V roce 1773 získali jičínští Židé, kteří žili ve městě od poloviny 14. století, povolení vystavět si v Židovské ulici novou školu (synagogu). Stála asi 4000 zlatých a Židé na ni byli právem pyšni: na střechu umístili Davidovu hvězdu, údajně nebývalé velikosti
, což vyvolalo konflikt s městskou radou. Hvězda musela pryč. Exteriér i interiér budovy prošel v průběhu desetiletí několika významnými proměnami. Bohoslužebnému účelu sloužila až do září 1941; pak byla proměněna na skladiště. O rok a půl později, 13. ledna 1943, bylo z Jičína a nejbližšího okolí deportováno více než 100 židovských obyvatel do terezínského ghetta; většina z nich zahynula. Během války a po ní bylo vnitřní vybavení synagogy devastováno, opuštěná budova přešla v 60. letech do majetku města Jičína a byl v ní zřízen sklad a sušárna léčivých bylin. Díky tomu využití zůstala uchráněna další devastace nebo zboření.
Ze slavnostního otevření 19. 6. 2008.
Mimořádná stavba
Je dobře, že zůstala uchráněna. Představuje totiž mimořádně čistý příklad drobné pozdně barokní synagogy. Obdélná stavba s vysokou sedlovou střechou je sklenuta třemi poli valené klenby, protknuté třemi páry lunet. Těm odpovídají tři vysoká půlkruhově zaklenutá okna v jižní a severní podélné stěně a dvě okna ve východní a západní štítové stěně. Interiér synagogy tvoří poněkud nepravidelný obdélný prostor o délce 10,50/90 a šířce 6,40 m, výška valené klenby dosahuje 7 m. Tři klenební pole, oddělená klenebními pasy, jsou svedena na dvojice pilastrů, zakončených jónskými hlavicemi a zalamovanou římsou. Toto trojdílné členění velmi dobře odpovídá tradičnímu liturgickému využití synagogálního prostoru: vstupní západní část byla určena jako předsíň synagogy s ženskou galerií v patře, střední část pro bimu s pultem pro předčítání Tóry uprostřed hlavního sálu a s lavicemi po svém obvodu, zatímco ve východní části se nalézal aron ha-kodeš a pult pro kantora, který odtud vedl bohoslužbu. Podobné třídílné členění bylo obvyklé u většiny známých synagog podélného typu v Čechách a na Moravě již od poloviny 17. století.
Nejvýraznější součástí vnitřního prostoru jičínské synagogy je unikátní kamenný svatostánek, který se dodnes dochoval téměř bez poškození. Jeho kamenné části nesou zřetelné znaky vrcholného baroka a pocházejí údajně z valtické kartouzy nebo z kostela jičínské jezuitské koleje, která byla zrušena v roce 1773, tedy ve stejném roce, kdy probíhala také stavba synagogy. Architektura aronu ha-kodeš odpovídá ustálenému typu barokních svatostánků v českých synagogách, jejichž charakteristickým znakem bylo zdvojení sloupů (tento portálový motiv byl od konce 16. století často užíván při výzdobě titulních listů italských hebrejských tisků, odkud se přenášel do dalších druhů synagogálního umění a byl chápán jako symbol Jeruzalémského chrámu).
Při celkové úpravě interiéru v roce 1840 nebo 1853 bylo rozebráno původní přímé schodiště k aronu ha-kodeš a jeho stupně použity při konstrukci nového dvouramenného schodiště. Přestavba byla spojena s odstraněním centrální bimy, z níž se dochovaly základy a zřetelné stopy ve dlažbě synagogy, které umožnily její přesnou rekonstrukci. Bima stojí téměř přesně ve středu synagogy, aby bylo dobře slyšet předčítaný text v celém prostoru, který má navíc vynikající akustiku.
Ve výmalbě interiéru byly restaurátorským průzkumem zjištěny tři hlavní fáze. V nejstarší vrstvě byly nalezeny světle zelené a červenohnědé barevné plochy se žlutými a okrovými liniemi; tuto rovinu, která měla ještě barokní charakter, se podařilo obnovit pouze na svatostánku. Druhou fázi výmalby interiéru představuje daleko složitější klasicistní dekorativní výzdoba z roku 1840, kterou tvoří růžové rámování iluzivních polí na klenbě a článkoví, doplněné malovanými modrými rostlinnými motivy. Tato vrstva byla jako nejhodnotnější z hlediska stavu dochování, stáří a umělecké kvality také obnovena. Odhalení a restaurování klasicistní výmalby synagogy a původního barevného řešení svatostánku patří k nejcennějším výsledkům celkové obnovy synagogy. Třetí vrstvu výmalby představovala šablonová výzdoba z roku 1875, poslední výmalba stěn se uskutečnila patrně v roce 1905 a dochovala se pouze zčásti v předsíni synagogy.
Obnova chrámu
Po listopadu 1989 koupil synagogu od města soukromník a zavázal se k její opravě. Závazky však neplnil a v roce 2001 soud budovu přiřkl Židovské obci v Praze, která - díky finanční podpoře z programu Regenerace městských památkových zón - mohla hned v roce 2002 zahájit její obnovu. Na další práce přispěly vedle Židovské obce v Praze také město Jičín, MK ČR a v letech 2003-2007 World Monuments Fund.
V první fázi byl vypracován projekt na statické zabezpečení budovy (ing. Miroslav Fuchs), zdokumentován její stav a objednán stavebně historický průzkum, který provedl ing. arch. Petr Uličný z Jičína. Ten později také vypracoval projekt celkové rekonstrukce synagogy (2003). Bezprostředně byly zajištěny prasklé klenby (ocelová táhla) a stabilizovány obvodové zdi (stažením ocelovými lanky), byl opraven a chemicky ošetřen krov, zcela vyměněna střešní krytina, instalovány nové okapové svody. Byl také proveden archeologický výzkum uvnitř i vně synagogy (výzkum provedla PhDr. Eva Ulrychová) a nálezy byly uloženy v jičínském muzeu.
V létě 2003 byly odvětrány základy obvodových zdí (drenážní kanál) a pořízena nová elektroinstalace. Současně byl zahájen restaurátorský průzkum omítek a malířské výzdoby interiéru. V roce 2004 byla provedena rekonstrukce bimy, znovu postavena podpůrná příčná stěna, oddělující předsíň synagogy, byla zpět osazena opravená a zasklená okna a opatřena ochrannými sítěmi. Nakonec byla omítnuta západní a severní vnější stěna synagogy vápennou omítkou.
Restaurování malířské výzdoby klenby a stěn synagogy bylo provedeno v letech 2005-06 týmem restaurátorů pod vedením Mgr. Jany Waisserové, obnovu výzdoby svatostánku provedli Markéta Novotná a David Zeman. Tehdy také došlo ke konečné montáži a povrchové úpravě ženské galerie, byla položena původní pískovcová dlažba v přízemí a předsíni synagogy. V roce 2006 bylo omítnuto jižní a východní průčelí budovy, předlážděna Židovská ulice a v mozaice chodníku bylo zaznamenáno původní označení židovských domů římskými číslicemi (financování zabezpečilo město Jičín z prostředků programu Phare). Na jaře 2008 byl interiér synagogy doplněn replikami původních svítidel (od firmy Robert a David Ritschel, repliky opony a draperie pro svatostánek navrhla a vyrobila restaurátorka Helena Votočková). V interiéru byla instalována menší expozice, věnovaná historii jičínské židovské obce a její synagogy. Hlavní stavební práce provedla firma Tomáš Hlaváček z Litoměřic, restaurování kamenných prvků realizoval Milan Šturm z Prahy.
O obnovu jičínské synagogy se zasloužil zejména ing. Mojmír Malý ze Správy budov a hřbitovů společnosti Matana a. s., který práce na její rekonstrukci vedl, památkový dohled zajišťoval Nadační fond Zecher - Foundation for Rescue of Jewish Monuments prostřednictvím pracovníků Židovského muzea v Praze a Národní památkový ústav, odborné pracoviště v Pardubicích. Náklady na celkovou obnovu synagogy v letech 2001-2008 činily 5,1 milionu Kč, z toho bylo uhrazeno dotacemi 3,5 milionu.
Otevřeno celé léto
Obnovená jičínská synagoga, která byla ve čtvrtek 19. června 2008 slavnostně otevřena veřejnosti, je nejen jednou z nejpozoruhodnějších staveb synagogální architektury v Čechách, ale také významným obohacením památkového fondu města Jičína. Od roku 2002 vykonává funkci správce synagogy občanské sdružení Baševi, které bylo všestranně nápomocno při rekonstrukci budovy a uspořádalo tu již řadu pamětních a kulturních akcí. Synagoga bude návštěvníkům otevřena po celou letní sezonu, současně zde budou probíhat některé kulturní programy.