Najednou stáli v obývacím pokoji, bylo jich asi deset mužů od SS a SA a několik jejich pochopů v civilu. Služku odstrčili stranou a hrubě a přehlasitě vyzývali mou ženu a jejího otce, aby je následovali. Byl jsem velmi překvapen a zároveň jsem dlouho nechápal, co se zde vůbec dělo, takže jsem na ně vykřikl: Jsem árijec, počkejte před dveřmi!
Karl Josef Hahn s manželkou Renatou, 1935.
Bez rozmyšlení jsem esesmanům sdělil, že já také, ačkoli nejsem Žid, půjdu s ní. Ve třech jsme opustili dům, na každém kroku nás následovali pochopové. Před zahradní brankou čekal mladý esesman v uniformě a po jeho boku několik postarších Židů, pro které si přišli do sousedních domů, z očí jim čišela porážka, zdrcení, někteří měli obličeje potřísněné vlastní krví. Tento mladý muž na Renatu a mne zavolal: Vy dva půjdete v čele.
Tak jsme táhli v čele ubohého průvodu zubožených Židů naším krásným a milovaným rodným městem, kde na nás sprostě pokřikoval dav lidí postávajících podél ulic.
Odvedli nás do hotelové haly, kde jsme se museli postavit čelem těsně ke zdi. Krátce nato nás vehnali do nákladních automobilů, staré lidi naházeli na korbu nanejvýš hrubým způsobem a jelo se městem k policejní budově, neustále nás doprovázel řev a vřískot davu lidí, kteří sem, jak jsme se později dozvěděli, byli dovezeni SA z předměstí.
Na cestě k policejní budově začali staří Židé plakat. Bylo to srdcervoucí, tato ubohost, tato potupa, tato naprostá bezmocnost vůči nepochopitelnému a neuchopitelnému nepříteli.
Kolem půlnoci nás opět naložili, povykující dav venku vytrval a my jsme byli vystaveni dalšímu projevu protižidovské zběsilosti, stejně jako při pozdějším příjezdu před okresní soud na druhém konci města.
Najednou vyšlehl obrovský plamen ohně, který byl zahalen v černá oblaka kouře, zvěstující špatné zprávy: hořela synagoga! Již nebylo pochyb: byla zapálena v rámci stejné akce, byla zapálena stejnými duchy nového světového názoru. Hrůzné znamení divoké nenávisti, které platilo nejen jednomu celému národu, ale rovněž i jeho víře v jeho boha. Na zkamenělých tvářích Židů nacházejících se v místnosti se objevil mrazivý úlek, dokonce i policejní úředníci byli překvapeni a nevěděli si rady, jak se s touto neočekávanou událostí vypořádat.
Všichni karlovarští Židé byli internováni, pouze ti, kteří byli manželstvím spojeni s Nežidem - árijcem, a ti, již byli omylem přehlédnuti, zůstali ušetřeni - unikli malým okem v obludné síti, která se později měla zatáhnout docela.
Ukázky z knihy: Karl Josef Hahn: Křišťálová noc v Karlových Varech, Praha 1998.