Když dostával dramatik a režisér George Tabori Cenu Georga Büchnera, řekl spisovatel Wolf Biermann v laudatiu: Ano, je to skandál: nejprestižnější a nejvíc dotovanou německou literární cenu získává anglicky píšící Maďar. Přitom je tento cizinec nejen Maďar, nejen se stal Britem a udělal ze sebe Američana, George Tabori, vy to víte, je Žid. V jednom svém eseji Tabori jako by Biermannovi odpovídal: Nebyl bych Žid, kdyby mi to Němci nepřipomněli. V tom dialogu a jeho ironii je obsažen jeden velký středoevropský osud.
George Tabori se narodil v roce 1914 v budapeštské židovské rodině, vystudoval hotelovou školu v Berlíně a v roce 1936 emigroval přes Vídeň a Prahu do Londýna. Brzy získal britské občanství a působil jako válečný zpravodaj BBC na Středním východě; zdá se, že jeden čas také jako britský agent. Otec zahynul v Osvětimi, matka a bratr se zachránili. Od roku 1947 žil v USA; psal scenáře pro Hollywood (mj. Hitchcockovi), k jeho přátelům a známým patřili např. Thomas Mann, Chaplin, Greta Garbo, Adorno, Brook, Grotowsky. Velký vliv na něj měly hry B. Brechta, které překládal. S vlastní dramatickou tvorbou se ale prosadil až v 55 letech, kdy slavila v Berlíně úspěch jeho hra Kanibalové
. V roce 1969 se vrátil do Evropy a brzy se stal jako dramatik a režisér vůdčí osobností, legendou německého divadla. Zůstal jí až své do smrti (23. 7. 2007 v Berlíně).
Taboriho přínos světovému divadlu souvisí s jeho velkými tématy: zlou minulostí, holocaustem, vztahem obětí a vrahů. Pro jeho neiluzivní divadelní metodu kritika našla termín divadlo trapnosti
, protože ukazuje selhání člověka jako jeden z jeho základních rysů
(P. Štědroň). Divadlo přitom nechápe, oproti Brechtovi např., jako politikum nebo moralitu, spíše jako terapii. Jen tak si může dovolit vpustit ironii a groteskně mrazivý humor k tématům jako je šoa či život a smrt v koncentračních táborech. Židovský anarchista
, jak ho kritika taky nazvala, k tomu říká: Každý vtip obsahuje katastrofu.
K českým divákům byl Tabori připuštěn - jako mnozí světoví autoři - až po roce 1989, jeho hry Mein Kampf
, Goldbergovské variace
, Kanibalové
aj. se hrály na několika českých scénách, pět her vyšlo knižně ve svazku Černé mše (Větrné mlýny, 1999). Z ostatního díla zatím známe jen skvělé vzpomínky Autodafé, z nichž přinášíme krátkou ukázku na následující dvoustraně.