Izrael si v únoru získal zvláštní pozornost ze dvou důvodů. Za prvé kvůli své reakci na začlenění extrémně pravicové strany Svobodných populisty Jörga Haidera do rakouské vlády. Za druhé pak vyhrocenými boji v jižnímLibanonu. Z jasných praktických důvodů je Libanon v Izraeli důležitější téma, zvláště když tam od počátku roku zahynulo již několik vojáků. Ale v zásadě to není žádná novinka. Jinak vypadá téma izraelského vztahu vůči Rakousku s Haiderovou stranou ve vládě: téma vnitřně nekonfliktní, respektive konfliktní pouze v jednotné reakci navenek vůči Rakousku. Obecně je však zajímavější - jednak proto, že se dotýká i rakouských sousedů a Evropy jako celku, ale i proto, že Rakousko se nyní ocitá tam, kde bylo po roce 1986, když byl jeho prezidentem zvolen Kurt Waldheim, tedy v diplomatické izolaci. Pro ilustrační podklady poslouží mainstreamový
deník The Jerusalem Post.
Z Vídně do Bratislavy
Pro základní informaci poslouží článek Michaela Arnolda. Autor píše: Haider není nacista a podle většiny komentátorů dokonce ani neonacista. Narodil se rodičům, kteří silně podporovali nacisty, a proslovil několik kontroverzních výroků - které později odvolal - chválících úspěšnost a disciplinu nacistické vlády a charakterizujících členy SS jako charakterní muže.
V osobní rovině se může Haiderovi vyčítat snad jen vlastnictví hospodářství v jižním Rakousku, které bylo v roce 1938 před hrozící arizací prodáno za nízkou cenu (na této operaci se však Haider, ročník 1950, nepodílel). Arnold také dodává:Oponenti, kteří pokládají Haidera za hrozbu, našli jen hrstku jeho omluvných výroků za nacismus, ale žádný zjevný důkaz antisemitismu.
V čem tedy spočívá hrozba Haidera a jeho strany Svobodných? Především v šíření xenofobních nálad. Skutečnost, že Haider je populista, který mnohokrát změnil své názory, není nijak výjimečná. To je rys mnoha politiků. Ani šíření xenofobie a proticizineckých nálad není v Evropě - včetně té západní - okrajovým jevem. Nicméně strany, které podobnými aktivitami prosluly (například Le Penova Národní fronta ve Francii) mají sice své poslance v parlamentu, ale nemají své ministry ve vládě. A rakouští Svobodní, ač sám Haider zůstává pouhým
hejtmanem spolkové země Korutany, jich mají od 4. února ve spolkové vládě osm. Odtud pochází i ostrá reakce z Izraele.My, kdo jsme trpěli více než jiné národy, polovina našeho národa byla ztracena, musíme reagovat jinak než jiné země na cokoliv, co čpí rasismem nebo antisemitismem,
řekl prezident Státu Izrael Ezer Weizman. Na recepci při návštěvě německého ministra obrany Rudolfa Scharpinga - stojí za zmínku, že Němci se svým otevřeným přístupem k minulosti nacházejí v Izraeli větší vstřícnost než Rakušané hájící svou roli první Hitlerovy oběti
- pak Weizman dodal: Situace v Rakousku je nyní přesně tatáž, jako byla v Německu před 70 lety. Doufám, že to Evropany probudí.
Izrael byl nyní překvapen i z jiného důvodu: bývalý rakouský kancléř Viktor Klima ještě nedávno ujišťoval Ehuda Baraka, že Svobodnínikdy nevstoupí do rakouské vlády. Hned 4. února následovalo stažení izraelského velvyslance z Vídněa další postihy. Zde stojí za zmínku aktivity Slovenska. Izraelský velvyslanec ve Vídni je akreditován i pro Slovensko. A slovenský prezident Schuster při své návštěvě Izraele počátkem února nabídl, aby dotyčný velvyslanec přesídlil do Bratislavy s tím, že by měl akreditaci i pro Rakousko.
Židé jako Němci
The Jerusalem Post dává slovo i Haiderovi. Referuje o jeho úmyslu navštívit Izrael či jednat s Izraelci, aby vysvětlil vstup své strany do vlády, a cituje jeho nynější výrok, že v budoucnu můžeme být dobrými přáteli
. Haider je rovněž pro restituci židovského majetku a pro náhrady za otrockou práci a nucené práce z éry nacismu:Vláda, která je vlastenecká, musí být připravena nést důsledky minulosti, a když jsme spáchali velkou nespravedlnost vůči našim židovským spoluobčanům nebo vyhladili jejich rodiny, musíme přijmout příslušná opatření.
Jeruzalémský deník zároveň připomíná, že Haider tak argumentuje hlavně proto, aby mohl vznášet nároky na odškodnění Němců odsunutých z Československa, a že srovnává utrpení sudetských Němců s utrpením židovských obětí nacismu.
Sám Haider byl zaskočen tvrdými reakcemi z celého světa. Nemohu věřit, že celý svět má hrůzu z Haidera,
řekl předák Svobodných na tiskové konferenci v domovském Klagenfurtu. Těžko se mu divit. V době, kdy ve více evropských vládách - v postkomunistických zemích, ale i ve Francii - zasedají pohrobci jiné totality, si musí pomyslet cosi o dvojím metru. Vždyť diplomatické sankce na Vídeň uvalila i Evropská unie, jíž je Rakousko členem! Ale raději přehnaná citlivost než citlivost snížená. V čem konkrétně se tato citlivost projevila?
Kromě zmíněných sankcí Evropské unie a odvolaných velvyslanců Izraele a USA jsou to drobnější
věci. V Jeruzalémě vydala Sionistická exekutiva (po společném zasedání s Židovskou agenturou) prohlášení, které nabádá všechny Židy v Izraeli i v diaspoře, aby nenavštěvovali Rakousko. Výroční evropský seminář mezinárodních studentských organizací Bnej Akiva a Javne Olami, který se měl konat ve Vídni, byl zrušen. Pianista Andras Schiff, původem maďarský Žid, odmítl provést koncert na rakouské ambasádě ve Washingtonu...
The Jerusalem Post prezentuje i postoje Palestinců. Ti často obviňují Izrael z pokrytectví, z toho, že se staví do role morálního arbitra. Jak řekl Salah Tamárí, předseda Výboru pro půdu a osady palestinského parlamentu: Bylo by lepší, kdyby Izrael sledoval své vlastní chování, aby mohl získat důvěryhodnost, kritizuje-li jiné země v záležitostech, které jsou jejich vnitřními věcmi.
Jinak to ale vnímá například Háfiz Barghutí, šéfredaktor oficiálního palestinského listu al-Haját al-Džadída. Haidera jednoznačně odsoudil a napsal, že jeho první obětí budou tisíce egyptských dělníků, pracujících v Rakousku: Evropská krajní pravice s nacistickými sklony není nepřátelská pouze k Židům, jak ji portrétuje Izrael, ale je nepřátelská vůči cizincům všeobecně. Je jako izraelská krajní pravice, která je nepřátelská vůči nám, protože jsme cizinci a gojové.