglo-Amer. jsou 100 km už za Rýnem. Už prý to nemůže dlouho trvat. Já se dávám do umývání podlahy. Pí. O. zas přišla, donesla uvařené brambory, máme si uvařit voděnku, též trochu kaše s cukrem a omastkem donesla. Zas si vzala prádlo. Slečna A. nám koupila 100 kg brambor, už jsou u O. Je to moc hezké od ní, ani nám nic neřekla. Já s Lici jíme ještě večer voděnku s bramborama. Tata skoro nic nemluví. O 1/2 12 h jdeme spát. Slečna nepřišla.
30. března 1945, pátek 145. týden.
Před 7 h vstáváme, snídáme černou kávu. Pak se modlíme. Lici dodělává kabátek pro ml. hospodáře. Dop. přišla si pí. O. pro prádlo od slečny, ona přijela s kočárkem s Janou. Slečna donesla pecen chleba a 1 jitrnici. Nemůže sem přijít, skrz tu děvečku. Noviny zas nedonesla. Donesla barevné látky. K obědu je bramboračka, trochu kaše a chleba s kouskem jitrnice. Tata si odp. chvíli lehl. Kolem 3 h přišla pí. O. s Vláďou, Lici jí dala hotový kaboš, je moc hezký. Pí. O. donesla trochu brambor. polévky a pak za ten kaboš asi 1/2 kg mouky a 2 vejce, prý aspoň na kapánek. Večer přišla, že přijel jeden z Ostravy, prý do svátků může být Ostrava dobyta, prý Němci už z Ostravy pálí proti Rusům. K večeři je bramboračka. Kolem 1/2 10 h přišel p. O. i s mapou, teď hlásili, že Angloamer. dobyli Heidelberg. Též donesl 2 letáky, jeden český. Sl. A. pro nás nechala u O. 5 novin, ty též donesl. Na západě je v proudu angloamer. jarní ofensiva, ohromná. Jen v těch novinách dobyli: Wessel, Hanau, Ludwigshafen, Mannheim, Frankfurt n/M a ještě několik dalších měst. Jsou v rurské průmysl. oblasti, u Svinibrodu, Fuldy, mají teď blíž do Aše než Rusi. O 1/2 11 h vylévám kybl, jdu pro vodu a o 1/4 12 h jdeme spát.
4. dubna 1945, středa 146. týden.
Ve 4 h tata topí a vaří. Vstáváme v 7 h, snídáme černou kávu s chlebem. O 1/2 11 h už jíme, aby nám to od rána nevychládlo, a sice: zelí, brambory a každý 1/2 klobásy. V poledne přišel p. O., pod paží nese pro Licku práci. Na Zákřově spadl anglický balón, byli se u něho i němečtí vojáci dívat a dali lidem to impregnované tkanivo z něj. Je to ohromná kvalita, Lici se hned odp. dala do stříhání pláštěnek pro děti. Odp. přišla Anča se sl. A. Anča donesla asi 1/4 kg sádla, jsme tomu moc rádi. Anča zde je přes hodinu, ta Serafína6 je pryč v poli. Chleba nám donese sl. buď ještě dnes, nebo zítra. Lici šije ty pláštěnky. Večer asi o 8 h ještě přijela na kole sl. A., donesla 2 pecny chleba a zprávu, že už padla Bratislava a že se bojuje v předměstích Vídně. Je to ohromné. Jde hned pryč. Jsme odemknuti už. K večeři byla omaštěná loupačka. O 11 h přišel p. O. s mapou, naši, tj. Američani, jsou 100 km od Aše, dobyli města: Sula, Hassel, Osnabrück a snad Hannover a Brémy. Spát jdeme až o 3/4 12 h. Ty pláštěnky budou prima.
5. dubna 1945, čtvrtek 146. týden.
Po 3 h už tata topí. O 7 hodině vstáváme a snídáme. Pí. O. nám donesla 4 rohlíčky. Dop. přišla sl., donesla od Anči cukroví, včera měla pí. m[aminka] svátek. Jednu pláštěnku si už O. vzali. Říkal p. O., že sousedi se ho zas ptali, koho má v chajdě, že bylo slyšet včera pumpovat a mluvit a že i ta děvečka volala sousedku poslouchat k oknu, že tam někdo je. To bylo tehdy, jak ta děvečka nás snad slyšela. P. O. jim tedy řekl, že tam má 4 Rusy, nic neříkali, ať prý tam jen chudáci jsou. Ptali se O., kdo šil tu pláštěnku, tož řekl, že pí. O. nebo její maminka. Ta sousedka povídala, že jí řekne, aby jí to taky ušila, že by jí nějaké to vejce za to dala. Též říkala ta sousedka, že ji ta děvečka tehdy upozornila, že je slyšet stroj šít, tož p. O. řekl, že jeden Rus je krejčí. K obědu je kroupová polévka. Od O. jsme dostali bramborovou polévku a 6 kysaných šišek, tož je jíme. Odp. dělám čezánek na šubíky. Byla zde chvíli pí. O. s Vláďou. Večer se modlíme, tatu bolí noha, má ji v kotníku oteklou, tož si chvíli lehl. O 4 hodině zde byla sl. A., donesla asi 5 kg mouky a látky. Vykládala, že pan Vn. [Vincens] ví, že jsme tady, a že v případě nebezpečí nás nebo sl. uvědomí. Sl. jede pryč. O 1/2 8 h tata jakoby ve spánku plakal, chci ho vzbudit, ale nejde to, tata nic neví o sobě. Jsme polekaní a dáváme mu hned obkládky na srdce a hlavu, asi po 1/2 hodině je mu lepší, pak tvrdě usnul. V tom přišla sl. A., donesla 6 noviny. Je celá dolekaná, že je tatovi zle, prý hned zítra ráno přijde, Lici jí řekla o trochu slivovice, prý donese. Tata spí, přes 1/2 hodiny, pak se probral, už je mu dobře. Přišla na něho náhlá slabota. Jsme ještě zamknutí. Já čtu noviny, situace je na západě, jak Němci doznávají, dramatická
. Na Slovensku Němci přiznávají, že se tlačí na severozápad od Trnavy, tj. směrem na Hodonín. O 1/2 10 h přišel nás odemknout p. O., nic nového neví, neposlouchal, nebyl doma. Jdu pro vodu a dříví a o 11 h jdeme spát, tata dnes usnul a spí do 2 h.
7. dubna 1945, sobota 146. týden.
Po 3 h tata zatopí a vaří. Ve 1/4 8 h vstáváme, snídáme, modlíme se. Dop. přišla sl. A., prý padl Lanžhot, je to asi 8 km od Břeclavi. Sl. je zde asi 3/4 h, pak jde pryč. K obědu je nudlová polévka a prima strouhanka. Tata leží, dáváme mu obklady na nohu. Pí. O. donesla trochu bramb. polévky. Prý dnes v noci šli přes Zákřov partyzáni, jeden chlap si na ně svítil, oni hned na něho namířili revolvery. K večeru přišla sl. A. s Ančou a Bimboněm, sl. přišla sem, donesla nám asi 1 1/4 l mléka, 1 kg cukru a balíček sirek. Jde hned pryč. Večer dělám z těch brambor od pí. O. placky. Večer zde pí. O. chvíli byla, nového nic neví. Jdu s kyblem pro dříví a umývám zem. O 3/4 12 h jdeme spát. Kolem 1 h slyšíme kolem okna hodně hlasů a dupat. Můžou to být i partyzáni.
8. dubna 1945, neděle 146. týden.
Vstáváme o 7 h, snídáme, bílou kávu. Přišel p. O. nám říct, že dnes v noci zde byli partyzáni v hospodě, lidi jim dali i doma pálenou slivovici. Byli prý i v Tršicích u Hodulíka a Grygárků. Dop. naši šijí. K obědu je strouhanková polévka a guláš od pí. O. s chlebem. Odp. přišla sl. A. a pí. O. s Ňanou. Sl. nám donesla buchtu. V Tršicích včera od 1/2 9 h do 1/2 1 h v noci hrozně řádili partyzáni. Bylo jich 230. Celé Tršice. Křižovatky byly obsazeny. Lidi, co byli na Tršicích, museli jít do kina, tam jim dělali partyzáni přednášku. Jos. Šimeček musel 2 obléct. Veřejně v tom kině řekli, kdo je Vlajkař. I u Neplešky byli. Kdo chce z mladíků, může jít prý s nimi. Na poště sebrali 33 tisíc. Mezi těmi partyzány byl i ten Mařenin Slávek. K večeru jdou pryč. Večeříme voděnku s bramborama. P. O. donesl na ty pláštěnky pro sousedy. Jde poslouchat, já jsem též hodně slyšel za dveřmi od síně. Hlásili novou naši vládu. Min. předseda je Dr. Z. Führlinger [Fierlinger], min. vnitra a náměstkem min. předs. je Gottwald, spravedlnosti Jaro Stránský, obrany Ludvík Svoboda, zahraničí Jan Masaryk. Už je i ruský velvyslanec jmenován. Beneš položil věnec u hrobu padlých vojáků. Pak přišla pí. O., donesla kus buchty a asi 1 l mléka, prý dnes si nadojila. Je zde do 1/2 11 h, já jdu pro dříví. O 1/2 12 h jdeme spát.
11. dubna 1945, středa 147. týden.
Lici vstává už ve 4 h a šije, aby měla i slečnin kostým ke zkoušce, dop. přijdou zkoušet. My vstáváme o 7 hodině a snídáme bílou kávu. Pak se modlíme, je nový měsíc Ijar. Ráno nás prý pí. O. slyšela venku mluvit. K obědu je nudlová zasmaž. polévka a chléb se sádlem. Naši šijí, pí. O. nám donesla kousek buchty. Dnes o 10 h zde byly sl. A. a Anča s Janou. O 11 h jdou pryč. Obě zkoušely. K večeři je chléb s povidly. Před 8 h vidí tata jet po silnici nákladní auto s lidma, lidi se sbíhají k hospodě. O 1/2 9 h nás odemkli. Letí Rusové. O 1/2 10 h přišel p. O., prý je celá dědina plná partyzánů. Teď zas prý šli od lesa, vedl je jeden poručík náš. Jsou zde do 11 h. Ani jsme nemohli poslouchat. Jdu pro vodu a dříví a o 1/2 12 h jdeme spát.
12. dubna 1945, čtvrtek 147. týden.
O 7 h snídáme černou kávu. Naši šijí, já s tatou se zas modlíme. K obědu bramboračka, zelí a bramb. knedle. Tata odp. leží chvíli, nemá co báňat. Přišla sl. A., prý ta děvečka vykládá po dědině, že jak k O. přijde sl. A. a Anča, tož prý jdou hned do chajdy. Tam prý někoho musí mít. Pan O. jí prý v poledne promluvil do duše, tak snad už bude mlčet. Sl. donesla: 2 kg chleba, od Anči 5 vajec a noviny. Situace podle novin je prima. Rusi jsou asi 8 km od Hodonína. Jsou severně od Myjavy. K večeři je zelová polévka s bramborama. Pí. O. nám donesla trochu pajšlu a brambor. Prý je tady plný les vlasovců, tož on ani nebude poslouchat. Prý oni honí partyzány. Ve Stameřicích snad i dělali domovní prohlídky. Jdu pro dříví a o 3/4 11 h jdeme spát.
13. dubna 1945, pátek 147. týden.
V 7 h snídáme černou kávu, pí. O. donesla vodu. K obědu je zbytek zelové polévky a polévka od O. a zbytek brambor. knedel s mákem. Lici šije sl. kostým. Pí. O. nám donesla 8 palačinek a esšálek polévky. Prý dnes v noci byli v Tršicích zloději, vzali sádlo, maso, jalovici, kde, to pí. O. neví, a buď u Orla nebo v družstvě asi 2 q chleba. To byli asi partyzáni. Tata dop. leží, nemá co kouřit.
Ve dnech 14. - 16. dubna 1945 deník už nebyl veden Ottou Wolfem, 17. dubna se pokračování deníku ujala jeho sestra Felicitas, která v něm zaznamenala dramatické dny v obci Zákřově. O tom, že Otto byl spolu s dalšími zákřovskými zavražděn, se Felicitas dozvěděla až po osvobození.