Šoa, dokument francouzského režiséra Clauda Lanzmanna, byl uveden do kin před pětadvaceti lety; u příležitosti tohoto výročí začíná nyní jeho turné
po amerických a evropských kinech. Podle historičky holokaustu profesorky Deborah Lipstadtové je pozoruhodné, jak film obstál ve zkoušce času: Síla tohoto dokumentu netkví v tom, co Lanzmann udělal, ale v tom, co neudělal. Film neobsahuje jediný archivní záběr. V Šoa neexistuje vizuální hrůza: žádné scény, při kterých jsou Židé nakládáni do dobytčáků, hnáni do ghett nebo do nich střílejí Einsatzgruppen. Namísto toho Lanzmann splétá důmyslnou síť rozhovorů s přeživšími, pachateli a přihlížejícími. Protože krutost nevidíme, musí si divák to, co se stalo, představovat a svědky pak vnímá zcela odlišným způsobem.
"